ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.66.2017:32
sp. zn. 6 Azs 66/2017 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: M. B. N.,
zastoupena Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL. M., advokátem, se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7
- Bubeneč, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní
schránka 21/0AM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, č. j. OAM-139/LE-
BE03-K07-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24. 1. 2017, č. j. 43 Az 13/2016 - 52, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2017,
č. j. 43 Az 13/2016 - 52, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadá rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
(dále jen „krajský soud“) ze dne 24. 1. 2017, č. j. 43 Az 13/2016 - 52 (dále „napadený rozsudek“),
jímž krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016,
č. j. OAM 139/LE-BE03-K07-2014 (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím
shledal žalovaný žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou ve smyslu §10a odst. 1
písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zastavil.
Stěžovatelka v kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek. V případě, že by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek,
výsledek opravného prostředku by neměl pro stěžovatelku význam. Při navrácení do země
původu hrozí stěžovatelce vážná újma v podobě mučení, nelidského a ponižujícího zacházení.
To by pro stěžovatelku představovalo mnohem větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, přičemž tento postup zároveň není v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Žádost stěžovatelky o mezinárodní ochranu byla shledána jako opakovaná
žádost nepřípustnou, stěžovatelka však od počátku řízení uváděla nové skutečnosti,
které nemohla v předchozím řízení v roce 2006 z objektivních důvodů uvést, neboť k nim došlo
až po jeho ukončení. Žalovaný však nezohlednil, že stěžovatelka uvedla nové skutečnosti,
konkrétně, že její sestry a matka byly v roce 2013 v Kamerunu zavražděny, a osoba,
která jí zajistila cestu do Evropy, jí vyhrožuje smrtí a požaduje po ní splacení dlužné částky.
Stěžovatelka dále uvedla, že by měla mít v souvislosti s podáním mezinárodní ochrany právo
na spravedlivý proces a odkázala na rozsudek Soudního dvoru Evropské unie ve věci Samba
Diouf (C-69/10). Stěžovatelka dále rozvedla, proč nesouhlasí s tvrzením správního orgánu,
že uvádí stejné motivy odchodu z vlasti jako v minulé žádosti. Stěžovatelka se jako osamělá žena
bez zázemí a rodiny v případě návratu do Kamerunu obává možné hrozby vážné újmy ve smyslu
§14a zákona o azylu a její obavy potvrzují zprávy ze země původu, přičemž poukázala na aktivity
skupiny Boko Haram, dále obchodování s lidmi a problém znásilňování žen v Kamerunu.
Stěžovatelka dále poukázala na správu psycholožky, která u stěžovatelky diagnostikovala
posttraumatický syndrom s občasnými sebevražednými myšlenkami. Dále stěžovatelka poukázala
na své zdravotní problémy, kdy by měla podstoupit operaci - X. Návrat do země původu by ji
podstoupení tohoto zákroku znemožnil a způsobil tak újmu.
K tomuto návrhu žalovaný uvedl, že účinky pravomocného rozhodnutí neznamenají
pro stěžovatelku nenahraditelnou újmu. Přiznání odkladného účinku je vyhrazeno
pouze pro ojedinělé případy, nikoliv pro situace, v níž se ocitá každý stěžovatel v případě,
kdy kasační stížnost nemá ze zákona odkladný účinek. Žalovaný upozornil, že se jedná o druhou
neúspěšnou žádost o mezinárodní ochranu, přičemž ani v prvém správním řízení nebyla
stěžovatelce udělena žádná z forem mezinárodní ochrany, a proto zmiňované obavy návratu
do Kamerunu považuje žalovaný za neopodstatněné. Podle žalovaného stěžovatelka neprokázala
vznik intenzivního následku, který by se dal kvalifikovat jako újma dle §73 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s“.
Stěžovatelka bude zastoupena advokátem hájícím její zájmy i v případě navrácení do země
původu. Žalovaný proto navrhuje nevyhovět žádosti o přiznání o přiznání odkladného účinku.
Ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud usnesením ze dne 21. 4. 2016,
č. j. 43 Az 13/2016 - 29, přiznal žalobě odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
Podle §32 odst. 5 zákona o azylu „(p)odání kasační stížnosti má odkladný účinek, mělo-li
jej podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.“
Podle §32 odst. 2 zákona o azylu „(p)odání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek,
s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí o udělení
azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí o zastavení
řízení podle §25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle §25 písm. i) z důvodu uvedeného v §10a
odst. 1 písm. g). O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat pouze společně
s podáním žaloby.“
Podle §107 s. ř. s., v návaznosti na §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu, v posuzované věci
kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh
žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Ačkoliv dle §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu nemá žaloba ani kasační stížnosti v případech,
kdy byla opakovaná žádost o mezinárodní ochranu žalovaným posouzena jako nepřípustná,
odkladný účinek ze zákona, není vyloučeno, aby byl v některých těchto případech přiznán žalobě
či kasační stížnosti odkladný účinek na základě rozhodnutí soudu.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného do doby rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatelka v důsledku výjezdního příkazu nucena
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Stěžovatelka
újmu, která by jí mohla vzniknout nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím
o kasační stížnosti, ve smyslu §73 s. ř. s. tvrdila, a Nejvyšší správní soud je toho názoru, že první
podmínka je tak splněna. Stěžovatelka argumentovala rizikem vážné újmy v podobě mučení,
nelidského a ponižujícího zacházení v zemi původu, dále zdravotnímu důvody a právem
na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud posoudil návrh jako dostatečně konkretizující újmu,
která by stěžovatelce hrozila v případě nepřiznání odkladného účinku. Pro řádný výkon ústavního
práva stěžovatelky na spravedlivý proces je třeba, aby mohla setrvat na území České republiky
do skončení řízení o kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2
s. ř. s. zastoupena advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat
v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon
zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. Jak vyplývá
z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
„[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící
stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí
návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba
za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“ V daném případě stojí proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovatelce, riziko narušení veřejného zájmu jen mírné intenzity v podobě
jejího dalšího setrvání na území do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud dále připomíná své usnesení č. j. 2 Afs 77/2005 - 96 ze dne
6. 12. 2005, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „odkladný účinek podle §107
soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“. K tomu, aby přiznání
odkladného účinku v tomto případě mohlo naplnit jeho smysl, který spočívá v oddálení
nepříznivých důsledků napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovatelce, je třeba
odkladný přiznat nejen ve vztahu k napadenému rozsudku, nýbrž také ve vztahu k napadenému
rozhodnutí, a proto tak Nejvyšší správní soud tímto usnesením činí.
Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu