ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.194.2017:46
sp. zn. 4 As 194/2017 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. N., zast. Mgr. Vítězslavem
Dohnalem, advokátem, se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti žalovanému: Zeměměřický a
katastrální inspektorát v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 124/11, České Budějovice,
za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. P., II) M. P., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2.
2017, č. j. ZKI CB-O-49/634/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2017, č. j. 50 A 35/2017 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je po v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
částku 4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Žalovanému se v ra cí zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce uplatnil u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův
Hradec (dále jen „katastrální úřad“) návrh na opravu chyby v katastrálním operátu spočívající
v nesprávném zobrazení hranice mezi pozemky p. č. st. X a X v k. ú. K. Ř. Na pozemku p. č. st.
X se nachází objekt k bydlení č. p. X, který je ve vlastnictví žalobce, a na pozemku p. č. st. X se
nachází rodinný dům ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení. Hranice mezi těmito pozemky
byla původně určena při jejich vzniku geometrickým plánem ze dne 4. 3. 1975, v logické
návaznosti na vnitřní zeď v budově, která se na obou dotčených pozemích nachází, a která byla
tímto rozdělena. Současně evidovaná hranice je však vedena v rozporu s uvedeným
geometrickým plánem.
[2] Katastrální úřad oznámením ze dne 2. 9. 2016 opravu chyby v údajích katastru nemovitostí
neprovedl. Žalobce projevil nesouhlas s neprovedením opravy údajů v katastru nemovitostí,
o němž bylo rozhodnutím ze dne 2. 11. 2016, č. j. OR - 262/2016-303/4, rozhodnuto
tak, že nesouhlasu se nevyhovuje. Vyhlášením platnosti obnoveného katastrálního operátu dne
1. 4. 1998 se dosavadní katastrální operát stal neplatným, včetně geometrického a polohového
určení hranic pozemků daných geometrickým plánem 761-346-74 z roku 1975. Katastrální úřad
přitom v obnově operátu nezjistil chybu v zobrazení hranic p. č. st. X a X. Žalovaný
rozhodnutím uvedeným v záhlaví výrok rozhodnutí katastrálního úřadu změnil z důvodu chybně
uvedeného data doručení nesouhlasu do datové schránky katastrálního úřadu. V ostatním uvedl,
že dospěl ke shodnému závěru jako katastrální úřad, jeho rozhodnutí potvrdil a odvolání jako
nedůvodné zamítl.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích. Žalobce namítal, že k rozdělení pozemků podle geometrického plánu z roku 1975
došlo na základě vůle smluvních stran. Hranice byla vedena souvisle s hraniční zdí v souladu
s vnitřním členěním budovy, která se na pozemcích nachází. Při obnově katastrálního operátu
byla hranice určena podle jiných měřítek, než ze kterých vycházel geometrický plán a v důsledku
toho je současná hranice nelogicky vymezena uvnitř obytné budovy žalobce. To neodpovídá
podkladovým listinám ani skutečnému užívání dotčených nemovitostí.
[4] Krajský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí
katastrálního úřadu ze dne 2. 11. 2016, č. j. OR - 262/2016-303/4, a vrátil věc žalovanému
k dalšímu řízení. Konstatoval, že z kupní smlouvy, na základě které byla původní nemovitost
rozdělena, i dalších doložených kupních smluv týkajících se dotčených nemovitostí, vyplývá,
že předmětem převodu byl vždy objekt původní truhlárny (průmyslové stavby) s pozemkovou
parcelou, přičemž tento objekt vznikl reálným rozdělením původní jedné stavby a původního
jednoho pozemku. Došlo-li k reálnému rozdělení těchto nemovitostí právě v zájmu oddělení
rodinného domu a truhlárny, pak reálné rozdělení těchto nemovitostí se nemohlo stát
tak, že pozemková parcela, na které stojí budova truhlárny, se nachází též pod budovou
rodinného domu, jelikož hranice mezi oběma pozemky a budovami odpovídala reálnému
rozdělení původních nemovitostí. Při obnově katastrálního operátu novým mapováním došlo
tudíž k chybě při vytyčení hranice mezi pozemky a budovami. Toto pochybení je podřaditelné
zřejmému omylu při obnově katastru ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb.,
o katastru nemovitostí. Při obnově katastru byl daný pozemek nesprávně geometricky a polohově
určen tak, jak předpokládá §44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, přičemž
chyba vznikla zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu na základě výsledků zjišťování
hranic. Podmínky stanovené právními předpisy pro opravu chyby takto vzniklé zřejmým omylem
jsou proto splněny.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že úvaha krajského soudu není správná, jelikož krajský soud se nezabýval
tím, co má být evidováno, ale kde je vlastnická hranice. Taková úvaha je však správním orgánům
zapovězena, jelikož by rozhodovaly o vlastnickém právu, aniž by k tomu měli jakoukoliv
legitimaci.
[6] Správní orgány nemohou vědět ani zjistit, zdali je chybné měření z roku 1975 nebo z roku
1992. Zaměření skutečného stavu úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. H., které
správním orgánům předložil žalobce, jednoznačně indikuje skutečnost, že skutečnému stavu k
roku 2016 neodpovídá žádné z uvedených měření, byť měření z roku 1975 tomuto stavu
odpovídá „lépe“. Z technického hlediska není dokladu o tom, která naměřená hodnota je chybná.
[7] Vyhlášením platnosti nového operátu v roce 1998 přestal platit operát dosavadní.
Geometrický plán z roku 1975 tak pozbyl status původního výsledku zeměměřické činnosti, nově
byl původním výsledkem zeměměřické činnosti výsledek mapování. Opravu chyby v údajích
katastru nemovitostí potom lze provést pouze na podkladě původního výsledku zeměměřické
činnosti. Pokud byla chyba ve výsledku obnovy katastrálního operátu, potom tuto lze opravit
na podkladě výsledků zjišťování hranic. Výsledek mapování je však v souladu se zjištěnými
hranicemi. Podle stěžovatele se správní orgány nemohou vracet před mapování z roku 1998,
jelikož samotné zjišťování hranic jim takovou skutečnost neumožní např. odkazem na předchozí
operát. Pokud je předchozí geometrický plán významnější pro evidenci než nové mapování,
potom by ad absurdum vůbec nebylo možné mapovat hranice vzniklé na podkladě
geometrických plánů.
[8] K závěru krajského soudu, že hranice byla vyšetřena v rozporu se skutečným stavem,
stěžovatel uvádí, že pro takové tvrzení není dostatek podkladů. Takovou skutečnost stěžovatel
konstatuje pouze v rámci své kontrolní činnosti, nebo v rámci řízení o námitkách. V takových
případech lze pochybení ještě spolehlivě zjistit a případně napravit. S plynutím času však dochází
ke skutečnosti, že není možné opravit výsledek zjišťováním hranic (např. novým šetřením)
i s ohledem na změny v terénu apod. Při zjišťování průběhu hranic je nutná bdělost vlastníků
při ochraně svých práv, neboť možnost pochybení nelze nikdy vyloučit.
[9] Pokud krajský soud stěžovateli vytýká, že odhlédl od toho, jaký je skutečný průběh v terénu
a jaké údaje jsou v listinách, potom takové tvrzení je zavádějící. V dokumentaci katastrálního
úřadu jsou doklady o průběhu hranice v roce 1975, roce 1992 a v roce 2016 v délce 21,25 m,
21,85 m a 21,44 m. Který z těchto rozměrů je správný, nechť je na posouzení vlastníků, případně
civilních soudů.
[10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z podkladů založených ve spise je zcela
evidentní, že oproti geometrickému plánu je nyní hranice na základě měření z roku 1992
evidována v katastru nemovitostí v jiné délce rozhodného rozměru (21,85 m namísto 21,25 m).
Právě tento rozdíl o velikosti přibližně 0,6 m způsobuje, že hranice mezi pozemky p. č. st. X a X
v k. ú. K. Ř. je dle katastru nemovitostí evidována uvnitř místnosti žalobce. Tuto skutečnost
považuje žalobce za zcela zjevný omyl, ke kterému došlo v rámci obnovy katastrálního operátu a
plně se ztotožňuje se závěry uvedenými v rozsudku. V tomto ohledu shledává účastník řízení
absurdním porovnání významnosti geometrického plánu a nového mapování, jak činí v kasační
stížnosti stěžovatel. Pokud by totiž byla připuštěna „nadřazenost“ nového mapování nad
geometrickými plány, mohli by katastrální úřady v rámci nových mapování libovolně měnit
hranice pozemků, a zcela tak ignorovat jejich předchozí vytyčení pomocí geometrických plánů.
[11] Důvod, pro který byla hranice v rámci měření z roku 1992 zaměřena na základě
rozhodného rozměru v délce 21,85 m namísto 21,25 m, není účastníkovi řízení znám.
Technickou zprávu ze dne 1. 2. 2016 vyhotovenou Geodetickou kanceláří H. – K. č. zak.
347/2015 si nechal účastník řízení vyhotovit za účelem zjištění, zda současně evidovaná hranice
je v souladu s Geometrickým plánem a reálným rozdělením budovy z roku 1975. Průběh hranice
dle Geometrického plánu je v Technické zprávě zakreslen v délce rozhodného rozměru 21,25 m.
Stěžovatel v této souvislosti polemizuje nad tím, který ze zjištěných rozměrů (21,25 m, 21,85 m,
21,44 m) je správný. Dle názoru žalobce tato skutečnost vyplývá přímo z §44 odst. 2 katastrální
vyhlášky, dle kterého má provést opravu údaje dle původního výsledku zeměměřické činnosti
nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru.
[12] Osoby zúčastněné na řízení ve společném vyjádření a replice k vyjádření žalobce uvedly,
že parcela X byla rozdělena v roce 1975 pouze administrativně, fyzicky však mnoho let předtím.
Budovu truhlárny používalo JZD K. Ř. jako líhně kuřat dávno před rokem 1975. Po ukončení
této činnosti byla tato část budovy prodána Českému mysliveckému svazu a ten provedl
zaevidování. Ne však dle skutečně stojící obvodové zdi této budovy, která byla postavena do
pravého úhlu s mírnou odchylkou, ale dle parcely, která byla evidována jako kosodélník. Proto
vede dělicí čára úhlopříčkou přes štítovou zeď, kterou i geodet H. nazval jako pravděpodobnou.
Nevedla souvisle s hraniční zdí. Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření a replice dále uvádějí
skutečnosti, které svědčí o sousedských sporech mezi nimi a žalobcem ohledně užívání komínu,
který je součástí štítové zdi oddělující stavby na dotčených pozemcích.
III. Posouzení kasační stížnosti
[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná, a za stěžovatele v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec
s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] V posuzovaném případě je předmětem sporu otázka, zda lze s ohledem na zjištěný
skutkový stav považovat v současnosti evidovanou podobu hranice mezi pozemky p. č. st. X a X
za chybu vzniklou zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu.
[16] Podle §36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, [n]a písemný návrh
vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které
vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení
předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené
prováděcím právním předpisem.
[17] Podle §44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, chybné údaje katastru,
které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj
o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně
údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě
původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru,
a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování
hranic.
[18] Otázkou opravy chyb v katastrálním operátu se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
již mnohokrát zabýval. Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů
katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo
souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit
vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní
vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek
NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 - 134). Výčet chyb katastru, které lze opravit postupem
podle §36 katastrálního zákona, je taxativní a neumožňuje dané ustanovení aplikovat na jiné
deficity, které nejsou v zákoně uvedeny. Pokud by katastrální úřady provedly tímto způsobem
i jiné korekce údajů katastru, vybočily by z ústavní maximy čl. 2 Listiny základních práv a svobod,
dle které lze veřejnou moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon
(srov. zejména rozsudky NSS ze dne 7. 5. 2008, č. j. 9 As 78/2007 – 118, a ze dne 27. 11. 2012,
č. j. 2 As 144/2011 - 47).
[19] Katastrální úřad je tudíž oprávněn opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné
v důsledku zřejmého omylu. Neurčitý pojem zřejmý omyl obsažený v §36 odst. 1 písm. a)
katastrálního zákona je přitom „třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně
sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání,
jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj
v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád
nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem).
Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat
objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem“ (viz rozsudek NSS ze dne
17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 - 103).
[20] Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché
právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky
(viz rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015 - 27). Nejvyšší správní soud
v této souvislosti dále uvádí, že „[p]okud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná,
může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence
jím tvrzeného práva [§80 písm. c) o. s. ř.]. Závěr o tom, že tvrzená chyba v údajích evidovaných v katastru
nemovitostí není zřejmým omylem, tedy sám o sobě nemůže být považován za odmítnutí spravedlnosti. Subjekt
dotčený touto chybou má vždy otevřenu cestu, jak se u soudu domoci věcného přezkumu toho, zda mu dané právo
svědčí či nikoliv. Je přitom na něm, aby správně vyhodnotil, pro který procesní postup jsou splněny zákonné
podmínky“ (viz rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31).
[21] V rozsudku ze dne 11. 7. 2009, č. j. 7 As 71/2008 - 48, potom Nejvyšší správní soud
shledal, že: „Oprava katastrálního operátu se provádí v důsledku zřejmého omylu či nepřesnosti při měření
při překročení mezních odchylek stanovených právním předpisem. Ust. §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona
je nutno vykládat v tom smyslu, že se jedná o zřejmý omyl, kdy při zobrazení hranic pozemků v katastrální
mapě dojde k tomu, že zakreslení v katastrální mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice.
Katastrální úřad proto při posuzování toho, zda jsou zobrazení ve shodě s podklady, posuzuje pouze
to, zda je takové zobrazení ve shodě s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje zakreslení hranic v katastrální
mapě s ohledem na obsah listin, které má k dispozici. Také v případě vytyčení hranic v terénu pracovník, který
toto provádí, vychází ze stávajících údajů měřické dokumentace a pokud takové podklady nejsou k dispozici,
tak vytyčení vychází ze zobrazení v katastrální mapě. Pokud dojde k vytyčení hranice v souladu
s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru a takto v terénu vytyčená hranice neodpovídá skutečně reálně
v průběhu desítek let zaužívané hranici pozemků mezi vlastníky (např. plot), nelze tuto situaci řešit opravou
katastrálního operátu. ‚Posunout‘ vytyčenou a v katastru vyznačenou hranici do polohy, v jaké ve skutečnosti
probíhá, je možno jen v případě existence a doložení příslušných právních titulů katastrálnímu úřadu,
které by k takovému novému vytyčení a novému zakreslení do katastrální mapy opravňovaly (dohoda vlastníků,
soudní rozhodnutí civilního soudu). Pokud však dojde k vyznačení (a dle údajů v katastru k následnému vytyčení)
hranice v důsledku zřejmého omylu, tedy dojde k rozporu zakreslení s obsahem podkladových listin, je na místě
řízení ve věci opravy ve smyslu §8 katastrálního zákona. K věci je dále nutné poznamenat, že i průměrně
obezřetný vlastník není schopen rozpoznat ze zakreslení v katastrální mapě přesný průběh této hranice v terénu
a může proto dojít k situaci, že užívá i část sousedního pozemku. Pokud však po vytyčení této hranice v terénu
zjistí, že zaužívaná hranice probíhá jinak než hranice zakreslená v katastru, má možnost v této situaci zvolit
několik postupů. Mimo soukromoprávní dohody mezi vlastníky sousedících pozemků a určovací žaloby může
vlastník v případě, že má pochybnosti o správnosti údajů v katastru, o něž se vytyčení opíralo, využít institutu
opravy zřejmých omylů ve smyslu ust. §8 katastrálního zákona a obrátit se na katastrální úřad se žádostí
o opravu, což také stěžovatel učinil.“
[22] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že se krajský soud nezabýval
tím, co má být evidováno, ale tím kde je vlastnická hranice, přičemž k takové úvaze
není žalovaný oprávněn, jelikož by se jednalo o rozhodování o vlastnickém právu. K tomu
Nejvyšší správní soud konstatuje, že pro posuzovanou věc je rozhodující, zda lze posuzovaný
průběh hranice považovat za výsledek zřejmého omylu ve smyslu citovaných právních předpisů
a judikatury. V takovém případě jsou správní orgány povinny chybu opravit. Oprava chyby
přitom nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem.
[23] V posuzovaném případě krajský soud shledal, že k reálnému rozdělení původní nemovitosti
v zájmu oddělení rodinného domu a truhlárny nemohlo dojít tak, že pozemková parcela, na které
stojí budova truhlárny, se nachází též pod budovou rodinného domu, jelikož hranice mezi oběma
pozemky a budovami odpovídala reálnému rozdělení původních nemovitostí. Tento závěr
vyplývá i z dalších podkladů ve spise. Podle listu „Záznam z podrobného měření“, který
je součástí geometrického plánu ze dne 4. 3. 1975, byly nové hranice označeny zdí. Podle
rozhodnutí žalovaného je potom hranice dána spojnicí bodů 20 a 28, které jsou označeny jako
„rozhraní budov a drátěné oplocení.“ Je tedy zřejmé, že pro vytyčení hranice mezi nově
vzniklými pozemky byla rozhodující štítová zeď oddělující stavbu truhlárny od rodinného domu
na p. č. st. X.
[24] Sporná v posuzovaném případě rovněž není skutečnost, že průběh hranice evidovaný
v katastru nemovitostí na základě obnovy katastrálního operátu v roce 1998 je v rozporu
s faktickým průběhem hranice i způsobem užívání dotčených staveb, jelikož hranice pozemků
nevede souběžně se štítovou zdí, která obě nemovitosti odděluje, nýbrž prochází nemovitostí
žalobce. Je tedy zcela na místě, aby se katastrální úřad a žalovaný zabývali otázkou, kde se nachází
vlastnická hranice dotčených nemovitostí.
[25] Stěžovatel dále namítal, že v dokumentaci katastrálního úřadu jsou doklady o průběhu
hranice v délce 21,25 m (geometrický plán), 21,85 m (obnova katastrálního operátu) a 21,44 m
(měření provedené Ing. H.), přičemž z technického hlediska není dokladu o tom, která naměřená
hodnota je chybná. Uvedené vzdálenosti označují délku souvislé západní stěny domů č. p. X a X
na pozemcích p. č. st. X, X a X od severozápadního rohu stavby na p. č. st. X ke sporné hranici
mezi stavbami na p. č. st. X a X. V této souvislosti je třeba konstatovat, že vzdálenost změřená
Ing. H. v délce 21,44 m je vzdáleností od severozápadního rohu stavby na p. č. st. X k líci
hraniční zdi domu č. p. X (domu žalobce). Nelze ji tedy ztotožňovat se zaměřením hranice, která
byla vytyčena geometrickým plánem z roku 1975 (u které není zřejmé, zda měla vést středem
štítové zdi, popř. na straně žalobce či osob zúčastněných na řízení). Měření provedené Ing. H.
však nasvědčuje tvrzení žalobce, že hranice současně evidovaná v katastru je vedena chybně
a v rozporu s geometrickým plánem z roku 1975.
[26] Z výše citovaného §44 odst. 2 katastrální vyhlášky vyplývá, že v případě chyby vzniklé
zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu lze tuto chybu opravit „na základě původního
výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru“
nebo výsledkem zjišťování hranic. Měření provedené Ing. H. nelze považovat za výsledek
zjišťování hranice ve smyslu §48 katastrální vyhlášky, z něhož lze podle §44 odst. 2 katastrální
vyhlášky při opravě chyby vycházet, a je tedy třeba vycházet z geometrického plánu z roku 1975
jakožto původního výsledku zeměměřické činnosti ve spojení s kupní smlouvou ze dne
26. 3. 1975, která byla základem pro rozdělení dotčené nemovitosti na stávající parcely a pro zápis
údajů do katastru nemovitostí.
[27] Důvodná v této souvislosti není námitka, že vyhlášením platnosti nového operátu v roce
1998 přestal platit operát dosavadní a geometrický plán z roku 1975 tak pozbyl status původního
výsledku zeměměřické činnosti, kterým je nově výsledek mapování. Výklad předestřený
stěžovatelem by logicky vylučoval, aby chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního
operátu byly opraveny podle původního výsledku zeměměřické činnosti, jelikož tímto výsledkem
by se stával chybný výsledek obnovy katastrálního operátu. Geometrický plán v tomto případě
není pro evidenci „důležitější“ než nové mapování, jak v kasační stížnosti namítá stěžovatel,
pouze je v souladu s §44 odst. 2 vyhlášky podkladem pro opravu chyby vzniklé při obnově
katastrálního operátu zřejmým omylem.
[28] Není možné přisvědčit ani námitce, že pro závěr o nesprávném evidování hranice není
dostatek podkladů. Zakreslení hranice v katastrální mapě předně není v souladu s podklady
pro její zakreslení. Změna průběhu této hranice (či vznik pochybností o jejím průběhu) přitom
v posuzovaném případě z povahy věci není možná, aniž by došlo ke stavebním úpravám
dotčených nemovitostí, které by změnily vzájemnou dispozici obou staveb. Z obsahu správního
spisu je však zřejmé, že k žádným takovým úpravám v posuzovaném případě nedošlo a lomové
body 20 a 28, jejichž spojnice v geometrickém plánu představuje hranici dotčených pozemků,
zůstaly od počátku nezměněny. Nesprávnosti zaměření hranice při obnově katastrálního operátu
nadto prokazuje i zaměření provedené Ing. H., podle kterého se evidovaná hranice neshoduje
s hranicí faktickou, ani s hranicí stanovenou geometrickým plánem.
[29] Jak dále konstatoval zdejší soud ve výše citovaném rozsudku ze dne 11. 7. 2009,
č. j. 7 As 71/2008 - 48, i průměrně obezřetný vlastník není schopen rozpoznat ze zakreslení
v katastrální mapě přesný průběh této hranice v terénu. Tím spíš nebude vlastník schopen
ze zakreslení v katastrální mapě rozpoznat posun průběhu hranice v situaci, kdy je tato hranice
vymezena faktickým oddělením dvou staveb, a o jejím faktickém průběhu tak nejsou žádné
pochybnosti. Námitce stěžovatele, že při zjišťování průběhu hranic je nutná bdělost vlastníků
při ochraně svých práv, neboť možnost pochybení nelze nikdy vyloučit, lze sice obecně
přisvědčit, ale v posuzovaném případě není na místě.
[30] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky stěžovatele důvodnými a ztotožnil
se s krajským soudem, že zjištěné skutkové okolnost nasvědčují závěru, že při obnově
katastrálního operátu v posuzovaném případě došlo k chybě při vytyčení hranice mezi dotčenými
pozemky. Toto pochybení je podřaditelné zřejmému omylu při obnově katastru ve smyslu §36
odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
[31] Nejvyšší správní soud podotýká, že evidování průběhu hranice v katastru nemovitostí
nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Pokud
v posuzovaném případě existují mezi žalobcem a osobami zúčastněnými spory ohledně
vlastnictví štítové zdi, je na místě je řešit v občanskoprávním řízení. Samotná existence těchto
sporů však zároveň nebrání opravě chybně (v rozporu s geometrickým plánem) vedeného
průběhu hranice v katastru nemovitostí postupem podle §36 katastrálního zákona, pokud
k chybě došlo zřejmým omylem, jako je tomu v posuzovaném případě.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[32] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[33] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, podle
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. mu tak nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci
vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem (§35 odst. 2 s. ř. s), spočívající v jednom
úkonu právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti). Náklady tedy činí částka 3.100 Kč [§7 bod 5,
§9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení
s §35 odst. 2 věta druhá s. ř. s.] a částka 300 Kč jako náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3
advokátního tarifu), celkem 3.400 Kč. Již v řízení před krajským soudem zástupce žalobce
prokázal, že je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o částku
odpovídající této dani a činí celkem 4.114 Kč. Stěžovateli proto bylo uloženo zaplatit žalobci tuto
částku na náhradu nákladů řízení v přiměřené lhůtě k rukám jeho zástupce.
[34] Osobám zúčastněným na řízení Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal
v souladu s ustanovením §60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
osobám zúčastněným na řízení neuložil v řízení žádnou povinnost, která by mohla přiznání
náhrady nákladů řízení opodstatnit.
[35] Výrokem IV. rozhodl Nejvyšší správní soud o vrácení soudního poplatku stěžovateli podle
§10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jelikož stěžovatel soudní poplatek
zaplatil, ačkoliv k tomu nebyl podle §11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích povinen.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu