ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.16.2017:37
sp. zn. 6 Azs 16/2017 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: W. K. F. M.,
zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, se sídlem Sevastopolská 16, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 8. 2016, č. j. OAM-558/ZA-ZA11-ZA15-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2016, č. j. 60 Az 26/2016 - 72, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2016,
č. j. 60 Az 26/2016 - 72, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský
soud“) ze dne 12. 12. 2016, č. j. 60 Az 26/2016 - 72, (dále „napadený rozsudek“), jímž krajský
soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2016,
č. j. OAM-558/ZA-ZA11-ZA15-2016, (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím
bylo rozhodnuto tak, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná
podle §10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle §25
písm. i) zákona o azylu a státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení
členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,
je Švédské království.
Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek. V případě předání do Švédska by rozhodnutí soudu v jeho kasační stížnosti
proti napadenému rozsudku nemělo prakticky žádné účinky. Bez přiznání odkladného účinku
by mu tak fakticky bylo upřeno právo na soudní ochranu, protože na soudní přezkum
napadeného rozhodnutí má v zásadě právo. V České republice žije jeho družka, st. příslušnost
Bělorusko, jeho nezletilá dcera narozena v roce X, a dvě nezletilé dcery jeho družky. Všichni
spolu žijí ve společné domácnosti. Stěžovatel se s družkou seznámil před 4 lety, o všechny děti
se stará, neboť jako žadatel o mezinárodní ochranu nemůže pracovat a rodinu živí družka.
V případě, že by musel vycestovat do Švédska, narušily by se tím rodinné vazby. Družka i dcery
požádaly o české občanství, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. Celá rodina se do Švédska
přestěhovat nemůže. V situaci, ve které se stěžovatel nacházel v době podání žádosti
o mezinárodní ochranu, neměl možnost řešit svůj pobytový status jiným způsobem, neboť jediné
možné řešení pro něj bylo navrátit se do Bagdádu a požádat si o dlouhodobé vízum na českém
zastupitelském úřadu, což je vzhledem ke špatné bezpečnostní situaci pro žalobce nemožné.
Ze všech těchto důvodů se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj znamenalo
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
Zároveň přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem.
K tomuto návrhu žalovaný uvedl, že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nesouhlasí. Žalovaný je toho názoru, že účinky napadeného pravomocného rozhodnutí
neznamenají pro stěžovatele nepoměrně větší újmu jak tvrdí. Přiznání odkladného účinku
je vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy - důvody, které stěžovatel ve své žádosti o přiznání
odkladného účinku uvádí, nemohou prokázat vznik natolik intenzivního následku, který by se dal
klasifikovat jako újma dle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). V případě vycestování stěžovatele do Švédského
království se jedná o uplatnění bezprostředně závazného Dublinského nařízení a Švédské
království je považováno za bezpečnou zemi původu, která dodržuje své mezinárodní závazky.
Stěžovatel pobývá v ČR již dlouhodobě, aniž by se jakkoliv pokusil o legalizace pobytu. Žalovaný
poukázal na víceré možnosti, jakým způsobem si stěžovatel mohl pobyt zlegalizovat. Žalovaný
odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010 - 57.
Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že se domáhá de facto řešení svého pobytového statusu na území
České republiky. K tomuto účelu však přiznání odkladného účinku neslouží. Žalovaný
proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud nevyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
Podle §32 odst. 5 zákona o azylu „(p)odání kasační stížnosti má odkladný účinek,
mělo-li jej podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.“
Podle §32 odst. 2 zákona o azylu „(p)odání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek,
s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí o udělení
azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí o zastavení
řízení podle §25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle §25 písm. i) z důvodu uvedeného v §10a
odst. 1 písm. g). O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat pouze společně
s podáním žaloby.“
Podle §107 s. ř. s., v návaznosti na §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu, v posuzované věci
kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh
žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
V nyní posuzovaném případě stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku
jeho rodinnými vazbami, které má na území České republiky. Nejvyšší správní soud si je vědom
toho, že krajský soud usnesením ze dne 14. 10. 2016, č. j. 60 Az 26/2016 - 28, zamítl žádost
o přiznání odkladného účinku žalobě, přezkoumávané napadené rozhodnutí
tak již bylo pravomocné a vykonatelné. Ze správního spisu nicméně neplyne, že by již došlo
k přemístění stěžovatele do příslušného členského státu. Nejvyšší správní soud nyní vychází
z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozhodnutí do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních
účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí nucen opustit území České republiky,
a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. V dané věci by s ohledem na tvrzení stěžovatele
v návrhu na přiznání odkladného účinku mohlo být dotčeno právo stěžovatele na respektování
soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. To musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při poměřování újmy, která by mohla
stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmy, která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv
stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože by mohlo dojít
k tomu, že bude muset opustit území České republiky již předtím, než by Nejvyšší správní soud
rozhodl o jeho kasační stížnosti.
Stěžovatel tak újmu ve smyslu §73 s. ř. s. tvrdil a Nejvyšší správní soud je toho názoru,
že uvedená újma je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Nelze totiž bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku v tomto
případě vůbec mohlo jiným osobám jakoukoliv újmu způsobit. První podmínka je tak splněna.
Ke druhé podmínce zdejší soud uvádí následující. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008 - 13).“ Intenzita narušení
zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného
účinku byla nízká nebo maximálně mírná. Přiznání odkladného účinku by proto nebylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že dne 4. 8. 2016 správní orgán obdržel informaci,
že Švédské království uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu
stěžovatele. Podle čl. 29 odst. 1 Dublinského nařízení „přemístění žadatele nebo jiné osoby uvedené
v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d) z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provádí
po konzultaci dotyčných členských států v souladu s vnitrostátním právem dožadujícího členského státu, jakmile
je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději šest měsíců od přijetí žádosti jiným členským státem
o převzetí dotyčné osoby nebo o její přijetí zpět nebo od vydání konečného rozhodnutí o opravném prostředku
nebo o přezkumu, pokud má podle čl. 27 odst. 3 odkladný účinek.“ Odkladný účinek kasační stížnosti
tak neznemožní definitivně výkon správního rozhodnutí, neboť přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. Tím je splněna druhá
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud dále připomíná své usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, v němž uvedl, že „odkladný účinek podle §107 soudního řádu správního
může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí
krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu
se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“. K tomu, aby přiznání odkladného účinku
v tomto případě mohlo naplnit jeho smysl, který spočívá v oddálení nepříznivých důsledků
napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli, je třeba odkladný přiznat nejen
ve vztahu k napadenému rozsudku, nýbrž také ve vztahu k napadenému rozhodnutí,
a proto tak Nejvyšší správní soud tímto usnesením činí.
Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu