ECLI:CZ:NSS:2016:NAD.20.2016:33
sp. zn. Nad 20/2016 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., zast. Mgr.
Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4 – Krč, proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než
místně příslušnému krajskému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 6/2016
se p ři k azu je Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 8. 1. 2016 u věcně a místně příslušného Městského soudu
v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, která měla spočívat
v tom, že žalovaný v zákonné lhůtě nevydal rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Městského
soudu v Praze ze dne 18. 5. 2015, čj. Si 627/2015. Tímto rozhodnutím byla částečně odmítnuta
žádost žalobce o informace podaná dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc.
[2] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu dle §9 odst. 1 s. ř. s. Návrh odůvodnil
tím, že v řízení rozhodoval jako správní orgán I. stupně a tato skutečnost by mohla zavdat
objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního
soudnictví Městského soudu v Praze.
[3] Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle odst. 3 téhož ustanovení mají
účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
[4] V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů soudu, který má věc jako soud věcně a místně
příslušný projednat a rozhodnout.
[5] Žalobce i žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému krajskému soudu souhlasili
a oba jako vhodný soud pro projednání a rozhodnutí ve věci označili Krajský soud v Praze.
[6] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému krajskému soudu důvodným.
[7] Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce příslušelo
věc projednat, v návrhu poukázala na důvody vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu
správního soudnictví. Tímto důvodem je skutečnost, že v projednávané věci byla žalobou
napadena nečinnost žalovaného, který měl rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí
Městského soudu v Praze. V takových případech lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti
těchto soudců, protože Městský soud v Praze rozhodoval v řízení jako správní orgán I. stupně.
Jedná se tedy o subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout o žalobě.
Všichni soudci specializovaných senátů správního soudnictví tohoto soudu jsou proto vyloučení
pro možnou podjatost.
[8] K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat
o věci, ve které vydal rozhodnutí soud, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje
na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 – 70 (dostupný na www.nssoud.cz).
Na tomto svém dříve zaujatém právním názoru setrvává i v nyní posuzované věci.
V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“,
podle které nikdo nesmí být soudcem ve své vlastní věci. Ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.
[9] Nejvyšší správní soud rovněž připomíná judikaturu Ústavního soudu (např. nález
ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. III. ÚS 218/97, nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV. ÚS 466/97,
oba dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí
Ústavního soudu) o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní,
avšak v současné době poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat
v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06.
V tomto nálezu Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému
vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní
soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.
[10] Vzhledem k výše uvedenému nelze z důvodu vyloučení soudců specializovaných senátů
místně příslušného Městského soudu v Praze sestavit senát, čímž jsou splněny zákonné podmínky
pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Proto Nejvyšší správní soud přikazuje
věc vedenou u Městského soudu pod sp. zn. 9 A 6/2016 k projednání a rozhodnutí Krajskému
soudu v Praze. Přikázání věci tomuto soudu navrhli sami účastníci řízení, jedná se přitom o soud,
který je místně nejbližší žalobci i žalovanému.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu