ECLI:CZ:NSS:2017:5.AS.308.2017:20
sp. zn. 5 As 308/2017 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. A. A., zast.
Mgr. Daliborem Lípou, advokátem, se sídlem Vyšehradská 702/12, Karlovy Vary, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2017, č. j. 60 Az 70/2017 – 18,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2017, č. j. 60 Az 70/2017 – 18,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2017, č. j. OAM-2034/DS-PR-P18-2017,
zastavil podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, řízení o žádosti žalobce o udělení
mezinárodní ochrany pro nepřípustnost žádosti podle §10a odst. 1 písm. b) téhož zákona,
a stanovil, že státem příslušným k posouzení žádosti dle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu
příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Rumunsko.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“), v níž současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů,
konkrétně navrhl advokáta Mgr. Ing. Jakuba Backu. Žalobce v žádosti uvedl, že Mgr. Ing. Backa
se zabývá cizineckým a azylovým právem, byl mu ustanoven zástupcem Městským soudem
v Praze v řízení o zajištění podle zákona o pobytu cizinců a je tedy s případem seznámen
a schopen poskytnout žalobci účinnou ochranu.
[3] Krajský soud usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 60 Az 70/2017 – 18, ustanovil
zástupcem žalobce Mgr. Dalibora Lípu, advokáta se sídlem Vyšehradská 702/12, Karlovy Vary.
Krajský soud konstatoval, že u žalobce jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků ve smyslu §35 odst. 9 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
a ustanovení zástupce je třeba pro ochranu jeho práv. Při ustanovení Mgr. Lípy zohlednil krajský
soud i aktuální místo pobytu žalobce, kterým je Zařízení pro zajištění cizinců B. (dále rovněž
„ZZC“), přičemž Mgr. Lípa sídlí v blízkosti uvedeného zařízení. Dále krajský soud zohlednil to,
že podaná žaloba neobsahuje žádné žalobní body a ustanovený zástupce bude muset navštívit
žalobce v zařízení pro zajištění cizinců za účelem jejich doplnění v zákonné lhůtě. Pro úplnost
krajský soud uvedl, že v rozmezí dvou dnů obdržel celkem čtyři žaloby žalobců zajištěných
v zařízení pro zajištění cizinců B., kteří jsou státními příslušníky Iráku, při jejichž návštěvách
zřejmě bude nutné zajistit i přítomnost tlumočníka, proto soud z ekonomických důvodů zvolil
pro všechna řízení stejného zástupce, který bude moci poskytnout právní pomoc všem klientům
ve shodný den, kdy zařízení pro zajištění cizinců navštíví.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
neboť podle něj nebylo důvodu, aby mu zástupcem nebyl ustanoven jím navrhovaný advokát
Mgr. Ing. Jakub Backa. Jak stěžovatel uvedl, Mgr. Ing. Backa pravidelně dojíždí do Zařízení
pro zajištění cizinců B. a je tak připraven poskytovat stěžovateli účinnou právní pomoc. Shodně
jako v žalobě poukázal stěžovatel na to, že Mgr. Ing. Backa mu byl ustanoven Městským soudem
v Praze pro řízení o žalobě proti zajištění podle zákona o pobytu cizinců a v rámci tohoto
zastupování, resp. v rámci poskytování bezplatné právní pomoci a konzultací, je stěžovatel s Mgr.
Ing. Backou v pravidelném kontaktu. S ohledem na uvedené by byl Mgr. Ing. Backa schopen
poskytnout mu právní pomoc efektivněji než ustanovený zástupce Mgr. Dalibor Lípa. Stěžovatel
nesouhlasí s argumentem krajského soudu o blízkosti sídla Mgr. Dalibora Lípy k Zařízení pro
zajištění cizinců B. Stěžovatel uvedl, že se zastoupením Mgr. Ing. Backou nejsou spojeny žádné
náklady na cestovné, neboť Mgr. Ing. Backa cestovní náklady neúčtuje, do zařízení pro zjištění
cizinců dojíždí často a náklady na dojíždění nese sám. Vzdálenost sídel obou advokátů od zařízení
pro zajištění cizinců B. není až tak rozdílná. Stěžovatel má k Mgr. Ing. Backovi vybudovanou
důvěru, jeho ustanovení nenese žádné zbytečné náklady, proto dle stěžovatele není žádný
rozumný důvod pro to, aby mu nebyl ustanoven zástupcem
[5] Ke kasační stížnosti se vyjádřil advokát Mgr. Dalibor Lípa s tím, že stěžovatele spolu
s tlumočníkem dne 6. 11. 2017 navštívil a vysvětlil mu jeho situaci a poučil jej o tom, co znamená
jeho ustanovení; stěžovatel proti tomu nic nenamítl. Považuje proto podanou kasační stížnost
za překvapivou a v rozporu se zájmy samotného stěžovatele; dodal, že již dle pokynu soudu
rovněž doplnil žalobu.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, v případech, kdy kasační stížnost
směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení
o ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem
a není povinen hradit soudní poplatek.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009,
č. j. 7 Azs 24/2008 – 141, vyplývají následující právní závěry: „I. Jestliže účastník řízení splňující
předpoklady pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní
osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak zpravidla takovému
návrhu vyhoví. II. Pokud soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce, je povinen
své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit; aplikace ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s. není v takovém
případě namístě.“
[10] Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce mohou být podle
uvedeného rozsudku rozšířeného senátu především okolnosti, které „svojí povahou či významem
převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů, které účastník uvedl ve svém návrhu.
Takovými situacemi, kdy nebude vhodné návrhu na ustanovení konkrétního zástupce vyhovět, bude například to,
že vzhledem k místu konání soudního řízení či k místu pobytu účastníka řízení by komunikace zástupce
se soudem, s účastníkem řízení či s jinými osobami narážela na neúměrné obtíže, nebo to, že navrhovaný zástupce
je toho času zaneprázdněn poskytováním právní pomoci jiným osobám a není schopen se věci účastníka řízení
věnovat s potřebnou péčí. V tomto ohledu je nicméně třeba trvat na tom, že pokud soud návrhu účastníka řízení
na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit.“
[11] V nyní posuzované věci stěžovatel již v žalobě navrhl, aby jeho zástupcem byl ustanoven
Mgr. Ing. Jakub Backa, neboť tento se zabývá cizineckým právem, poskytuje právní pomoc
v zařízeních pro zajištění cizinců a s jeho případem byl seznámen. Rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu přitom v citovaném usnesení rovněž zdůraznil, že účastník řízení
typicky navrhuje jako zástupce určitou konkrétní osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů
vybudován vztah důvěry, z něhož dovozuje, že právě tato osoba bude řádně hájit jeho zájmy.
Uvedená důvěra představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 214/2005 – 96).
Vztah důvěry často vznikne tehdy, zabývala-li se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka
řízení již dříve (např. v jiném řízení před orgány veřejné moci), zastupovala-li jej v jiné jeho věci
apod. Právě těmito důvody stěžovatel argumentuje v nyní projednávané věci. Důvody,
o které stěžovatel opírá svůj návrh na ustanovení konkrétního zástupce, lze tedy jistě označit
za rozumné a věcně oprávněné.
[12] Krajský soud návrhu stěžovatele na ustanovení Mgr. Ing. Backy nevyhověl a ustanovil
zástupcem Mgr. Dalibora Lípu. Tento postup odůvodnil především tím, že zvolil advokáta,
který sídlí v blízkosti ZZC, kde se stěžovatel toho času nachází. Dále soud svůj postup odůvodnil
ekonomickými důvody spojenými s nutností zařídit tlumočníka pro stěžovatele a další státní
příslušníky Irácké republiky zajištěné v ZZC, kteří rovněž podali žaloby ke krajskému soudu
ve stejný den jako stěžovatel.
[13] Nejvyšší správní soud s argumentací krajského soudu nesouhlasí. Jak bylo shora
konstatováno, stěžovatel svoji žádost o ustanovení Mgr. Ing. Backy rozumně a věcně odůvodnil
s odkazem na předchozí zastoupení tímto advokátem a vzájemnou důvěru a tuto skutečnost
doložil. Sídlo Mgr. Ing. Backy (Šlejnická 1547/13, Praha) není od ZZC vzdáleno natolik,
aby to představovalo při plnění účelu zastoupení neúměrné obtíže, a to zvlášť pokud se tento
advokát cizineckým právem zabývá a do ZZC pravidelně dojíždí. Stěžovateli lze také
přisvědčit, že vzdálenost sídel Mgr. Dalibora Lípy a Mgr. Ing. Jakuba Backy se neliší natolik
významně, aby to mohlo ovlivnit rozhodnutí krajského soudu. Vzdálenost sídla kanceláře
Mgr. Ing. Backy od krajského soudu je srovnatelná se vzdáleností kanceláře Mgr. Lípy. K tvrzení
stěžovatele, že Mgr. Ing. Backa náklady na dojíždění do ZZC neúčtuje a nese je sám, Nejvyšší
správní soud dodává, že tato skutečnost je mu známa i z vlastní úřední činnosti.
Ve věcech projednávaných zdejším soudem (např. věci vedené pod sp. zn. 1 Azs 342/2017,
2 Azs 271/2017, 5 Azs 107/2017), kde byl Mgr. Ing. Jakub Backa ustanoven zástupcem,
zpravidla neúčtuje náhradu cestovních výdajů ani náhradu za ztrátu času. Jedná se přirozeně
pouze o jeho dobrou vůli, která nic nemění na skutečnosti, že mu nárok na náhradu těchto výdajů
vzniká a v případě jejich oprávněného vyúčtování by mu je byl soud povinen přiznat.
Uvedená skutečnost však sama o sobě nemůže být důvodem pro to, aby v projednávané věci
nebyl jmenovaný advokát stěžovateli zástupcem ustanoven.
[14] Úvaha soudu ohledně zajištění tlumočníka pro stěžovatele a další státní příslušníky Irácké
republiky zajištěné v ZZC potom vychází z nepodloženého předpokladu, že advokát ustanovený
těmto osobám bude se všemi z nich jednat ve stejný den. Ani v případě, kdy by tato hypotetická
situace reálně nastala, by se však nejednalo o důvod převažující nad zájmen stěžovatele
na zastoupení konkrétním zástupcem podloženým rozumnými a věcnými důvody. Krajský soud
přitom nevysvětlil, proč z uváděných ekonomických důvodů rovněž ostatním uváděným
žalobcům nemohl ustanovit zástupcem Mgr. Ing. Backu.
[15] Krajský soud tedy neuvedl dostatečné důvody k tomu, aby nevyhověl návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce z řad advokátů v osobě Mgr. Ing. Jakuba Backy, a pochybil,
jestliže tohoto advokáta neustanovil zástupcem stěžovatele. Tímto závěrem Nejvyšší správní soud
nijak nezpochybňuje způsobilost či ochotu Mgr. Lípy účinně a kvalifikovaně hájit zájmy
stěžovatele a ani úkony, které jako zástupce stěžovatele dosud činil.
[16] Nejvyšší správní soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil kasační stížností napadené usnesení krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem, který vyslovil Nejvyšší správní soud
ve zrušujícím rozsudku, je krajský soud vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném
rozhodnutí v dané věci (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu