ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.157.2017:44
sp. zn. 6 As 157/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. T., zastoupen Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2015, č. j. KUZL-2241/2015, sp. zn. KUSP-
2241/2015/DOP/Mu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 12. 4. 2017, č. j. 41 A 68/2015 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště (dále jen „správní orgín I. stupně),
ze dne 24. 11. 2014, č. j. MUUH-OD/45300/2014/ČubO Spis/9196/2014, byl žalobce uznán
vinným z celkem devíti přestupků dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů a zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Těchto přestupků se měl žalobce dopustit tím, že 1) dne 17. 5. 2014 překročil povolenou rychlost
v obci o 20km/h a 2) nebyl připoután za jízdy bezpečnostním pásem; 3) dne 4. 6. 2014
přes výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla
a 4) zelenou kartu nebo doklad o hraničním pojištění; 5) dne 11. 6. 2014 řídil vozidlo nezpůsobilé
provozu na pozemních komunikacích, jehož levá zadní pneumatika nebyla nahuštěna a na levém
předním kole se nacházel pouze ocelový disk bez pneumatiky; 6) ode dne 7. 11. 2013 do vydání
rozhodnutí jako vlastník vozidla Opel Astra RZ X nepodal žádost o zápis změn údajů
zapisovaných do registru silničních vozidel; 7) ode dne 13. 5. 2014 do vydání rozhodnutí
jako vlastník vozidla Alfa Romeo RZ X nepodal žádost o zápis změn údajů zapisovaných do
registru silničních vozidel; 8) dne 16. 7. 2014 nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a 9)
téhož dne přes výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz. Za uvedené přestupky
byla žalobci uložena pokuta ve výši 9 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu
10 měsíců a povinnost uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Řízení o přestupcích,
kterých se měl žalobce dopustit dne 14. 7. 2014, bylo zastaveno [výrok II., písm. b) a c)].
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 4. 2015,
č. j. KUZL-2241/2015, sp. zn. KUSP-2241/2015/DOP/Mu (dále jen „napadené rozhodnutí“).
[2] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“). Namítal, že ve správním řízení byl zastoupen zmocněncem Ing. M. J. na
základě plné moci ze dne 23. 7. 2014. V té době byly v řízení projednávány pouze přestupky,
kterých se měl žalobce dopustit dne 17. 5. 2014, 4. 6. 2014 a 11. 6. 2014. Teprve dne 11. 8. 2014
bylo řízení rozšířeno o přestupky ze dnů 14. 7. 2014 a 16. 7. 2014. K zastupování v řízení o
těchto přestupcích nebyl Ing. M. J. zmocněn, jelikož žalobce nemohl při udělování plné moci
předvídat, že tyto přestupky budou projednány ve společném řízení. Správní orgán I. stupně tedy
pochybil, když sdělení obvinění z nových přestupků doručil pouze Ing. M. J. a nikoliv žalobci.
Z toho žalobce dovozuje, že ve vztahu k přestupkům ze dne 14. 7. 2014 a 16. 7. 2014 nebylo
žalobci dosud sděleno obvinění ani účinně zahájeno řízení. O existenci napadeného rozhodnutí
se žalobce dozvěděl od Ing. M. J. až dne 10. 10. 2015, žaloba podaná dne 8. 12. 2015 je tudíž
včasná.
[3] Krajský soud žalobu jako opožděnou odmítl usnesením ze dne 12. 4. 2017,
č. j. 41 A 68/2015 – 36 (dále jen „napadené usnesení“). S námitkami žalobce se krajský soud
neztotožnil. Poukázal na to, že plná moc byla Ing. M. J. udělena pro celé řízení ve věci
2014/1082, jak v ní bylo uvedeno. Všechny písemnosti před rozšířením obvinění i po něm uvádí
vždy číslo jednací 2014/1082. Je nelogické, aby zástupce žalobce, který byl v průběhu správního
řízení před orgánem I. stupně poměrně aktivní (se správním orgánem komunikoval, k jednání se
několikrát dostavil), žalobci vůbec nesdělil, jak toto přestupkové řízení, včetně řízení odvolacího,
dopadlo. Rozhodnutí žalovaného bylo zmocněnci žalobce doručeno dne 2. 5. 2015, je tedy
nepravděpodobné, že by až do října 2015 nemohl žalobce zmocněnce kontaktovat a zjistit
výsledek přestupkového řízení.
[4] Je odpovědností samotného žalobce, zda a jakého zmocněnce si zvolí. Jak je krajskému
soudu známo z jeho úřední činnosti, zmocněnec Ing. M. J. zastupoval a zastupuje obviněné v
řadě přestupkových řízení. Vystupuje takřka na profesionální úrovni, proto také řada přestupců
využívá jeho služeb a skutečně nelze uvěřit tomu, že by v tomto jednom případě zastupoval
žalobce tak, že mu déle než rok nesdělí informace o přestupkovém řízení a že by mu ani nezaslal
rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí žalovaného.
[5] Napadené rozhodnutí tedy bylo žalobci řádně doručeno prostřednictvím jeho zástupce
Ing. M. J. dne 2. 5. 2015. Žaloba podaná dne 8. 12. 2015 byla podána opožděně a krajský soud ji
proto odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.
ř. s.“).
II.
Kasační stížnost
[6] Žalobce / stěžovatel / napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností.
Namítá, že krajský soud přistupuje k věci ryze formalisticky skrze spisovou značku obsaženou
na listinách. Pomíjí přitom skutečnost, že stěžovatel neprojevil vůli být Ing. M. J. zastoupen v
řízení o přestupcích ze dne 14. 7. a 16. 7. 2014. V době udělení plné moci stěžovatel nemohl
vědět o řízení ve věci těchto přestupků. Právní názor krajského soudu vede k tomu, že účastník
správního řízení rozhoduje o zmocnění též pro futuro pro předmět řízení, který není vymezen ke
dni, kdy uzavírá smlouvu o zastoupení. Stěžovatel tvrdí, že nešlo o generální plnou moc.
[7] Pokud stěžovatel dostal od správního orgánu informaci, že řízení je vedeno pro tři
konkrétní přestupky, a s tímto vědomím si zvolil zmocněnce, pak nemůže správní orgán rozšířit
řízení o jiné skutky, aniž by se o nich dozvěděl přímo stěžovatel. Doručení zmocněnci nemůže
být účinné.
[8] Pokud by se stěžovatel dozvěděl o rozhodnutí žalovaného od svého zástupce,
nepochybně by je napadl správní žalobou, tak jako učinil v okamžiku, kdy se o něm – byť
následně – dozvěděl. Závěr krajského soudu je tedy nejen nepodložený, ale též nelogický. Ing. M.
J. nebyl oprávněn jednat v řízení o přestupcích ze dne 14. 7. a 16. 7. 2014, stěžovatel tedy nemůže
být za jeho jednání jakkoliv odpovědný.
[9] I dle ustálené úřední praxe napříč správními orgány, je-li rozšířeno řízení, ve kterém je
účastník zastoupen, správní orgán vždy doručí sdělení o rozšíření řízení o další obvinění přímo
účastníku řízení a vyzve jej, aby sdělil správnímu orgánu, že zastoupení se vztahuje též na řízení
o nově doplněných skutcích. I v trestním řízení se o rozšíření řízení o nové skutky vyrozumívá
krom obhájce též přímo obviněný. Názor krajského soudu tak naráží na právo stěžovatele
garantované čl. 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Naopak dle názoru krajského soudu by mohl správní orgán v předmětném řízení projednat
v podstatě cokoli, aniž by se o tom vůbec stěžovatel přímo od správního orgánu dozvěděl
[10] Stěžovatel se s napadeným rozhodnutím seznámil dne 10. 5. 2015; doručení Ing. J. nebylo
relevantní, když jej žalobce pro zastupování ve věci přestupku ze dne 14. 7. a 16. 7. 2014
nezmocnil. Žaloba tudíž byla včasná a je na místě napadené usnesení zrušit.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňuje, že stěžovatel shora uvedenou
konstrukci uplatnil poprvé až ve správní žalobě. Do té doby byl Ing. M. J. v řízení aktivní, se
správním orgánem komunikoval a podal proti jeho rozhodnutí i odvolání. Žalovaný trvá na tom,
že z plné moci jednoznačně vyplývá vůle stěžovatele zvolit si Ing. M. J. zástupcem pro celé
správní řízení. Žalovaný šetřil práva stěžovatele tím, že všechny písemnosti včetně rozšíření
obvinění doručoval právě zvolenému zástupci. Ze strany stěžovatele se jedná o scénář, který
sleduje jediný cíl, kterým je dosažení zániku odpovědnosti za vytýkané přestupky. Žalovaný si po
opakovaných zkušenostech se „zastupováním“ pokoutnými a jinými zmocněnci v souvislosti
s pojištěním proti pokutám dokáže představit i opačnou argumentaci. Pokud by postupoval tak,
jak naznačuje stěžovatel, nepochybně by čelil námitkám, že měl všechny písemnosti doručovat
pouze zmocněnci. Stěžovatel doposud taktéž nevysvětlil, z jakého důvodu se měl s napadeným
rozhodnutím seznámit až dne 10. 10. 2015.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[13] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[14] Ze správního spisu žalovaného vyplývá, že oznámení o zahájení řízení ve věci přestupků
1) – 6) a předvolání k ústnímu jednání na den 11. 8. 2014 bylo stěžovateli doručeno do vlastních
rukou dne 17. 7. 2014, na oznámení bylo uvedeno číslo případu 2014/1082. Dne 29. 7. 2014 byla
správnímu orgánu doručena nepodepsaná plná moc, kterou stěžovatel zmocnil Ing. M. J.
k zastupování ve věci 2014/1082. Plná moc byla udělena pro zastupování ve věci v plném
rozsahu, ve všech stupních řízení, včetně řízení před správním soudem a doručování písemností.
Dne 1. 8. 2014 byla správnímu orgánu doložena stěžovatelem samým totožná plná moc
jím podepsaná. Nařízeného jednání na den 11. 8. 2014, při němž mělo dojít k rozšíření obvinění
z přestupků spáchaných dne 14. a 16. 7. 1014 (v mezidobí úřadu oznámených) se stěžovatel
bez omluvy nezúčastnil, zplnomocněný zástupce se omluvil. Dne 18. 8. 2014 bylo pod stejným
číslem případu 2014/1082 doručeno zástupci oznámení o rozšíření obvinění o přestupky ze dne
14. a 16. 7. 2014 a předvolání obviněného k ústnímu jednání na 3. 9. 2014. Dne 2. 9. 2014
si zástupce stěžovatele vyžádal kopii spisového materiálu, která mu byla poskytnuta, dne
3. 9. 2014 a dne 6. 10. 2014 se zástupce zúčastnil ústního jednání a výslechu svědků. Dne
24. 11. 2014 bylo ve správním řízení ve věci 2014/1082 vydáno prvostupňové rozhodnutí,
které bylo zástupci Ing. M. J. doručeno dne 28. 11. 2014. Proti tomuto rozhodnutí podal Ing. M.
J. jménem stěžovatele blanketní odvolání, které ani přes výzvu nedoplnil, a o kterém rozhodl
žalovaný napadeným rozhodnutím. Napadené rozhodnutí bylo Ing. M. J. doručeno dne 2. 5.
2015. Proti napadenému rozhodnutí podal stěžovatel dne 8. 12. 2015 žalobu, ve které tvrdil, že se
s tímto rozhodnutím seznámil až dne 10. 10. 2015.
[15] Rozsah přezkumu napadeného usnesení v řízení před Nejvyšším správním soudem je
vymezen jeho povahou a obsahem. Jestliže krajský soud žalobu odmítl a věc meritorně
neposuzoval, může soud v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat, zda krajský soud správně
posoudil podmínky pro odmítnutí žaloby (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2009,
č. j. 3 As 44/2008 – 80; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). V posuzovaném případě krajský soud žalobu odmítl jako opožděnou a je
tedy třeba věnovat se výhradně otázce její včasnosti.
[16] Podle §33 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“)
si účastník řízení může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou
mocí. Zmocnění může být uděleno mimo jiné též pro celé správní řízení, řízení na prvním
i druhém stupni přitom tvoří jeden celek. Z obsahu plné moci je zřejmé, že stěžovatel zmocnil
Ing. M. J. k zastupování pro celé správní řízení, které s ním bylo zahájeno dne 17. 7. 2014 pod
číslem věci 2014/1082.
[17] Správní řízení je zpravidla skončeno vydáním meritorního rozhodnutí, které je výsledkem
a cílem celého postupu správních orgánů ve správním řízení. Pokud má účastník řízení za to,
že byl správním rozhodnutím zkrácen na svých právech (ať již přímo nebo v důsledku porušení
svých práv v předcházejícím řízení), může se ve správním soudnictví žalobou domáhat zrušení
takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti (srov. §65 odst. 1 s. ř. s.).
[18] Správní řízení, ve kterém byl stěžovatel dle plné moci zastoupen Ing. M. J., bylo v prvním
stupni ukončeno rozhodnutím ze dne 24. 11. 2014, proti kterému podal zástupce stěžovatele
blanketní odvolání, které přes výzvu nedoplnil. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným
rozhodnutím, které bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 2. 5. 2015. Tohoto dne bylo správní
řízení pravomocně skončeno.
[19] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou
měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení
nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Poslední den lhůty pro podání žaloby stěžovateli
připadl na čtvrtek 2. 7. 2015. Žaloba podaná dne 8. 12. 2015 je proto opožděná.
[20] Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že napadené rozhodnutí
mu bylo doručeno až dne 10. 10. 2015 (pozn.: v kasační stížnosti se uvádí, že stěžovatel
se s napadeným rozhodnutím seznámil dne 10. 5. 2015, zřejmě se však jedná o chybu v psaní),
kdy mu měl zástupce Ing. M. J. napadené rozhodnutí včetně další dokumentace osobně předat.
Písemnost je doručena již okamžikem doručení zástupci účastníka řízení a nikoliv až tehdy, kdy
zástupce tohoto účastníka s doručovanou písemností seznámí. Volba zástupce ve správním řízení
je odpovědností účastníka a tento účastník rovněž nese rizika spojená se strategií, kterou jeho
zástupce v řízení zvolí (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. 1
As 258/2016 – 30). V tomto směru se lze pouze podivit nad tím, že Ing. M. J. jako zástupce pro
celé správní řízení měl k dispozici kopii spisu, účastnil se opakovaně ústních jednání a podal proti
rozhodnutí prvního stupně odvolání. Přesto však stěžovatele s průběhem řízení neseznámil tak,
aby bylo možné proti vytýkaným pochybením správních orgánů brojit již v průběhu řízení,
v řízení o odvolání nebo alespoň včasnou správní žalobou.
[21] Pro věc je podstatné, že stěžovatel zmocnil Ing. M. J. k zastupování pro celé správní
řízení. Napadené rozhodnutí (včetně rozhodnutí provostupňového) jako výsledek předmětného
správního řízení tedy bylo zcela po právu doručováno zvolenému zástupci. Okamžik doručení
rozhodnutí v takovém případě nelze účinně zpochybnit poukazem na domnělá procesní
pochybení žalovaného v průběhu správního řízení, ať již jde o námitku nesprávného doručení
oznámení o rozšíření obvinění nebo jiná pochybení. Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že ve správním
řízení byla porušena jeho práva tím, že rozšíření obvinění bylo oznámeno pouze jeho zástupci a
nikoliv přímo stěžovateli, bylo na místě bránit se proti napadenému rozhodnutí ve dvouměsíční
lhůtě pro podání žaloby.
[22] Závěrem nezbývá než konstatovat, že jelikož stěžovatel nenapadl rozhodnutí žalovaného
včasnou správní žalobou, nemůže Nejvyšší správní soud v tomto řízení věcně hodnotit správnost
postupu žalovaného při doručování oznámení o rozšíření předmětu řízení.
IV.
Závěr a náklady řízení
[23] Ze všech výše uvedených důvodů vyplývá, že napadené usnesení není nezákonné
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví - li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu
.