ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.144.2017:12
sp. zn. 5 Azs 144/2017 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: U. O. A., zast.
Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Ovenecká 78/33, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2017, č. j. 61 Az
21/2016 - 60,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 8. 2016, č. j. OAM-1042/ZA-ZA04-HA08-2015.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2016, č. j. OAM-1042/ZA-ZA04-HA08-2015, kterým
žalovaný rozhodl o žádosti stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost
je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle
§25 písm. i) téhož zákona.
Kasační stížností stěžovatelky byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňuje tím, že bude muset
z České republiky vycestovat zpět do Mongolska, kde nemá žádné zázemí. Na území České
republiky žije její syn J. P. M., nar. X, st. příslušnost Mongolsko, který požádal o trvalý pobyt.
Společně žijí ve společné domácnosti s jejím druhem P. O. M., st. příslušnost Nigérie, který má v
České republice trvalý pobyt a jeho nezl. dcerou A. E. M., která je české státní příslušnosti a je
svěřena jejímu druhovi do péče. Stěžovatelka nahrazuje roli matky nezletilé vzhledem k tomu, že
její biologická matka ji a jejího otce opustila. Nezletilý syn J. se narodil v České republice,
v Mongolsku nikdy nebyl, nezná tamní prostředí, jazyk ani kulturu. Vycestování matky by pro něj
představovalo velkou újmu. Pro stěžovatelku je zcela nepředstavitelné, že by se jejich rodina
musela rozdělit a nemohli by být spolu. V případě, že by vycestovala za doprovodu nezletilého
syna se obává diskriminace a možných útoků na svého syna z důvodu barvy pleti a nigerijské
státní příslušnosti.
Ze všech těchto důvodů se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku
by pro ni znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Zároveň přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
Stěžovatelka poukazuje na to, že z výše uvedených důvodů ji byl již přiznán odkladný
účinek i v předchozím řízení (viz usnesení NSS ze dne 5. 1. 2017, č. j. 5 Azs 296/2016 - 19).
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních
orgánů nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatelka v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatelky na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku, neshledal přitom
ani skutečnosti, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Pokud jde o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci
a z vyjádření stěžovatelky. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší
správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, dostupném
na www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem,
je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „odkladný účinek
podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“.
V souladu s citovaným usnesením Nejvyšší správní soud konstatuje, že přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozhodnutí krajského soudu za situace, kdy byla žaloba zamítnuta,
a odkladný účinek žalobě nebyl přiznán, by nemohlo vést k odložení účinků rozhodnutí
žalovaného po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud vymezil rozsah
odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti
přímo účinky žalobou napadených správních rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany
stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu