ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.124.2017:31
sp. zn. 10 Azs 124/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. U.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2017, čj. CPR-6271-23/ČJ-2016-930310-C235,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
11. 4. 2017, čj. 1 A 12/2017-25, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 29. 1. 2016,
čj. KRPA-85917-89/Č-2013-000022, ve spojení s rozhodnutím Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 31. 1. 2017, čj. CPR-6271-23/ČJ-2016-930310-C235.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se žalobou u Městského soudu v Praze domáhala
přezkumu rozhodnutí, kterým žalovaná změnila rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství
policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort,
čj. KRPA-85917-89/Č-2013-000022 ze dne 29. 1. 2016, a to konkrétně výrok týkající se doby
vycestování stěžovatelky z území České republiky. Ve zbytku žalovaná rozhodnutí správního
orgánu I. stupně potvrdila. Žalovaná uložila stěžovatelce správní vyhoštění podle §119 odst. 1
písm. c) body 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovila dobu, po kterou jí nelze umožnit vstup na území
ČR, v délce 3 let. Městský soud žalobu stěžovatelky zamítl rozsudkem specifikovaným v záhlaví.
[2] Stěžovatelka rozsudek městského soudu napadla kasační stížností, se kterou spojila návrh
na přiznání odkladného účinku. Je přesvědčena, že v jejím případě zájem na spravedlivý proces
a zájem na nezasahování do jejího osobního a rodinného života převažuje nad zájmem veřejným.
V důsledku nepřiznání odkladného účinku by musela opustit ČR, kde pobývá již od roku 2012,
kde žije její druh R. K., její nezletilý syn, a kde má vybudováno zázemí. Po celou dobu svého
pobytu na území ČR dodržuje zákony a žije bezúhonným životem; v zemi původu naopak nemá
již žádné zázemí, ubytování, ani zdroj příjmu. Druh stěžovatelky a otec jejich nezletilého syna v
současné době vykonává trest odnětí svobody ve věznici ve Valdicích, kde jej stěžovatelka
pravidelně navštěvuje. V případě jejího odjezdu by byl jejich kontakt zcela zpřetrhán.
Stěžovatelka proto žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, aby mohla na
území ČR legálně pobývat a procesně hájit své zájmy do rozhodnutí o kasační stížnosti. Současně
je přesvědčena, že žádným jiným osobám nemůže vzniknout jakákoliv újma. Stěžovatelka ve své
žádosti odkazuje na rozsudky NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 A 26/2005-76, a ze dne 18. 8. 2011,
čj. 5 As 73/2011-100.
[3] Žalovaný k podanému návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že stěžovatelce uložil
správní vyhoštění pro naplnění skutkové podstaty §119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2 zákona
o pobytu cizinců a že tato skutečnost byla řádně prokázána. S námitkami zásahu do rodinného
a soukromého života stěžovatelky se žalovaný vypořádal v průběhu správního řízení.
Žalovaný nepovažuje setrvání stěžovatelky na území po dobu řízení o kasační stížnosti
za nezbytné, neboť je zastoupena advokátem.
[4] Nejvyšší správní soud před samotným posouzením návrhu stěžovatelky k institutu
odkladného účinku uvádí následující. Podle §107 zákona s. ř. s. nemá podání kasační stížnosti
odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej může přiznat na návrh stěžovatele. Použije přitom
přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., dle kterého lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25, konstatoval,
že „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma,
hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším,
pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života. K tomu musí soud
přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 odst. 1
s. ř. s.) netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání “
(srov. též usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, čj. 10 Azs 186/2015-29). Nejvyšší správní soud
k tomu uvádí, že v nyní projednávané věci existuje příčinná souvislost mezi právními účinky
kasační stížností napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
a žalované, a možným vznikem nepoměrně větší újmy stěžovatelky, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Soud přitom vycházel z tvrzení stěžovatelky
ohledně porušení jejího práva na spravedlivý proces, které by pro ni představovalo značnou
újmu. Dotčení práv třetích osob nebylo tvrzeno.
[6] Ve shora citovaném usnesení čj. 1 Azs 160/2014-25 NSS dovodil, že „[p]okud jde o splnění
druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud
vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti“.
Důvody uvedené v rozhodnutí o vyhoštění – pobývá-li cizinec na území bez cestovního dokladu,
ač k tomu není oprávněn [§119 odst. 1 písm. c) bod 1], pobývá-li cizinec na území bez víza,
ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu [§119 odst. 1 písm. c)
bod 2] - dle názoru zdejšího soudu nezakládají bezpečnostní či jiná rizika pro Českou republiku.
Setrvání stěžovatelky na území ČR do ukončení řízení o kasační stížnosti, která je navíc
projednávána v přednostním režimu, tudíž nenarušuje žádný důležitý veřejný zájem.
Žalovaná neuvedla žádné konkrétní okolnosti, které by ohrožení některého z důležitých
veřejných zájmů nasvědčovaly.
[7] Za pomoci testu proporcionality Nejvyšší správní soud dále vážil intenzitu hrozícího
zásahu do základního práva svědčícího stěžovatelce s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení NSS ze dne 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008-131, či výše citované usnesení
čj. 1 Azs 160/2014-25). Na stupnici závažnosti zásahu lze s ohledem na výše uvedené hodnotit
újmu způsobenou stěžovatelce nepřiznáním odkladného účinku jako podstatnou.
Naopak intenzita narušení veřejného zájmu v daném případě tak vysoká není. V této souvislosti
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že žalovaná ve vztahu k osobě stěžovatelky neuvedla žádné
důvody pro nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti; pouze odkázala na příslušná
ustanovení zákona o pobytu cizinců, na jejichž základě uložila stěžovatelce správní vyhoštění.
S ohledem na tyto skutečnosti lze proto konstatovat, že nepřiznání odkladného účinku není
v daném případě v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna i druhá
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud po posouzení důvodů uváděných stěžovatelkou dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. jsou splněny; neshledal důvod odchýlit se od své dosavadní judikatury.
Z těchto důvodů stěžovatelce vyhověl a její kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
[9] Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být
v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému
rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (viz usnesení NSS
ze dne 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005-96). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
v této věci se tedy až do skončení řízení před NSS pozastavují účinky rozhodnutí
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 29. 1. 2016,
čj. KRPA-85917-89/Č-2013-000022, ve spojení s rozhodnutím Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 31. 1. 2017, čj. CPR-6271-23/ČJ-2016-930310-C235.
[10] Soud zároveň připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu
zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[11] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu