ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.20.2017:54
sp. zn. 4 As 20/2017 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Pavlíny Vrkočové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: STARLIFE s.r.o.,
IČ: 267 72 493, se sídlem Palouky 616, Hostivice, zast. JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem,
se sídlem Holečkova 105/6, Praha 5, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví,
se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Reebok
International Limited, se sídlem 4th Floor 11-12 Pall Mall, Londýn, Spojené království,
zast. JUDr. Vladimírem Rottem, patentovým zástupcem, se sídlem Vinohradská 37, Praha 2,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017,
č. j. 8 A 78/2013 – 58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků, ani osoba zúčastněná na řízení, n e m a j í právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 4. 2013, č. j. O-485588/D78127/2012/ÚPV, (dále jen „napadené rozhodnutí žalovaného“),
kterým bylo k rozkladu osoby zúčastněné na řízení změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 22. 10. 2012 o zamítnutí námitek podaných proti zápisu přihlášky slovní
grafické ochranné známky v barevném provedení zn. sp. O-486688 ve znění „R“, jejímž
přihlašovatelem je žalobce. Napadeným rozhodnutím žalovaného byla přihláška barevného
slovního grafického označení zn. sp. 0-486688 ve znění „R“ na základě námitek, podaných podle
ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných
známkách), zamítnuta pro výrobky zařazené do třídy 25: oděvy, obuv podle Niceské dohody
o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957.
Dále přihláška barevného slovního grafického označení zn. sp. 0-486688 ve znění „R“
byla postoupena k zápisu pro výrobky a služby zařazené do třídy 3: přípravky pro bělení a jiné
prací prostředky, mýdla, parfumerie, vonné oleje, kosmetika, vlasové vody, zubní
pasty; do třídy 5: farmaceutické výrobky; do třídy 28: hry, hračky, potřeby pro sport;
do třídy 32: minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné,
sirupy: do třídy 35: propagační činnost, reklama; do třídy 38: zprostředkování přístupu uživatelů
ke službám sítě Internet, hlasová komunikace prostřednictvím sítě internet, hlasové služby
uživatelů pobočkových sítí připojených ke koncovému bodu veřejné telekomunikační sítě včetně
zprostředkování přístupu k veřejné telefonní síti poskytované uzavřeným uživatelským skupinám
i v jiných než pobočkových sítích podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků
a služeb.
[2] Podoba přihlašované ochranné známky je zobrazena níže vlevo (v originále provedeno
v červené barvě), namítaná ochranná známka je vyobrazena vpravo.
[3] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 8A 78/2013 - 58, žalobu zamítl.
[4] V odůvodnění uvedl, že při posuzování podobnosti slovních označení pro účely §7
odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách je nutné vzít v úvahu i pomocná kritéria
vyplývající z rozhodovací praxe SDEU: (1) průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam
počáteční části slov než částem následujícím; (2) průměrný spotřebitel při vnímání slovního
označení obvykle rozloží toto označení na slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam
nebo které se podobají slovům, jež zná; a (3) průměrný spotřebitel nebude u složené ochranné
známky za rozlišovací a převládající prvek celkového dojmu vyvolaného touto ochrannou
známkou považovat její popisný prvek, ale její prvek fantazijní. Tato kritéria však nelze aplikovat
mechanicky.
[5] Městský soud uvedl, že v této věci změnil předseda žalovaného částečně rozhodnutí
ze dne 22. 10. 2012 z důvodu vady v hodnocení zaměnitelnosti porovnávaných označení,
a to na základě skutečností zjištěných v řízení vyplývajících ze spisového materiálu a podkladů
shromážděných v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí ze dne 22. 10. 2012. Vycházel
tedy ze skutečností, k nimž měl žalobce možnost se vyjádřit, změnil částečně výrok rozhodnutí
ze dne 22. 10. 2012 a tuto změnu dostatečně, řádně a srozumitelně odůvodnil. Podle názoru
městského soudu nebyla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení.
[6] Podle názoru městského soudu se žalovaný rovněž dostatečně vypořádal s inherentní
nedistinktivností písmene „R“, když uvedl, že v inkriminované věci spočívá rozlišovací
způsobilost jinak nedistinktivního prvku „R“ právě v jeho grafickém ztvárnění, jež je předmětem
posouzení pravděpodobnosti záměny.
[7] Městský soud se dále zabýval pravděpodobností záměny porovnávaných označení, jakož
i shodností dotčených výrobků a konstatoval, že výrobky přihlášené ve třídě 25 podle Niceské
dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb jsou shodné s výrobky chráněnými v téže třídě
namítanou mezinárodní ochrannou známkou. Nemohl proto přihlédnout k tzv. kompenzačnímu
principu ve smyslu rozsudku SDEU ve věci C-39/97, Canon, neboť v daném případě byla zjištěna
jak podobnost porovnávaných označení z vizuálního hlediska, a tedy i z hlediska celkového
dojmu, jakým působí na průměrného spotřebitele, tak i totožnost výrobků.
[8] Městský soud také odmítl tvrzení žalobce, že přihlašované označení je již součástí
známkové řady, kterou tvoří zaregistrovaná označení, jejichž součástí je písmeno „R“. Žalobcem
namítané ochranné známky jsou ochranné známky kombinované, s vlastní rozlišovací
způsobilostí, v nichž sice „R“ v grafické úpravě figuruje, ale předpokladem zápisu do rejstříku
ochranných známek byla zjevně nápaditá kombinace jednotlivých prvků těchto ochranných
známek.
[9] Městský soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že průměrný spotřebitel výrobků
ve třídě 25 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb, tj. oděvy a obuv,
vykazuje zvýšenou pozornost při výběru zboží, vědom si častého padělání. Nebylo totiž
prokázáno, že by padělání oděvů a obuvi mělo za následek zvýšenou pozornost průměrného
spotřebitele. Vyšší míru pozornosti lze naopak konstatovat u výrobků vyšší hodnoty, důležitosti
nebo speciálního určení. Pro účely celkového posouzení nebezpečí záměny se považuje
průměrný spotřebitel dané kategorie výrobků tj. oděvy a obuv, za běžně informovaného,
přiměřeně pozorného a obezřetného. Je však nutno přihlédnout k tomu, že průměrný spotřebitel
má jen zřídka možnost provést přímé srovnání různých ochranných známek, ale musí
se spolehnout na jejich nedokonalý obraz, který si uchoval v paměti.
[10] Závěrem městský soud uvedl, že se při vypořádání žalobcových námitek řídil nálezem
Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, podle něhož není porušením práva
na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě
vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně
vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. (bod 68).
[11] Proti rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu §103
odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[12] Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nesprávný a nezákonný a navrhl jeho zrušení.
K posouzení podobnosti porovnávaných označení vypracoval tabulku, která je součástí kasační
stížnosti, kde shrnul, že shodných znaků je podstatně méně než jejich vzájemných rozdílů. Podle
stěžovatele si osoba zúčastněná na řízení fakticky nárokuje dominantní postavení nikoliv pouze
pro samotné grafické ztvárnění nedistinktivního velkého písmene abecedy „R“, ale i ve vztahu
k tomuto písmeni jako celku, což je podle něj nepřípustné a nedovolené rozšiřování
známkoprávní ochrany. Pochybení městského soudu spatřuje zejména v jeho nesprávném
právním posouzení ohledně konstatování podobnosti obou porovnávaných označení. Městský
soud se nezabýval jeho argumenty o tom, že základní předpoklady pro konstatování podobnosti
porovnávaných označení na základě zjištěného skutkového stavu zde nebyly naplněny. Městský
soud navíc nereflektoval nedostatky v úvaze žalovaného a jeho pochybení při zjišťování
skutkového stavu, což mělo také za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Městský soud
nepřípustně relativizoval způsob porovnávání označení tím, že akcentoval celkový dojem obou
označení s odhlédnutím od zásadních a četných detailů specifikovaných stěžovatelem, které tvoří
distinktivní znaky jednotlivých označení.
[13] Stěžovatel považuje napadený rozsudek také za nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů. Není z něj zřejmé, proč rozdílnost v mnoha detailech u jediného písmene nevede
k celkové odlišnosti obou označení. Městský soud se, podle jeho mínění, vůbec nevypořádal
s jeho námitkami stran nesprávného právního závěru žalovaného ohledně existence podobnosti
mezi porovnávanými označeními, když jenom bez dalšího odůvodnění odkázal na právní závěry
uvedené v rozhodnutí žalovaného, aniž by tyto podrobil bližšímu zkoumání na základě žalobních
námitek vznesených stěžovatelem.
[14] Podle stěžovatele městský soud zcela opomenul vzít při posuzování vizuálního hlediska
podobnosti porovnávaných ochranných známek v úvahu veškeré grafické prvky a znaky
porovnávaných označení, když mimo jiné zcela přehlédl 3D grafické ztvárnění přihlašované
ochranné známky ve znění, jež je ztvárněna právě užitím dvou různých barev (jasně červené
a černé). Absence řádného a dostatečného odůvodnění rozhodnutí vede podle stěžovatele
k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, a toto rozhodnutí nedává dostatečné záruky
pro závěr o tom, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručená
práva účastníků řízení na spravedlivý proces.
[15] Stěžovatel podotkl, že celkový dojem porovnávaných označení bylo nutné posuzovat
částečně restriktivně s ohledem na povahu porovnávaných označení, coby jednopísmenných
grafických ztvárnění velkého písmene abecedy „R“, neboť celkovým dojmem, který velké
písmeno „R“ vyvolá u průměrného spotřebitele, je to, že se jedná o předmětné písmeno.
[16] Stěžovatel uvedl k námitce existující vlastní známkové řady, že se městský soud měl touto
námitkou zabývat a řádně se s ní vypořádat, neboť posouzení otázky existence známkové řady
stěžovatele má vliv na závěr ohledně nebezpečí záměny porovnávaných označení na straně
průměrného spotřebitele. Městský soud se i v této části dopustil pochybení, které mělo
za následek nezákonnost napadeného rozsudku.
[17] Podle stěžovatele nemůže na straně průměrného spotřebitele dojít k nebezpečí záměny
porovnávaných označení, neboť předmětná označení jsou z pohledu běžného spotřebitele
nezaměnitelná a nekonkurující si, ale také označení „R“ je součástí zavedené známkové řady
stěžovatele a je zjevné, že písmeno „R“ v jasně červeném ztvárnění je obecně v očích
průměrných spotřebitelů notoricky známé. Žalovaný se při vydání rozhodnutí dopustil vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu
ve spisech, přičemž při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl městský soud
rozhodnutí zrušit.
[18] Stěžovatel uvedl, že v dané věci lze konstatovat vyšší než normální úroveň pozornosti
průměrného spotřebitele. Městský soud podle něj nerozvedl, v čem spočívá přiměřenost
pozornosti a obezřetnosti průměrného spotřebitele. Podle stěžovatele se musí jednat
o spotřebitele přiměřeně pozorného a obezřetného ve vztahu k určitému zboží.
[19] Stěžovatel namítl, že městský soud pominul zásadní výkladová pravidla a zásadu
předvídatelnosti správního rozhodování a nerespektování metodického pokynu Úřadu Evropské
unie pro duševní vlastnictví. Městský soud nezohlednil skutečnost, že se v daném případě jedná
o jednopísmenné označení a na celkové posouzení dojmu grafického ztvárnění je nutno pohlížet
jako na méně distinktivní. Podle něj žalovaný i městský soud zacházeli s přihlašovaným
označením „R“ stejně jako s jinými víceslovnými označeními, a došlo tímto k nesprávnému
posouzení právní otázky.
[20] Závěrem stěžovatel namítl, že rozhodnutí žalovaného se příčí zásadě ochrany legitimního
očekávání a předvídatelnosti. Stěžovatel neměl možnost se proti němu odvolat ani možnost
vyjádřit se k závěrům žalovaného. Žalovaný měl rozhodnutí ze dne 22. 10. 2012 pouze zrušit,
aby byla věc opět projednána. Městský soud nesprávně posoudil právní otázku tím, že nevzal
v úvahu stěžovatelem tvrzený zásah do jeho procesních práv v důsledku porušení ustanovení
o správním řízení.
[21] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že s ohledem na skutečnost,
že velké písmeno „R“ je nedistinktivním znakem abecedy, je na pozdějším přihlašovateli,
aby označení ztvárnil takovým způsobem, který jej od starší zapsané ochranné známky dostatečně
odliší. V daném případě byla konstatována vizuální podobnost, neboť odchylky v detailech
grafického zpracování neumožňují, aby průměrný spotřebitel obě označení spolehlivě rozeznal,
přestože namítaná ochranná známka je zapsána v černobílém provedení a jako taková může
být užívána v jakémkoli barevném provedení. V dané věci nedošlo k dostatečnému odlišení
přihlašovaného označení, nemohla být vyloučena pravděpodobnost záměny s ochrannou
známkou osoby zúčastněné na řízení v případě, že by označení byla užita na shodných
či podobných výrobcích.
[22] Žalovaný odmítá tvrzení stěžovatele, že by poskytoval monopol na užívání velkého
tiskacího písmene „R“ osobě zúčastněné na řízení, o čemž svědčí i množství zapsaných
ochranných známek obsahujících velké tiskací písmeno „R“ v rejstříku vedeném žalovaným,
patřících jiným vlastníkům.
[23] Žalovaný uvedl, že fonetické ani sémantické hledisko není v tomto případě s ohledem
na provedení porovnávaných označení pro posouzení shodnosti či podobnosti relevantní.
Celkový dojem předmětných označení je tak postaven na jejich vizuální podobnosti, neboť
i přes drobné odchylky v detailech grafického zpracování vyvolávají označení podobný zrakový
vjem a spotřebitel zpravidla nemá možnost přímého srovnání předmětných výrobků vedle sebe
a je proto odkázán na nedokonalý obraz ve své paměti. Zvolil-li si stěžovatel označení, které
je tvořeno pouze jediným prvkem (velkým tiskacím písmenem „R“ s nízkou rozlišovací
způsobilostí), jsou pak logicky kladeny vyšší nároky na grafické, popřípadě barevné zpracování
takového označení, neboť v očích průměrného spotřebitele musí být zajištěno dostatečné
odlišení napadeného označení od namítané ochranné známky.
[24] Žalovaný je přesvědčen, že městský soud vydal řádně odůvodněné a přezkoumatelné
rozhodnutí. Neztotožňuje se ani s názorem stěžovatele, že se městský soud nezabýval argumenty
stěžovatele, nýbrž jen provedl výklad nemožnosti uplatnění správního uvážení. Přiznání
zákonného práva osobě zúčastněné na řízení a zamítnutí napadené přihlášky ochranné známky
pro výrobky zařazené do třídy 25 mezinárodního třídění výrobků a služeb není projevem libovůle
či porušení práva na spravedlivý proces.
[25] Dle názoru žalovaného městský soud správně vyhodnotil stěžovatelovo tvrzení ohledně
známkové řady jako nepatřičné, neboť uvedené ochranné známky stěžovatele jsou kombinované,
s výrazným grafickým ztvárněním a nápaditou kombinací jednotlivých prvků, jedním z nich
je nedistinktivní prvek „R“. To však nic nemění na skutečnosti, že předmětem srovnání
napadeného označení s namítanou ochrannou známkou musí být napadené označení v podobě,
ve které bylo přihlášeno. Výsledkem tohoto srovnání pak bylo konstatování podobnosti
předmětných označení.
[26] Žalovaný zopakoval, že skutečnost, že k častému padělání oděvů a obuvi dochází,
pozornost průměrného spotřebitele nezvyšuje. Protože se jedná o blíže nespecifikovanou
kategorii oděvů a obuvi, tj. předměty denní potřeby, bude průměrným spotřebitelem s odkazem
na rozhodnutí SDEU C-210/96, Gut Springenheide, spotřebitel průměrně informovaný a průměrně
pozorný.
[27] K další stěžovatelově námitce žalovaný uvedl, že v rozhodnutí městského soudu
se nacházejí odkazy na judikaturu SDEU, nikoliv odkazy na rozhodnutí EUIPO. Judikatura
SDEU je v rámci národního práva závazným výkladovým pravidlem. Naproti tomu rozhodnutí
či metodické pokyny EUIPO mohou při výkladu známkového práva sloužit pouze podpůrně.
Žalovaný k tomu dále konstatuje, že ačkoliv metodické pokyny EUIPO nejsou pro soud
formálně závazné, ten je jako výkladovou pomůcku sám připouští.
[28] Podle žalovaného je při posuzování pravděpodobnosti záměny zásadní otázka, zda prvky,
které primárně nedistinktivním znakům abecedy dodávají rozlišovací způsobilost, jsou způsobilé
zároveň zajistit i dostatečné odlišení porovnávaných označení v očích průměrného spotřebitele
tak, aby byla vyloučena pravděpodobnost jejich záměny, budou-li označení užita na daných,
shodných či podobných výrobcích. Dle názoru žalovaného však jednotlivé odlišnosti nejsou
natolik distinktivní, aby neutralizovaly podobnost předmětných označení. Dodává, že odlišení
je obecným principem, který se uplatní jak při posuzování pravděpodobnosti záměny označení
jednopísmenných, tak při posuzování označení víceslovných.
[29] Žalovaný podotkl, že zásada legitimního očekávání a předvídatelnosti se může vztahovat
pouze na rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů, nikoli na výsledek
odvolacího řízení. Ve správním řízení se uplatní princip dvojinstančnosti, tedy jestliže správní
orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí vydané v prvním stupni řízení je v rozporu
s právními předpisy nebo že je nesprávné, může ve smyslu §90 odst. 1 písm. c) správního řádu
napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit. Jak uvedl žalovaný již ve svém vyjádření k žalobě,
při splnění stanovených podmínek by z důvodu zásad hospodárnosti a procesní ekonomie řízení
obecně tomuto způsobu rozhodnutí rozkladového orgánu měla být dána přednost před zrušením
a vrácením věci k novému projednání. Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl zamítnutí
kasační stížnosti.
[30] Stěžovatel ve své replice k vyjádření žalovaného zopakoval své stížnostní námitky.
[31] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[32] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou, přičemž
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 věta před středníkem s. ř. s.). Kasační stížnost
je přípustná (§102 s. ř. s.).
[33] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[34] Kasační stížnost není důvodná.
[35] Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že přihláška napadené slovní
ochranné známky stěžovatele v barevném grafickém provedení zn. sp. O-486688 byla podána
dne 21. 6. 2011 a zveřejněna dne 16. 11. 2011 pro výrobky a služby zařazené do třídy 3: přípravky
pro bělení a jiné prací prostředky, mýdla, parfumerie, vonné oleje, kosmetika, vlasové vody, zubní
pasty; třídy 5: farmaceutické výrobky; třídy 25: oděvy, obuv; třídy 28: hry, hračky, potřeby
pro sport; třídy 32: minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy
ovocné, sirupy; třídy 35: propagační činnost, reklama; třídy 38: zprostředkování přístupu
uživatelů ke službám sítě Internet, hlasová komunikace prostřednictvím sítě Internet, hlasové
služby uživatelů pobočkových sítí připojených ke koncovému bodu veřejné telekomunikační sítě
včetně zprostředkování přístupu k veřejné telefonní síti poskytované uzavřeným uživatelským
skupinám i v jiných než pobočkových sítích podle Niceské dohody o mezinárodním třídění
výrobků a služeb.
[36] Namítaná ochranná známka Společenství osoby zúčastněné na řízení č. 9453151
v grafickém provedení byla u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky
a vzory) (OHIM) přihlášena dne 18. 10. 2010 a zapsána dne 22. 5. 2011 pro výrobky a služby
zařazené do třídy 18: univerzální sportovní tašky; sportovní tašky; gymnastické tašky; univerzální
tašky; kabelky; dámské kabely; ledvinky; neceséry; pytle; batohy; malé sáčky; batohy kurýrů;
plážové tašky; cestovní tašky; náprsní tašky; aktovky; klíčenky; peněženky; deštníky;
třídy 25: oděvy, obuv a pokrývky hlavy podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků
a služeb.
[37] Osoba zúčastněná na řízení podala dne 16. 2. 2012 námitky podle §7 odst. 1 písm. a)
zákona o ochranných známkách proti zápisu přihlašovaného označení, tj. slovní grafické
ochranné známky v barevném provedení zn. sp. O-486688 ve znění „R“. Namítala,
že je majitelem ochranné známky Společenství č. 9453151 ve znění „R“, které požívá práva
přednosti a namítala vysokou podobnost mezi namítanou ochrannou známkou a napadeným
označením, když obě označení skládající se pouze z písmene „R“ vykazují vysoký stupeň
podobnosti. Obě mají velmi moderní vzhled, vertikální linii těla písmene, prodlouženou pravou
nohu, tučný font, specifický úhel na vrcholu těla písmene, protažený do zřetelného bříška, volné
místo mezi tělem písmene a „zakončením" bříška. Celkově jsou dle něj obě označení vizuálně
ve velkém rozsahu podobná a foneticky a sémanticky shodná. Namítající společnost zdůraznila,
že námitky směřují proti shodným výrobkům zařazeným do třídy 25: oděvy, obuv podle Niceské
dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb.
[38] Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 10. 2012 byly zamítnuty podané
námitky s tím, že napadené označení i namítaná ochranná známka jsou tvořeny jedním písmenem
,,R“. Jejich rozlišovací způsobilost spočívá v konkrétní grafické podobě tohoto písmene, a nikoli
v písmenu jako takovém. Při posouzení otázky podobnosti z vizuálního hlediska, shledal správní
orgán I. stupně nepodobnost porovnávaných označení, byť obě označení tvoří shodné písmeno,
značně se liší samotným svým tvarem i specifickým grafickým ztvárněním, čímž vyvolávají
odlišný zrakový vjem. Vzhledem k tomu, že fonetická shoda se týká nedistinktivního prvku
a sémantické hledisko není vzhledem k povaze obou označení relevantní, byla celkově
konstatována nepodobnost porovnávaných označení. Výrobky, proti nimž směřovaly námitky,
tj. oděvy a obuv ve třídě 25 byly shledány jako shodné, popř. podobné výrobkům „oděvy, obuv,
pokrývky hlavy“ přihlašovaného označení. Shodnost či podobnost ostatních výrobků a služeb
ze seznamu napadeného označení, ani pravděpodobnost záměny tohoto označení s namítanou
ochrannou známkou ve vztahu k nim posuzována nebyla, neboť proti těmto výrobkům námitky
nesměřovaly.
[39] Osoba zúčastněná na řízení napadla rozhodnutí ze dne 22. 10. 2012 rozkladem, v němž
mj. upozorňovala na hledisko pravděpodobnosti záměny, které nebylo zohledněno a dovolávala
se rozsudků Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-251/95, SABEL BV
v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, a ve věci C-39/97, Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer
Inc., jakož i rozsudku ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer & Co. GmbH v. Klijsen Handel BV.,
a rozsudku Tribunálu ve věci T-6/01, Matratzen Concord GmbH, dříve Matratzen Concord AG,
v. OHIM, a ve věci T-34/04, Plus Warenhandelsgesellschaft mbH v OHIM ("Turkish Power“),
s tím, že průměrný spotřebitel má nedokonalé vybavování, často nerozezná marginální rozdíly
v označeních, jsou-li umístěna na vysoce podobných výrobcích, přičemž často nemá ani možnost
přímého srovnání označení.
[40] Žalobou napadeným rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
11. 4. 2013 č. j. O-485588/D78127/2012/ÚPV, bylo posléze rozkladu namítajícího vyhověno.
[41] Nejvyšší správní soud se ještě před posouzením ostatních námitek zabýval posouzením
namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť
nejprve je třeba posoudit, zda napadený rozsudek je vůbec přezkumu schopný. Pokud není,
bylo by vyloučeno zabývat se důvodností ostatních kasačních důvodů a napadený rozsudek
by musel být bez dalšího zrušen. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zdejší soud
považuje například takové rozhodnutí, v němž soud v řízení o žalobě opomněl přezkoumat
některou ze žalobních námitek, dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní
argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval
za liché, mylné nebo vyvrácené, případně by nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek
důvodů byla dána tehdy, pokud by spis obsahoval protichůdná sdělení a z rozhodnutí by nebylo
zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73 a ze dne
11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001 - 47).
[42] Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 8. 4. 2004, č. j . 4 Azs 27/2004 - 74,
ze dne 27. 10. 2004, č. j. 7 As 60/2003 - 75, či ze dne 25. 11. 2004, č. j. 7 Afs 3/2003 - 93) platí,
že není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě, a proč žalobní námitky
účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména
tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou, na níž je postaven základ jeho
žaloby. Nestačí, pokud soud při vypořádávání se s touto argumentací účastníka pouze konstatuje,
že tato je nesprávná, avšak neuvede, v čem (tj. v jakých konkrétních aspektech resp. důvodech
právních či případně skutkových) její nesprávnost spočívá.
[43] Napadený rozsudek městského soudu žádnou z vad podřaditelných pod §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. netrpí a kasační námitky stěžovatele v tomto bodu Nejvyšší správní soud
neshledal důvodnými.
[44] Ohledně zbývajících kasačních důvodů bylo nutné posoudit, zda prvky, které primárně
nedistinktivním znakům abecedy dodávají rozlišovací způsobilosti, v daném případě prvky
grafické, zajistí i dostatečné odlišení porovnávaných označení v očích průměrného spotřebitele
tak, aby byla vyloučena pravděpodobnost jejich záměny, budou-li označení užita na daných,
shodných či podobných výrobcích.
[45] V napadeném rozhodnutí bylo žalovaným konstatováno, že pokud jde o shodné
či podobné detaily, jde o prodloužení pravé nožičky a nedotažení bodu přechodu bříška
v nožičku až k levé svislé linii písmene. Rozdíly existují naopak ve výškovém rozdělení písmene,
bříško u namítané ochranné známky zaujímá větší podíl písmene, zejména ve vertikálním směru,
síle linie v jednotlivých částech písmene, sklonu, symetričnosti a ukončení linie písmen,
u napadeného označení mírně zaoblené.
[46] Zmíněné rozdíly jsou patrné především při detailním a pozorném vnímání. Napadené
označení má výrazný barevný aspekt. Avšak namítaná ochranná známka je zapsána
jako černobílá, a může být tudíž užívána v jakémkoli barevném provedení. Provedení obou
označení se sice v mnoha detailech liší, avšak tyto detaily nejsou samy o sobě nikterak výrazné
a ani jejich souhrn a vliv na celkový dojem označení nelze označit za zásadní. Žalovaný čistě
vizuálně zhodnotil porovnávaná označení jako podobná v nízkém stupni.
[47] Pokud jde o fonetické hledisko, žalovaný upozornil na fakt, že uvedený druh výrobků
je častěji než způsobem pultového prodeje nabízen v prodejních místech, kde jednotlivé výrobky
jsou umístěny jako volně přístupné na stojanech či regálech, aby k nim měl spotřebitel přímý
přístup. Nelze opominout i poměrně populární způsob prodeje předmětných výrobků
prostřednictvím internetu, e-shop. První kontakt s označením na výrobku bývá tedy především
vizuální.
[48] Stěžovatel v kasační stížnosti poukázal na shodné znaky napadeného označení a namítané
ochranné známky, a sice mezera mezi nožičkou a bodem ukončení bříška a počátkem linie
nožičky, prodloužení pravé nožičky písmene pod linii pomyslného řádku a obě porovnávaná
označení jsou ztvárněna jako velké písmeno „R“ za užití hrubší linie.
[49] Ohledně rozdílů poukázal stěžovatel na to, že bod ukončení bříška a počátku nožičky
je u napadeného označení špičatý a u namítané ochranné známky podélný a hranatý.
U prodloužení nožičky pod linii pomyslného řádku je nožička na napadeném označení umístěna
pod linii řádku v nepatrné délce, zatímco u namítané ochranné známky je umístěna v jedné
polovině délky celé nožičky. Pravá nožička napadeného označení je rovná a začíná v horní
polovině levé svislé linie, u namítané ochranné známky je však zakřivená o 90 stupňů a začíná
v dolní polovině levé svislé linie. Nožičky napadeného označení jsou ukončeny zakulaceným
tvarem, u namítané ochranné známky lineárně s ostrými rohy. Bříško u napadeného označením
je ploché a tvoří menší vertikální část písmene, kdežto u namítané ochranné známky
je zakulacené a tvoří vertikální část písmene. Vnitřní část bříška je u napadeného označení plochá,
ale u namítané ochranné známky je bříško nafouklé a jeho vnitřní část tvoří nejpodstatnější část
písmene (podle stěžovatele). U napadeného označení je bříško prodlouženo značně nad linii
ukončení levé nožičky, přičemž u namítané ochranné známky je zarovnáno s linií ukončení levé
nožičky. U napadeného označení šířka linie není v rámci celého písmene rovnoměrná,
ve vodorovných částech je užší a ve svislých je širší. U namítané ochranné známky je rovnoměrná
a symetrická v rámci celého písmene. Písmeno v napadeném označení je mírně nakloněno,
u namítané ochranné známky je však kolmé bez náklonu. Napadené označení působí, jakoby
se jednalo o tah štětcem, zatímco namítaná ochranná známka působí dojmem počítačového
zpracování. Napadené označení je jasně červené s částečně černými okraji navozujícími 3D
obrazce, ale namítaná ochranná známka je černobílá, bez grafické odchylky, vizuálně je písmeno
dvourozměrné.
[50] Pokud žalovaný dospěl k závěru o vizuální podobnosti, byť nízkého stupně, zabýval
se i druhou podmínkou, a to podobností výrobků a služeb. Tedy, zda existuje pravděpodobnost
záměny napadeného označení s namítanou ochrannou známkou. V tomto směru zmínil také
judikaturu SDEU, že průměrný spotřebitel většinou nemá na rozdíl od správního orgánu
v konkrétních situacích možnost přímého porovnání obou označení, a musí se spoléhat
na paměťovou stopu, kterou kontakt s příslušným označením v minulosti v jeho mysli zanechal.
[51] Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách přihlašované označení se nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu majitelem starší
ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti
nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje
pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace
se starší ochrannou známkou.
[52] Podle výše uvedeného ustanovení je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení
do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která
je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými
jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou,
a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení
a namítaná starší ochranná známka vztahují (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 5. 2008, č. j. 9 As 59/2007 - 141, a ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 - 97).
[53] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu a SDEU je rozhodující pro posouzení
zaměnitelnosti ochranných známek hledisko průměrného spotřebitele (viz rozsudek SDEU
ze dne 11. 11. 1997, C–251/95, SABEL, bod 23). Nejvyšší správní soud se otázkou
zaměnitelnosti podrobně zabýval v rozsudku ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 - 153:
„Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele. Rozlišovací
způsobilost [§4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách], tj. schopnost individualizovat
zboží od určitého výrobce nebo z určitého obchodního zdroje, se pohybuje od naprosté identity, shodnosti v některých
prvcích, přes podobnost způsobující zaměnitelnost, až po naprostou odlišnost. Rozlišovací schopnost označení
je proto nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z více hledisek – vizuálního,
fonetického, významového, porovnáváním druhu zboží a služeb či srovnáním dominantních prvků známkového
motivu.
Právní úprava [§4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách] ponechává na zhodnocení
Úřadu průmyslového vlastnictví, zda přihlašované označení má dostatečnou rozlišovací způsobilost (distinktivitu).
Při hodnocení schopnosti individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel
zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává s obrazem v paměti
či dřívějším sluchovým vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail. Zaměnitelnost může
být proto dovozována jak z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní
odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi
podobný celkový vjem.“
[54] Podle judikatury SDEU musí být existence nebezpečí záměny u veřejnosti posuzována
celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu
(viz výše uvedený rozsudek SABEL, bod 22; rozsudek ze dne 22. 6. 1999 C-342/97, Lloyd
Schuhfabrik Meyer, bod 18; a rozsudek ze dne 2. 9. 2010, C-254/09 P, Calvin Klein Trademark Trust
v. OHIM, bod 44). Celkové posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou
závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek
a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje (viz rozsudek SDEU
ze dne 29. 9. 1998, C-39/97, Canon, bod 17; rozsudek Tribunálu ze dne 14. 12. 2006,
ve spojených věcech T-81/03, T-82/03 a T-103/03, Mast Jägermeister v. OHIM – Licorera
Zacapaneca (VENADO), bod 74).
[55] Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014,
č. j. 8 As 37/2011 - 154, který uvedl následující: „Posouzení zaměnitelnosti ochranné známky podle §7
odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách či dotčenosti na právech přihláškou, která nebyla podána v dobré
víře, podle §7 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, je věcí výkladu příslušného neurčitého právního pojmu a jeho
aplikace na zjištěný skutkový stav. Správní uvážení se zde neuplatní. Závěry správního orgánu o těchto otázkách
přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu.“
[56] V daném případě nebyl důvod nerozhodnout o rozkladu tak, jak předseda žalovaného
učinil, tj. změnit rozhodnutí ze dne 22. 10. 2012. Žalovaný vycházel ze skutečností, se kterými
byl seznámen i stěžovatel v předchozím řízení. Posouzení zaměnitelnosti je v odvětví správního
práva otázkou výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na skutkový stav
(srov. cit. usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 As 37/2011 - 154). V rámci hodnocení věci předseda
žalovaného posoudil odlišně podobnost porovnávaných označení a své rozhodnutí řádně,
dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Jeho rozhodnutí nebylo překvapivé, protože toliko přitakal
argumentaci osoby zúčastněné na řízení. K porušení procesních práv stěžovatele nedošlo.
[57] Dále Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012 - 46:
„Pro posuzování podobnosti mezi výrobky podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách je nutné
zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi dotčenými výrobky. Tyto faktory zahrnují
zejména povahu výrobků, jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter.
Dalšími faktory, na které je možno brát ohled, jsou též distribuční kanály, relevantní veřejnost a obvyklý původ
zboží (převzato z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141).
Při posuzování podobnosti slovních označení pro účely §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách,
je nutné vzít v úvahu mimo jiné následující faktory: (1) průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam
počáteční části slov než částem následujícím; (2) průměrný spotřebitel při vnímání slovního označení obvykle
rozloží toto označení na slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům,
jež zná; a (3) průměrný spotřebitel nebude u složené ochranné známky za rozlišovací a převládající prvek
celkového dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek, ale její prvek fantazijní.
Tato kritéria však nelze aplikovat mechanicky.“
[58] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 As 90/2006 - 123:
„zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností s registrovanou ochrannou
známkou, ale toliko podobností závadnou, tj. podobností, jež vyvolává pravděpodobnost záměny ohledně původu
výrobků či služeb [§7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách]. Nepříčí se principům známkoprávní
ochrany samo o sobě, dospěje-li správní orgán k závěru o různém stupni rozlišovací způsobilosti ochranných
známek; rozlišovací způsobilost ochranných známek nelze paušálně považovat za identickou.“
[59] Nejvyšší správní soud má za to, že rozdíly v obou označeních, jak je prezentoval
stěžovatel, jsou v podáních stěžovatele velice detailně rozebrány. Jak vyplývá z výše uvedené
judikatury, takovýmto detailním rozborem označení se však průměrný spotřebitel zabývat
nebude. Při vizuálním kontaktu bude průměrný spotřebitel posuzovat základní znaky obou
označení, přičemž shodné znaky (jako mezera mezi levou nožičkou a ukončením bříška,
prodloužení pravé nožičky písmene pod linii řádku nebo užití hrubší linie při ztvárnění velkého
tiskacího písmene) lze považovat za podstatné, protože se jedná o znaky na první pohled zřetelné
a zřejmé (kdežto uváděné rozdíly jsou patrné až při detailnějším ohledání). Toto je navíc
umocněno tím, že se jedná o výrobky fakticky shodné, zařazené do kategorie 25: oděvy a obuv.
Jedná se tedy o podobnost závadnou, neboť u průměrného spotřebitele může vyvolat riziko
záměny ohledně původu výrobku. Navíc se jedná o výrobky, které mohou představovat
vzájemnou konkurenci. Z tohoto důvodu není důvodná ani námitka stěžovatele o monopolizaci
namítané ochranné známky. Pokud například uvidí sportovní obuv s přihlašovanou ochrannou
známkou, pak může běžný spotřebitel snadno získat přesvědčení, že se jedná o namítanou
ochrannou známku, nikoli o označení stěžovatele. Stěžovatelovy argumenty ohledně odlišnosti
porovnávaných označení zde nebyly naplněny.
[60] Nejvyšší správní soud souhlasí i s názorem městského soudu, že úroveň pozornosti
průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii daných výrobků (viz citovaný
rozsudek SDEU C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 26) a nelze ani vyloučit, že odborná
veřejnost specializovaná na oblast dotčených výrobků může při výběru těchto výrobků vykazovat
vysokou úroveň pozornosti (viz rozsudek Tribunálu ve věci T-126/03, Reckitt Benckiser (Espana)
v. OHIM, bod 96). Průměrný spotřebitel výrobků zařazených do třídy oděvy a obuv však takovou
vysokou úroveň pozornosti a detailní znalost jednotlivých označení vykazovat nebude.
[61] Nejvyšší správní soud neshledal, že by městský soud nesprávně posoudil otázku,
zda žalovaný správně vyhodnotil a přesvědčivě odůvodnil, že přihlašované označení je nutno
považovat za podobné namítané mezinárodní ochranné známce, a to ve třídě 25: oděvy a obuv.
V důsledku tohoto by pak běžný spotřebitel nebyl schopen odlišit výrobky pocházející od osoby
zúčastněné na řízení od výrobků pocházejících od stěžovatele.
[62] Nejvyšší správní soud konstatuje, že není dán ani žádný z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., pro které by bylo třeba napadený rozsudek
městského soudu zrušit, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a v souladu s §110
odst. 1 větou druhou s. ř. s. ji zamítl.
[63] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení; žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady
vzniklé mu nad rámec běžné úřední činnosti ze spisu nezjistil. Osoba zúčastněná na řízení
má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti
s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; v tomto řízení Nejvyšší správní soud osobě
zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu