ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.3.2016:14
sp. zn. Konf 3/2016 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se s ídlem v Praze 9,
Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Děčíně,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 C 30/2013,
o zaplacení 3492,- Kč s příslušenstvím: žalobkyně SEVEROSTAV, spol. s r.o., IČ 482 92 290,
se sídlem v Děčíně IV, Slovanská 861/40, zastoupené JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem
se sídlem v Děčíně IV, Prokopa Holého 130/15, a žalované E. Ř.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně
pod sp. zn. 21 C 30/2013, o zaplacení poplatků za zřízení internetu v celkové výši
1098,- Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 11. 2013, čj. 21 C 30/2013 - 8,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 4. 2. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním
soudem v Děčíně ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 21 C 30/2013 a týkající
se zaplacení 3492,- Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobou doručenou dne 13. 5. 2013 Okresnímu soudu v Děčíně se žalobkyně domáhala,
aby okresní soud uložil žalované zaplatit jí částku 3492,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů
řízení. Uvedený dluh měl vzniknout tím, že žalovaná žalobkyni neuhradila za poskytnutou službu
internetové sítě, kterou na základě smlouvy ze dne 18. 5. 2011 dodávala žalobkyně žalované.
Žalobkyně vystavila žalované šest faktur, jimiž jí vyúčtovala za poskytnutí internetu částku
399,- Kč měsíčně (2394,- Kč za šest měsíců) a za zřízení připojení k internetu částku 183,- Kč
měsíčně (1098,- Kč za šest měsíců), tj. 3492,- Kč celkem. Protože jí žalovaná požadovanou částku
nezaplatila, podala žalobkyně žalobu u okresního soudu.
Okresní soud usnesením ze dne 7. 11. 2013, čj. 21 C 30/2013 - 8, řízení o žalobě zastavil
s tím, že věc po právní moci tohoto usnesení postoupí Českému telekomunikačnímu úřadu;
rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že soudní poplatek
1000,- Kč se žalobkyni nevrací (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu
o poskytování služeb v oblasti přenosu dat, podle níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované
přístup do sítě Internet a žalovaná se zavázala za to žalobkyni platit pravidelný měsíční poplatek.
Mezi účastníky tak vznikl právní vztah ze smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací, která je v §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích,
vymezena jako služba obvykle poskytovaná za úplatu, spočívající zcela nebo převážně v přenosu
signálu po sítích elektronických komunikací. Je proto dána pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu k rozhodování sporu mezi žalobkyní jako osobou vykonávající
komunikační činnost a žalovanou jako uživatelem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 6. 2014,
čj. 17 Co 98/2014 - 16, potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku IV. Uvedl, že vznik
poplatkové povinnosti, o niž v daném případě jde, je spojen s podáním návrhu, nikoliv
s rozhodnutím ve věci samé. Dospěl proto k závěru, že poplatková povinnost vznikla. Okresní
soud proto postupoval správně, když žalobkyni zaplacený soudní poplatek nevrátil.
Poté, co okresní soud věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu, tento správní
orgán podal dne 4. 2. 2016 zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu. Uvedl,
že odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu o částku ve výši 1098,- Kč s příslušenstvím,
která byla vyúčtovaná jako cena za „zřízení služby“. Pravomoc Českého telekomunikačního
úřadu je dána v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb
elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Zřízení služby
však nelze považovat za poskytování služeb elektronických komunikací. Český telekomunikační
úřad tedy není příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu týkajícího se povinnosti
k zaplacení částky 1098,- Kč za zřízení služby.
Ze soudního spisu, konkrétně z faktur - daňových dokladů č. 2011120844 ze dne
1. 12. 2011, č. 2012010842 ze dne 5. 1. 2012, č. 2012020830 ze dne 6. 2. 2012, č. 2012030825
ze dne 2. 3. 2012, č. 2012040810 ze dne 3. 4. 2012 a č. 2012050697 ze dne 4. 5. 2012,
a ze smlouvy o poskytování služby č. 2011/Sol/9011453 ze dne 18. 5. 2011 vyplývá, že žalobkyně
se zavázala poskytovat žalované jako uživateli službu připojení k internetu bez omezení stažených
dat. Žalovaná měla za tuto službu žalobkyni platit 399,- Kč vč. DPH měsíčně. Z faktur rovněž
vyplývá, že žalobkyně požadovala za zřízení internetu zaplacení poplatku, jehož splátky činily
183,- Kč měsíčně. Podle daňových dokladů požaduje žalobkyně po žalované uhrazení služby
poskytování internetu ve výši 399,- Kč za prosinec 2011, 399,- Kč za leden 2012, 399,- Kč
za únor 2012, 399,- Kč za březen 2012, 399,- Kč za duben 2012 a 399,- Kč za květen 2012
a za zřízení této služby 183,- Kč taktéž za každý z uvedených měsíců.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Okresní soud v Děčíně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté,
co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích (dále též „zákon“) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech
stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání
v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Ustanovení §108 odst. 1 písm. g)
zákona zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon;
pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje
spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem,
popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor
týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou
podmínek k tomu, aby byla dle §129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích
založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. Musí se jednat o spor „mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé“ (osobní podmínka) a „o spor týkající se povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě“ (věcná podmínka).
Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda je splněna věcná podmínka. Ta vychází z druhé věty
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: „pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě“. Komunikačními činnostmi podle §7 zákona jsou a)
zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů. Podle §2 písm. n) cit. zákona je službou elektronických komunikací
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb
v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo
vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V nyní rozhodované věci žádá žalobkyně jednak uhrazení částky 2394,- Kč
za poskytování internetu, což je komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických
komunikacích, a dále požaduje částku 1098,- Kč za zřízení této služby. V části sporu týkající
se zřízení připojení se jedná o splnění povinnosti z odpovídající smlouvy, tj. o běžný
soukromoprávní vztah, nikoli povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích
(např. úhrada za poskytnuté služby elektronických komunikací).
Obdobnými otázkami se zvláštní senát již zabýval. V usnesení ze dne 15. 3. 2004,
čj. Konf 124/2003 - 5, vyslovil, že „je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci
podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde
o poskytování telekomunikační služby ve smyslu §2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb.,
o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto
věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence
soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.)“.
Shora uvedené závěry lze použít i v nyní rozhodované věci. Z uvedeného vyplývá,
že v rozsahu sporu týkajícího se zřízení internetu (1098,- Kč) není naplněna věcná podmínka
§129 zákona o elektronických komunikacích; rozhodování v této věci zákon Českému
telekomunikačnímu úřadu nesvěřuje, ale je tu založena obecná pravomoc soudu rozhodnout
o věci (§7 odst. 1 o. s. ř.). K obdobnému závěru dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne
3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 - 19, publikovaném pod č. 47/2004 Sb. NSS.
Zvláštní senát z uvedených důvodů uzavřel, že k rozhodnutí o věci v rozsahu zaplacení
částky ve výši 1098,- Kč je dána pravomoc soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Zvláštní senát proto částečně zrušil usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne
7. 11. 2013, čj. 21 C 30/2013 - 8, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté [pro úplnost zvláštní
senát dodává, že nebylo třeba rušit rovněž usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
30. 4. 2014, čj. 17 Co 98/2014 - 16, neboť toto rozhodnutí se vztahuje pouze k odvoláním
dotčenému výroku o soudním poplatku]. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5
odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude
Okresní soud v Děčíně pokračovat v řízení o podané žalobě v rozsahu částky 1098,- Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. října 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu