ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.75.2017:50
sp. zn. 1 Azs 75/2017 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. P.,
zastoupen Mgr. Alexandrou Gomolákovou, advokátkou se sídlem Dělnická 213/12, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 31. 8. 2016, č. j. OAM-1076/ZA-ZA04-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2017, č. j. 42 Az 15/2016 – 51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky Mgr. Alexandry Gomolákové se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl.
Vzhledem k tomu, že byla žádost o mezinárodní ochranu podána po 20. 7. 2015, kdy uplynula
lhůta pro transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013
o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen
„procedurální směrnice“), vycházel soud v souladu s čl. 46 odst. 3 této směrnice ze skutkového
a právního stavu ke dni vydání svého rozsudku.
[3] Žalobce v řízení o udělení mezinárodní ochrany vůbec neuvedl, že by byl v zemi
původu pronásledován pro své názory a příslušnost k určité sociální skupině, resp.
že by se pronásledování důvodně obával. Tento důvod žádosti o mezinárodní ochranu uplatnil
teprve v doplnění žaloby, přestože mu nic nebránilo uplatnit jej již ve správním řízení. Soud
se proto nemohl tímto nově uvedeným důvodem věcně zabývat.
[4] Dále soud uvedl, že žalovaný zjistil skutkový a právní stav v dostatečném rozsahu
a poskytl žalobci veškerá potřebná poučení. Také posouzení možnosti udělení humanitárního
azylu či doplňkové ochrany žalobci shledal soud správným, stejně jako vliv rozhodnutí
o neudělení žádné z forem ochrany na soukromý a rodinný život žalobce. K další žalobní námitce
uvedl, že trestní stíhání v případě odepření vojenské služby za konfliktu, při němž k uvedeným
z pohledu mezinárodního práva protiprávním jevům nedochází, nepředstavuje akt
pronásledování, a tedy důvod pro udělení azylu.
[5] Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. Soud vyzval
stěžovatele k doplnění žaloby ve lhůtě 1 dne, což je lhůta nepřiměřená. Žalovaný stěžovatele
nedostatečně poučil o jeho právech, nezjistil spolehlivě skutkový stav. Z vyjádření stěžovatele
v rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí plyne, že je orientován protirusky, a proto
mu hrozí pronásledování. Ve věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, co se týče zničení
nemovitosti stěžovatele a opakování útoku podobného jako na jeho bratra. Ve vztahu k §14
a §14a zákona o azylu žalovaný neodůvodnil, proč není důvodem hodným zvláštního zřetele,
že má stěžovatel veškeré příbuzné na území České republiky. Krajský soud nesprávně aplikoval
normu procesního práva, když uvedl, že čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice se nepoužije.
[6] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.
[7] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
ji odmítne jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti v zásadních pochybeních krajského
soudu a žalovaného, které mají dopad do jeho hmotněprávního postavení, namítá také
nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí.
[10] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že rozsudek krajského soudu plně odpovídá
požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl
a že své rozhodnutí opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu
a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout,
že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně. Žalovaný také v průběhu celého řízení plnil svou
poučovací povinnost vůči stěžovateli. Soud poté zcela správně také vycházel ze skutkového
a právního stavu ke dni vydání svého rozsudku z důvodu přímé aplikace čl. 46 odst. 3
procedurální směrnice.
[11] Namítané procesní pochybení spočívající v nedostatečné lhůtě stanovené pro uplatnění
žalobních námitek Nejvyšší správní soud rovněž neshledal. Žalobu ve věci mezinárodní ochrany
lze podat ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí žalovaného (§32 odst. 1 zákona o azylu).
Rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 9. 9. 2016 (č. l. 78 správního spisu), žalobu obsahující
žádost o ustanovení zástupce podal po čtrnácti dnech 23. 9. 2016. Tímto dnem došlo ke stavění
běhu lhůty pro podání žaloby (§35 odst. 8 s. ř. s.). Běh této lhůty pokračoval právní mocí
usnesení č. j. 42 Az 15/2016 – 18 (ve čtvrtek 27. 10. 2016), jímž byla stěžovateli ustanovena
zástupkyně, která byla zároveň vyzvána, aby ve lhůtě jednoho dne žalobu náležitě doplnila. Soud
při stanovení této lhůty respektoval znění §71 odst. 2 s. ř. s. a umožnil zástupkyni stěžovatele
uplatnit nové žalobní body ve zbývající lhůtě pro podání žaloby. Zástupkyně žalobce doplnila
žalobu v pondělí 31. 10. 2016 a krajský soud se jí v plném rozsahu zabýval.
[12] Institut humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu, zejm. požadavky na správní uvážení
o něm, byl již mnohokrát předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudky
ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38
či ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Stěžovatelovy námitky ohledně jeho neudělení
nevyvolávají žádné otázky, které by nebyly již judikaturou řešeny. Krajský soud o nich také zcela
v souladu s touto judikaturou rozhodl.
[13] Stejně tak je tomu ohledně stěžovatelových námitek, kterými dovozuje nedostatečné
odůvodnění neudělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Tento typ ochrany mu měl
být udělen zejména z důvodu probíhajícího konfliktu na Ukrajině a z důvodu, že na území České
republiky žijí jeho dospělí příbuzní. V rámci doplňkové ochrany je dle ustálené judikatury
posuzován a chráněn soukromý život cizince na území České republiky pouze ve výjimečných
případech, jímž ten stěžovatelův není (srov. rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65,
či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 Azs 29/2016 – 19).
[14] Možným pronásledováním soukromými osobami v zemi původu a vlivu této okolnosti
na udělení doplňkové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne
10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, či ze dne 13. 9. 2004, č. j. 4 Azs 160/2004 – 41. Otázkou
povahy konfliktu na Ukrajině a jeho možnými dopady na situaci žadatelů o mezinárodní ochranu
se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře opakovaně (např. v usnesení ze dne
15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 – 17) a na těchto závěrech setrvává i dnes, kdy se stav
ozbrojeného konfliktu na Ukrajině spíše uklidňuje, než že by docházelo k jeho eskalaci.
[15] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení městského
soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při
výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[17] Stěžovateli byla krajský soudem ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Alexandra
Gomoláková. Ta jej zastupovala i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 s. ř. s.). V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovené zástupkyni
náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby (tj. podání kasační stížnosti) podle §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud jí proto přiznal v souladu
se sazbou mimosmluvní odměny 3.100 Kč za jeden úkon právní služby [§7 bod 5 ve spojení
s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony
spojenými (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem jí tedy náleží 3.400 Kč
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu