ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.6.2015:14
sp. zn. Konf 6/2015 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana
Havelce, JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Chebu, a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 314/2013, ve věci
žaloby o zaplacení 22 027 Kč s příslušenstvím: žalobce: Centrino s.r.o., se sídlem Nový Bydžov,
Tovární 1356, zastoupeného JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem v Hradci Králové,
Havlíčkova 402/2, a žalovaného J. N.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu,
pod sp. zn. 16 C 314/2013, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 3. 2014, čj. 16 C 314/2013 - 23,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 6. 3. 2015 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákona
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát
rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Chebu, ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 16 C 314/2013, týkající se žalobcem poskytnutých služeb žalovanému, v celkové výši
22 027 Kč s příslušenstvím.
Z příslušného soudního spisu se podává, že se žalobce návrhem na vydání elektronického
platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu v Chebu dne 3. 5. 2013, domáhal vůči
žalovanému zaplacení částky 22 027 Kč s příslušenstvím, a to z titulu poskytovaného zajištění
telekomunikačních služeb k blíže specifikovanému telefonnímu číslu užívaného žalovaným,
a to za období od 5. 11. 2012 do 31. 1. 2013. Celková žalovaná částka je představována odměnou
žalobce za poskytnuté telekomunikační služby, vyúčtované žalobci na základě faktury
č. 201200022 (1763 Kč), číslo 20120035 (5834 Kč) a číslo 20130005 (14 430 Kč). Okresní soud
v Chebu usnesením ze dne 3. 3. 2014, čj. 16 C 314/2013 - 23 řízení ve věci zastavil (výrok I.)
s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení ČTÚ (výrok II.);
výrokem III. rozhodl o nákladech soudního řízení. Svůj postup odůvodnil tím, že žalované
pohledávky mají svůj původ ve smlouvě, kterou žalobce umožnil žalovanému užívat služeb
mobilního operátora dle rámcové smlouvy mezi žalobcem a tímto operátorem; podle ustanovení
§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) rozhoduje ČTÚ spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem (uživatelem) na straně druhé,
na základě návrhu kteréhokoliv z účastníků sporu, týká-li se spor povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě. Za této situace okresní soud dovodil nedostatek své pravomoci
pro projednání a rozhodnutí této věci a s odkazem na ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. řízení
ve věci zastavil a věc postoupil ČTÚ k dalšímu řízení.
Z příloh připojených k žalobě vyplývá, že žalobce a žalovaný dne 26. 10. 2012 uzavřeli
Dohodu o zajištění služeb mobilního operátora (dále též „Smlouva“). Žalobce je v této smlouvě
označen jako „dodavatel“, žalovaný jako „uživatel“, dle čl. I. Smlouvy se dodavatel zavázel „umožnit
uživateli využívat služeb mobilního operátora dle rámcové smlouvy mezi dodavatelem a mobilním operátorem (…)
Tmobile Czech Republic a.s.“., a to pro soukromé účely uživatele nebo oprávněných osob,
pro libovolný počet jím zvolených čísel. Uživatel dále zmocnil dodavatele „k ukončení stávajícího
smluvního vztahu s dosavadním operátorem, k zastupování u nového operátora a k převodu nového telefonního
čísla na dodavatele (…) a to pod rámcovou smlouvou a za podmínek v ní stanovených“. Podle čl. III. Smlouvy
se uživatel „zavazuje uhradit dodavateli částku, kterou dodavatel vynaložil na služby poskytované operátorem
ve prospěch uživatelem zvolených čísel, a to ve výši vyúčtování vystaveného dodavatelem a předaného uživateli“.
Dodavatel je oprávněn vystavit uživateli vyúčtování za poskytnuté služby, a to pro všechna
jím zvolená čísla; současně „je povinen vyúčtovaní vystavit v souladu z vyúčtováním, které mu bude předloženo
mobilním operátorem“. Z čl. IV. Smlouvy se dále podává, že „[v]případě ukončení smlouvy se dodavatel
zavazuje zajistit uvolnění telefonních čísel zpět k původnímu operátorovi“, a to v případě, pokud uživatel
nebude mít vůči dodavateli v souvislosti s touto smlouvou žádný dluh. Dle tohoto čl. Smlouvy
taktéž není dodavatel odpovědný za případné výpadky či problémy způsobené operátorem. Dále
si smluvní strany dojednaly, že „[j]akékoliv změny telefonních služeb (zejména aktivace datových tarifů) musí
být učiněna výhradně přes operační centrum dodavatele“. K žalobě byly připojeny též kopie výše
zmiňovaných faktů obsahujících vyúčtování za dodané služby v období od 5. 11. 2012
do 31. 1. 2013.
ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení okresního soudu
nesouhlasí a podal proto k zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu. Uvedl,
že jeho rozhodovací pravomoc je zákonem o elektronických komunikacích [§108 odst. 1 písm. g)
a §129 odst. 1] vymezena tak, že rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační
činnost (§7) na straně jedné a účastníkem (popř. uživatelem) na straně druhé, na základě návrhu
kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho
základě. V tomto smyslu zvláštní senát konstantně judikuje, že k založení pravomoci ČTÚ
rozhodovat musí být kumulativně splněny dvě podmínky. Musí se jednat o spor mezi osobou
vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, resp. uživatelem na straně
druhé (osobní vymezení sporu), přičemž spor se musí týkat povinností uložených zákonem
o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (věcné vymezení). Právě nesplnění
podmínky i osobního vymezení sporu ČTÚ namítá. Poukazuje na fakt, že ze Smlouvy uzavřené
mezi žalobcem a žalovaným vyplývá, ž k poskytování služeb docházelo v síti společností Tmobile
Czech Republic, a. s., tedy zřejmě skutečného poskytovatele služeb elektronických komunikací,
přičemž žalobce zde figuruje jako prostředník či zprostředkovatel poskytování těchto služeb.
Žalobce tedy fakticky jen přenechává možnost využívání služeb elektronických komunikací
žalovanému a není tedy osobou vykonávající telekomunikační činnost, resp. žádné podnikání
v elektronických komunikacích dle ustanovení §13 zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
neoznámil. Ani sám žalobce netvrdí, že by byl osobou vykonávající komunikační činnost;
ve smlouvě se sám označuje jako „dodavatel služeb“, „poskytovatel“. Věcnou podstatou sporu
je uplatnění nároku z titulu předfakturace měsíčních poplatků za služby poskytnuté operátorem
T-mobile Czech Republic, a. s., a předmětem žaloby je tak spor vyplývající ze soukromoprávního
vztahu mezi žalobcem a žalovaným. K rozhodování takového sporu je založena pravomoc
soudu. Z těchto důvodů ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát usnesení Okresního soudu v Chebu
ze dne 3. 3. 2014, čj. 16 C 314/2013 - 23, zrušil a zároveň rozhodl, že příslušným vydat
rozhodnutí v dané věci je soud.
Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně:
Okresní soud v Chebu v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté,
co mu byla postoupena. Jde tu o negativní (záporný) kompetenční spor ve smyslu ustanovení
§1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je tímto zákonem
povolán.
Podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem,
popř. uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Zvláštní senát konstantně judikuje, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat
účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn
osobní i věcný předpoklad (viz. např. usnesení ze dne 14. 9. 209, čj. Konf 38/2009 - 12 a ze dne
13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9; citovaná rozhodnutí zvláštního senátu jsou dostupná
z www.nssoud.cz). Vzhledem k tomu, že navrhovatel popírá existenci osobního předpokladu
účastnického sporu vymezeného v ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích, zabýval se zvláštní senát tím, zda se v posuzovaném případě jedná o spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 cit. zákona na straně jedné a účastníkem,
popř. uživatelem, na straně druhé.
Osobní předpoklad založení rozhodovací pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li
spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických
komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikacích, poskytování služeb elektronických
komunikací, provozování přístrojů), a účastníkem, popř. uživatelem, na straně druhé. Službou
elektronických komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí
služba obvykle poskytovaná a za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálu
po sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, která nabízejí obsah prostřednictvím sítí služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášenými sítěmi poskytovanými službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí
splňovat charakteristiku uvedenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
dle kterého účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb, a popř. musí osoba uživatele splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. b) tohoto zákona, podle kterého uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.
Jak bylo výše podrobně popsáno, z obsahu Smlouvy uzavřené mezi žalobcem
a žalovaným dne 26. 10. 2012, zcela jednoznačně vyplývá, že žalobce se pro žalovaného zavazuje
poskytovat mobilní telekomunikační služby společnosti Tmobile Czech Republic, a.s.;
je to žalobce, kdo je zákazníkem této společnosti a kdo pouze umožňuje uživateli využívat služeb
tohoto mobilního operátora, na základě rámcové smlouvy, kterou s ním má uzavřenou.
Dodavatel (žalobce) je oprávněn zastupovat uživatele (žalovaného) „u nového operátora“ a telefonní
číslo uživatele je oprávněn převést na sebe. Vyúčtování za služby poskytované operátorem
(společností Tmobile Czech Republic a.s.) mají být dodavatelem uživateli přefakturovány.
Podle Smlouvy není dodavatel taktéž odpovědný za výpadky (sítě) či problémy způsobené
na straně operátora.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že právní vztah mezi žalobcem a žalovaným je v dané
věci podmíněn nezávisle existujícím smluvním vztahem žalobce a telekomunikačního operátora.
Pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi žalobcem
a žalovaným. Žalobce, jako osoba, která umožňuje účastníkům (třetím osobám) využít služeb
elektronických komunikací jiného subjektu – operátora v rámci vymezeném samostatným
smluvním vztahem žalobce s touto osobou, sám služby elektronických komunikací neposkytuje
a není proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je v dané věci pouze zmiňovaná
společnost T-mobile Czech Republic a.s. Fakt, že žalobce neposkytuje veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, potvrzuje i veřejná databáze vedená navrhovatelem, i výpis
z elektronické databáze obchodního rejstříku (dostupná na www.justice.cz); zvláštní senát,
který rozhoduje na základě skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodování nahlédnutím
do uvedených databází ověřil, že jimi žalobce neprochází. Proto za účastníka podle §2 písm. a)
zákona o elektronických komunikacích nelze považovat ani žalovaného, neboť ten neuzavřel
s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb. Pokud by byla ve věci dána povinnost žalovaného plnit přímo
na účet shora uvedeného poskytovatele komunikačních služeb (byť prostřednictvím žalobce),
musel by mezi ním a některým z těchto poskytovatelů existovat právní vztah. Existenci takového
právního vztahu však zvláštní senát, jak bylo výše popsáno, nenalezl.
Zvláštní senát proto uzavřel, že v dané věci nebyla naplněna osobní podmínka
podle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích, zakládající rozhodovací
pravomoc navrhovatele.
Dále se zvláštní senát zabýval i tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích,
dle kterého „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu.“. O takovou situaci se v posuzované věci v souvislosti
se službami poskytovanými žalobcem nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování
pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů tehdy, došlo-li jen ke změně subjektů závazkového
vztahu, aniž by se měnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů
mezi žalovaným a poskytovatelem komunikačních služeb žádný právní vztah nevznikl, nejsou
naplněny ani podmínky pro použití shora zmiňovaného ustanovení zákona o elektronických
komunikacích.
Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci ČTÚ
pro rozhodování sporů mezi žalobcem a žalovaným, ve smyslu ustanovení §129 odst. 1 věty
první i druhé zákona o elektronických komunikacích, existencí věcné podmínky
podle §129 odst. 1 cit. zákona se zvláštní senát již pro nadbytečnost nezabýval.
Lze tedy uzavřít, že navrhovateli není svěřena pravomoc k rozhodnutí sporu
mezi žalobcem a žalovaným; zvláštní senát proto rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci
vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 314/2013 je soud (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát současně zrušil rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu (soud) popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv
podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne
3. 3. 2014, čj. 16 C 314/2013 - 23, neboť odporuje výroku, jímž byla pravomoc tohoto soudu
ve věci rozhodnout zvláštním senátem určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle ustanovení §5 odst. 5 zákona
č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci pokračovat Okresní soud
v Chebu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. února 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu