ECLI:CZ:NSS:2017:15.KSE.4.2016:25
sp. zn. 15 Kse 4/2016 - 25
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
27. 2. 2017 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny,
JUDr. Jany Fojtové, Mgr. Jaroslava Kocince, JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory
Kubíkové, o návrhu JUDr. O. S., na obnovu řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 15 Kse 3/2013,
takto:
Návrh JUDr. O. S. ze dne 5. 10. 2016 na obnovu řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 15 Kse 3/2013 se podle §22 odst. 1 a §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve
věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, za
přiměřeného použití §278 odst. 1 a §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2013, č. j. 15 Kse 3/2013 – 31, uznal kárný soud JUDr. O. S.
(dále jen navrhovatel) vinným z kárného provinění podle §116 odst. 2 písm. b) exekučního řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2012, a z kárného deliktu podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního
řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 a uložil mu pokutu ve výši 10.000 Kč.
Návrh na obnovu řízení ze dne 6. 1. 2016 zamítl kárný soud rozhodnutím ze dne
24. 2. 2016, č. j. 15 Kse 1/2016 – 31. Dne 5. 10. 2016 podal navrhovatel u kárného soudu znovu
návrh na obnovu řízení ve věci vedené u kárného soudu pod sp. zn. 15 Kse 3/2013, jedná se tedy
v pořadí o druhý návrh na obnovu řízení.
Navrhovatel spatřuje důvody nynějšího návrhu ve skutečnosti, že v původním řízení ještě
neznal právní názor uvedený v rozhodnutí 14 Kse 3/2015 a v usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 3360/15. Dále poukázal na to, že podle kárného soudu je pro účinnou omluvu
u jednání nutno postupovat např. podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012 – 32. Navrhovatel namítal, že kárný soud jeho omluvu neuznal,
avšak sám se nezabýval nesprávností postupu správního orgánu a Okresního soudu v Hradci
Králové. Má proto za to, že občan nemusí přihlížet k rozhodnutí, která vycházejí z řízení, které
není v souladu s rozhodnutím soudu. Pokud tedy kárný soud tvrdí, že navrhovatel nerespektoval
rozhodnutí Městského úřadu ve Znojmě ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. SMUZN 3441/2009 Za,
potvrzené rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, potom se nezabýval správností
postupu správního orgánu, který vycházel z oznámení o dopravním přestupku bez výslechu
autora úředního záznamu. Správní orgán takto postupoval v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, k jeho rozhodnutí proto nelze
přihlížet.
Dále namítal, že se kárný soud nezabýval skutečností, že řízení vedené pod
sp. zn. 33 EXE 1900/2011 – 20 bylo vedeno u Okresního soudu v Hradci Králové, když sám
kárný soud uvedl, že další řízení byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 9. Nezabýval
se proto protiprávním jednáním soudce Okresního soudu v Hradci Králové spočívajícím
v porušení ústavního práva na zákonného soudce. Skutečnost, že Okresní soud v Hradci Králové
není od roku 1992 obecným soudem navrhovatele, lze zjistit z evidence obyvatelstva.
Navrhl proto, aby kárný soud nařídil jednání, vyžádal si spisy správních orgánů a spis
Okresního soudu v Hradci Králové, provedl jimi důkazy, aby bylo jasné, že správní orgán
postupoval v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího správního soudu. Nesprávně postupoval
i Okresní soud v Hradci Králové a to jednak na základě nesprávného postupu exekutora
při žádosti o pověření, jednak na základě postupu soudce, který postupoval v rozporu
s ustanovením §105 o. s. ř.
Navrhovatel je dále toho názoru, že se kárný soud řádně nevypořádal také s postavením
kárného žalobce. Poukázal na to, že kárného žalobce zastupoval v původním řízení jeho
zástupce, obdobně tak i na jednání o předchozím návrhu na obnovu dne 24. 2. 2016.
Navrhovatel trvá na tom, že takové zastoupení kárného žalobce není možné a že jej nepřipouští
ani zákon č. 7/2002 Sb. ani trestní řád. Má za to, že kárný žalobce má jedinečné postavení
a na rozdíl od státního zástupce není zastupitelný jinou osobou.
Kárný žalobce ve vyjádření uvedl, že navrhovatel podal obdobný návrh na obnovu již dne
6. 1. 2016. Kárný soud v rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016, č. j. 15 Kse 1/2016 – 27 dospěl k závěru,
že z hlediska podmínek pro obnovu řízení podle §278 odst. 1 trestního řádu navrhovatel netvrdil
existenci nových skutečností či důkazů soudu dříve neznámých a z tohoto důvodu návrh
na obnovu zamítl. Skutečnost, že za kárného žalobce vystupovala pověřená osoba, byla soudu
již známá. Navrhovatel ani nyní neuvádí skutečnosti dříve neznámé a jeho stávající argumentace
se netýká nedostatků ve skutkových zjištěních. Poukázal také na to, že kárný soud při
rozhodování vycházel z pravomocných a vykonatelných rozhodnutí Města Znojma ze dne
25. 5. 2009, č. j. SMUZN3441/2009 a Města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav ze dne
29. 4. 2008, č, j. 151-24874/2008. Namítaný nesprávný postup správních orgánů mohl
být otázkou přezkumu v rámci řádných a mimořádných opravných prostředků ve správním
řízení. Kárný soud vycházel rovněž z pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu
v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2011, č. j. 33 Exe 1900/2011 – 10, kterým byla proti navrhovateli
nařízena exekuce k uspokojení pohledávky společnosti MORAVA Leasing, a.s. ve výši 11.880 Kč
a pro náklady oprávněného soudního exekutora Mgr. V. J. V obou případech navrhovatel
nedoložil nové důkazy, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy
známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.
Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů může soudní exekutor podat návrh na obnovu kárného řízení ve lhůtě
tří let od právní moci rozhodnutí o kárném provinění. Rozhodnutí č. j. 15 Kse 3/2013 – 31
nabylo právní moci dne 4. 11. 2013, návrh podaný ke kárnému soudu dne 11. 10. 2016 byl tedy
včasný.
Zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů podmínky
povolení obnovy řízení přímo neupravuje. V souladu s ustanovením §25 tohoto zákona se proto
přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. Podle §278 odst. 1 trestního řádu „[o]bnova řízení,
které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo
důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými
už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině [...], anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém
nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu
by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.“ Účelem citovaného ustanovení je „odstranit nedostatky
ve skutkových zjištěních pravomocného rozsudku v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci
původního rozhodnutí. V řízení o obnově se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí,
ale posuzuje se výlučně otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými
mohou odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí o vině a trestu“ (usnesení Ústavního soudu
ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 62/04; obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne
15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 178/03).
Kárný soud hodnotil, zda návrh přináší nové skutečnosti nebo důkazy, který by byly
způsobilé vyvolat účinky ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu.
Navrhovatel v návrhu především nijak nespecifikuje, jaký význam by pro věc mělo mít
rozhodnutí kárného soudu ze dne 15. 9. 2015, č. j. 14 Kse 3/2015-53 a na něj navazující usnesení
Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3360/15. Navrhovatel na tato rozhodnutí
ve svém návrhu sice poukázal, konkrétní závěry z nich však neučinil. Kárný soud z těchto
rozhodnutí zjistil, že navrhovatel byl v rozhodnutí sp. zn. 14 Kse 3/2015 shledán vinným
za spáchání závažných kárných deliktů spočívajících v 1) průtazích s předáním spisu nově
pověřenému exekutorovi a dále 2) opakovaným porušením povinností exekutora podrobenému
dohledové činnosti ze strany oprávněných orgánu. Uvedená rozhodnutí se týkají skutkově zcela
odlišné situace, než je v projednávané věci a žádné skutečnosti či důkazy, jež by bylo možno
hodnotit z hlediska důvodů pro obnovu kárného řízení vedeného pod sp. zn. 15 Kse 3/2013
z těchto rozhodnutí kárnému soudu nevyplynuly.
Námitkami proti zastoupení kárného žalobce se kárný soud zabýval v předchozím
rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016, č. j. 15 Kse 1/2016 - 25 o návrhu na obnovu řízení.
Obdobně jako v návrhu na obnovu kárného řízení ze dne 6. 1. 2016 tedy navrhovatel
ani nyní netvrdí existenci nových skutečností či důkazů soudu dříve neznámých. Setrvává pouze
na svém postoji vůči zastoupení kárného žalobce a polemizuje s právním názorem kárného
soudu. Kárný soud přitom již v rozhodnutí ze dne 24. 2. 2016, č. j. 15 Kse 1/2016 - 25 uzavřel,
že možné nesprávné právní posouzení otázky zastoupení kárného žalobce na ústním jednání
obnovu řízení neodůvodňuje. Tento názor zastává kárný soud i v této věci, uvedená námitka
proto nepředstavuje důvod obnovy řízení ve smyslu §278 odst. 1 trestního řádu.
Dalšími tvrzenými důvody svědčícími obnově řízení mají být vady řízení před správními
orgány popř. v řízení u Okresního soudu v Hradci Králové. I těmito skutečnostmi se však kárný
soud již zabýval a to právě v rozhodnutí ze dne 22. 10. 2013, č. j. 15 Kse 3/2013 – 31, jímž
shledal vinu navrhovatele za kárné provinění. Kárný soud se v rozhodnutí s obhajobou
navrhovatele neztotožnil. Konstatoval, že „v okamžiku, kdy byl vydán pravomocný a vykonatelný
exekuční titul, byl kárně obviněný povinen jej respektovat, případně jej mohl napadnout řádnými, případně
mimořádnými opravnými prostředky, které mu k tomu zákon dává k dispozici. Námitky kárně obviněného stran
nezákonnosti vydaného správního rozhodnutí, vad řízení, které vydání samotného exekučního titulu, jakož
i vydání exekučních příkazů předcházelo, jsou irelevantní v nyní vedeném kárném řízení.“ Kárný soud
k námitkám navrhovatele vyložil, že předmětem řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora
již nemůže být přezkoumání pravomocných podkladových rozhodnutí, v dané věci konkrétně
exekučních titulů, popř. procesních rozhodnutí obecných soudů. Pro kárné řízení je totiž
rozhodné, jak soudní exekutor na základě těchto rozhodnutí následně jednal a jak naplnil své
povinnosti, které pro něj vyplývají ze souvisejících právních předpisů.
I v tomto případě tedy navrhovatel svůj návrh odůvodnil skutečnostmi, které byly
kárnému soudu známy již dříve, a pouze polemizuje s jeho závěry. Nejedná se o nové skutečnosti
či důkazy ve smyslu §278 trestního řádu, které by mohly vést k jinému rozhodnutí o vině
či trestu navrhovatele. V této procesní situaci proto kárný soud neshledal za potřebné provést
dokazování navrženými spisy, neboť by to pro posouzení návrhu na obnovu řízení bylo
nadbytečné a ke změně výše uvedeného názoru by to nevedlo.
Kárný soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky
podle §278 odst. 1 trestního řádu pro obnovu kárného řízení.
Podle názoru kárného soudu byl nynější návrh jen opakováním návrhu na obnovu řízení
opřeného o tytéž skutečnosti a důkazy, který byl již dříve pravomocně zamítnut rozhodnutím
kárného soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 15 Kse 1/2016 - 31. Navrhovatel na podporu
svého návrhu totiž nepřednesl žádné konkrétní skutečnosti či důkazy, které by měly být
předmětem dokazování před kárným soudem, tím spíše nepředložil skutečnosti či důkazy,
které nebyly dříve před kárným soudem projednány. V těchto případech judikatura Nejvyššího
soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2013, č. j. 4 TZ 13/2013 - 20) či Ústavního
soudu (srov. usnesení ze dne 24. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 321/04, nález Ústavního soudu ze dne
26. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 608/10) připouští výjimku z jinak obligatorního projednání návrhu
ve veřejném zasedání. Kárný soud proto podle §286 odst. 2 trestního řádu in fine o návrhu
na obnovu řízení rozhodl v neveřejném zasedání a podle ustanovení §283 písm. d)
ve spojení s §278 trestního řádu jej zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu