ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.144.2017:36
sp. zn. 1 Azs 144/2017 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: T. L. N., zastoupeného JUDr.
Václavem Liksomerem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 1, Kralovice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. 12. 2016 č. j. OAM-153/LE-DR01-LE24-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2017, č. j. 60 Az 41/2016 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Václava Liksomera se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl. Uvedl,
že ve správním řízení byly objasněny důvody žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany,
žalovaný se s nimi dostatečným způsobem vypořádal. Obava žalobce z neschopnosti splácet
dluhy ve Vietnamu a z pronásledování věřiteli nespadá mezi azylově relevantní důvody. Žalobce
ani neuvedl nic, co by vedlo k závěru, že by byl ve Vietnamu vystaven jakémukoliv jednání
podřaditelnému pod pojem pronásledování.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. Krajský soud
se dle něj nevypořádal se žalobními námitkami, jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Dále
stěžovatel uvádí, že žalovaný se nezabýval vzhledem ke všem okolnostem (mimo jiné vzhledem
k dodržování lidských práv ve Vietnamu) bližšími skutečnostmi uvedenými stěžovatelem,
zejména z jakého důvodu stěžovateli jeho dluh ve Vietnamu vznikl, kdo je jeho věřitelem a proč
má strach z nesplacení dluhu. Stěžovatel by mohl např. mít odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, do které mohl být z důvodu vzniku či nesplacení
dluhu ve Vietnamu zařazen.
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.
[5] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
ji odmítne jako nepřijatelnou.
[6] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[7] Stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti v zásadních pochybeních krajského
soudu a žalovaného, které mají dopad do jeho hmotněprávního postavení, a ve skutečnosti,
že se týká otázek, které dosud nejsou judikaturou řešeny.
[8] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že rozsudek krajského soudu plně odpovídá
požadavkům judikatury na jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl a že své rozhodnutí
opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm
shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ
věci zjistil nedostatečně.
[9] Zároveň je třeba souhlasit se žalovaným i krajským soudem, že stěžovatelem tvrzená
obava z vymahačů dluhů není okolností, na základě které by měla být stěžovateli udělena
mezinárodní ochrana dle §12 zákona o azylu, ani okolností zvláštního zřetele hodnou ve smyslu
§14 zákona o azylu. K tomu Nejvyšší správní soud již dříve uvedl, že „obtíže žadatele o azyl,
spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších
zvláštního zřetele hodných okolností vnímat jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu
podle §14 [zákona o azylu]“ (viz rozsudek ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 – 64, či ze dne
30. 3. 2017, č. j. 10 Azs 37/2017 - 30). Možným pronásledováním soukromými osobami v zemi
původu a vlivu této okolnosti na udělení doplňkové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval
také např. v rozsudcích ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, či ze dne 13. 9. 2004,
č. j. 4 Azs 160/2004 – 41. Stěžovatel žádné zvláštní okolnosti týkající se vymáhání jeho dluhů
netvrdil. Žalovaný i krajský soud věc posoudili zcela v souladu s citovanou judikaturou.
[10] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu,
ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[12] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven zástupcem JUDr. Václav Liksomer, který jej
zastupoval i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 s. ř. s.). V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovenému zástupci náleží mimosmluvní odměna
za jeden úkon právní služby (tj. podání kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud mu proto přiznal v souladu se sazbou mimosmluvní
odměny 3.100 Kč za jeden úkon právní služby [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojenými (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Celkem mu tedy náleží 3.400 Kč
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu