ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.12.2016:20
sp. zn. Nao 12/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, se sídlem tř. 17. listopadu 44, Olomouc,
týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 65 A 49/2015,
takto:
Námitka podjatosti se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci „správní žalobou“
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2015,
č. j. 65 A 49/2015 – 47, jímž byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem
Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. V žalobě zároveň uplatnil námitku podjatosti
vůči soudcům Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci Mgr. Jiřímu Gottwaldovi,
Mgr. Barboře Berkové a JUDr. Zuzaně Šnejdrlové, Ph.D., odůvodněnou tím, že „se úmyslně neřídí
platnými zákony ČR nebo je neznají“ a navrhl „vyloučení soudců z projednávané věci vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 65 A 49/2015“.
[2] Dotčení soudci Krajského soudu v Ostravě se ke vznesené námitce podjatosti shodně
vyjádřili tak, že žalobce znají jen z úřední činnosti a o věci jim není nic známo, přičemž k věci
ani k účastníkům řízení nemají žádný pozitivní ani negativní vztah.
[3] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[4] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Základním
předpokladem pro vyloučení je skutečnost, že soudci, jejichž podjatost účastník řízení namítá,
mají v dané věci ještě činit nějaké procesní úkony a rozhodovat o věci samé. Existence
dosud nerozhodnuté věci je podmínkou řízení o námitce podjatosti. Jedná-li se tedy o věc
pravomocně skončenou, kde již nepřichází v úvahu, aby soudci věc projednávali či rozhodovali,
není důvod o námitce podjatosti rozhodovat. Nedostatek této podmínky má za následek
odmítnutí námitky podjatosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004 - 55, č. 408/2004 Sb. NSS, ze dne
15. 11. 2012, č. j. Nao 76/2012 - 90, a ze dne 29. 11. 2012, č. j. Nad 61/2012 – 10).
[5] V nyní projednávané věci bylo vedeno řízení o žalobě žalobce, která byla usnesením
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2015, č. j. 65 A 49/2015 – 47,
odmítnuta. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 14. 10. 2015. Pro rozhodování o podjatosti
soudců ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 65 A 49/2015, v níž žalobce
podjatost soudců namítá, proto není splněna podmínka řízení spočívající v existenci
neskončeného řízení před krajským soudem. Nejvyšší správní soud proto námitku podjatosti
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
[6] Nad rámec nutného odůvodnění lze dodat, že ze „správní žaloby“ podané proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2015, č. j. 65 A 49/2015 – 47,
i z námitky podjatosti je zjevné, že v posuzovaném případě je žalobce opět veden snahou vést
„spor pro spor“, jak Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení sp. zn. 6 As 262/2015 ze dne
30. 11. 2015. Stěžovatel zneužívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační
stížnost, tedy aby napadl u jednoho krajského soudu již pravomocné rozhodnutí
téhož nebo jiného krajského soudu, přičemž tyto své úkony dále řetězí. V posuzovaném
případě stěžovatel svá podání dokonce multiplikuje, jelikož jedno soudní usnesení napadá u více
správních soudů (vedle „správní žaloby“ podal stěžovatel proti výše uvedenému usnesení
taktéž kasační stížnost, která je u zdejšího soudu evidována pod sp. zn. 8 As 161/2015).
Totéž platí i o používání institutu námitky podjatosti. Okolnosti, za nichž žalobce uplatňuje
svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48,
č. 869/2006 Sb. NSS, nověji a přímo ve vztahu k sériovým a stereotypním podáním
srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014 - 16.
Zdejší soud proto stěžovateli již nezasílal výzvu, dle které může namítnout podjatost soudců
šestého senátu. Vzhledem k opětovnému předkládání zjevně nedůvodných a šikanózních námitek
podjatosti by to v tomto případě nebylo vhodné ani správné.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu