ECLI:CZ:NSS:2017:7.ADS.278.2016:19
sp. zn. 7 Ads 278/2016 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: B. J., zastoupena
JUDr. Patrikem Nešporem, advokátem se sídlem V Oblouku 170/1, Jeseník, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 10. 2016,
č. j. 72 Ad 17/2015 – 76, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 10. 2016, č. j. 72 Ad 17/2015 –
87,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Patrika Nešpora se u r č u je částkou 1.300 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 8. 2015, č. j. X, nebylo
vyhověno žádosti žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu pro nesplnění podmínek
uvedených v §39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve zněn í
pozdějších předpisů (dále též „ZDP“); žalobkyni i nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu
prvního stupně.
[2] Rozhodnutím žalované ze dne 5. 10. 2015, č. j. X, byly zamítnuty námitky žalobkyně a
potvrzeno uvedené rozhodnutí.
II.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne
4. 10. 2016, č. j. 72 Ad 17/2015 - 76, zamítl. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl,
že ve správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad na pracovní
schopnost dvakrát, v obou případech se zcela stejným výsledkem. Závěrům těchto posudků
pak odpovídá i posudek ze dne 27. 4. 2016 vč. jeho doplnění ze dne 14. 9. 2016, které nechal
soud vypracovat u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále
též „posudek PK MPSV“). Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda posudek PK MPSV
splňuje požadavky vyžadované právní úpravou a judikaturou. Z posudku musí být zřejmé,
že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nev znikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž
jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Podle krajského soudu posudek PK MPSV
uvedeným požadavkům dostál. Krajský soud nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že nemůže
vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Toto tvrzení je přímém rozporu se závěry posudku
PK MPSV. Krajský soud dále uvedl, že při prvním i druhém jednání poučil žalobkyni, že podle
§75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumává napadené rozhodnutí podle skutkového stavu, který tu byl
v době rozhodování správního orgánu a vydání napadených rozhodnutí. Proto nemohl provést
důkaz lékařskými zprávami, které se zabývají pozdějším zdravotním stavem žalobkyně.
III.
[4] Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost. Dovozovala nesprávnost závěrů žalované a krajského soudu
o nesplnění podmínek pro přiznání vyššího než prvního stupně invalidity. Podle stěžovatelky
dále krajský soud pochybil, pokud s odkazem na §75 odst. 1 s. ř. s. neprovedl stěžovatelkou
navrhované důkazy (aktuální lékařské zprávy). Sama zpráva PK MPSV ze dne 20. 9. 2016
přitom vyzývá stěžovatelku, aby se s uvedenými lékařskými zprávami obrátila na soud. Dále
stěžovatelka krajskému soudu vytkla, že se nevypořádal s její obtížnou zaměstnatelností,
která pramení z jejich zdravotních obtíží. Její reálná uplatnitelnost na trhu práce je takřka
nulová. S ohledem na výše uvedené důvody stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku krajského
soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
IV.
[5] Žalovaná podala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém vyslovila souhlas se závěry
krajského soudu. Podle žalované jsou stížní námitky nedůvodné. Krajský soud věc správně
posoudil. Navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatelka namítla, že její zdravotní stav neodpovídá prvnímu , nýbrž vyššímu stupni
invalidity. Dovozovala nesprávnost závěrů kraj ského soudu a žalované.
[9] Podle §39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
[10] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ( srov. např. rozsudek ze dne
25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, rozsudek ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46,
či rozsudek ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20) je posuzování míry poklesu pracovní
schopnosti otázkou odborně-medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem) a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském
posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4
odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní
schopnosti a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je tedy specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení zdravotního stavu
občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti
z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti
a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
[11] Posudek PK MPSV splňuje výše uvedené požadavky, přičemž z něj jednoznačně vyplývá,
že pokles pracovní schopnosti stěžovatelky nepřekročil 49 %, tj. hranici pro přiznání invalidity
druhé stupně. V posudku se PK MPSV vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi
a své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Stav byl posouzen souhrnně na základě úplné
zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím. Nutno dodat, že závěry
posudkové komise jsou v souladu s předchozími posudky vyžádanými ve správním řízení.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále vytýkala krajskému soudu, že neprovedl důkaz
lékařskými zprávami MUDr. V. P. ze dne 1. 8. 2016 a MUDr. E. N. ze dne 29. 8. 2016, ani
nevyžádal další doplňující posudek PK MPSV. Krajský soud v souladu s judikaturou Nejvyššího
správního soudu a Ústavního soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20.
2. 2012, č. j. 2 As 102/2011 - 121, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 2 As 43/2015 - 51, či rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS
570/03, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 418/03, ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, ze
dne 24. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 7 14/13, ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. III. ÚS 285/02, ze dne 12.
11. 2013, sp. zn. I. ÚS 1215/11 atp.) řádně zdůvodnil, z jakého důvodu navrhované důkazy
neprovedl. Mj. uvedl, že při prvním i druhém soudním jednání poučil stěžovatelku, že podle §
75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumává napadené rozhodnutí podle skutkového stavu, který tu byl
v době rozhodování správního orgánu a vydání napadených rozhodnutí. Proto soud neprovedl
důkaz zprávou MUDr. V. P. ze dne 1. 8. 2016 a zprávou MUDr. E. N. ze dne 29. 8. 2016, ani
nevyžádal další doplňující posudek PK MPSV. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne
5. 10. 2015 a ani v jedné z lékařských zpráv není uvedena žádná informace, že by se jejich obsah
týkal období do 5. 10. 2015; jde o aktuální lékařské zprávy, které nemohou mít vliv na posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky v rozhodném období. Krajský soud tedy řádně odůvodnil, z
jakého důvodu navrhované důkazy neprovedl a Nejvyšší správní soud se s jeho odůvodněním
plně ztotožňuje; povinností krajského soudu je hodnotit správnost závěrů správního orgánu
k datu vydání správního rozhodnutí (viz §75 s. ř. s. a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze
dne 22. 11. 2013, č. j. 4 Ads 76/2013 - 36, ze dne 24. 4. 2014, č. j. 6 A ds 36/2013 - 40 atp.).
Nutno dodat i to, že zdravotní stav stěžovatelky byl opakovaně p osuzován jak ve správním
řízení, tak i v soudním řízení, přičemž nosné závěry v šech posudků se shodují. Vyžádání
dalšího doplnění posudku proto nebylo nutné.
[13] Zdejší soud není ani názoru, že by bylo povinností krajského soudu zabývat
se uvedenými lékařskými zprávami na základě přípisu ze dne 20. 9. 2016, který zaslala PK MPSV
zástupci stěžovatelky. V tomto přípisu není konstatováno, že by se krajský soud měl uvedenými
zprávami zabývat. V přípisu se konstatuje, že posuzování zdravotního stavu stěžovatelky bylo
ukončeno k datu 14. 9. 2016, kdy byl na základě žádosti krajského soudu vydán posudek
PK MPSV. Posudková komise by se věcí mohla zabývat pouze na základě dalšího p ožadavku
soudu, přičemž se stěžovatelce vrací předložené lékařské zprávy a dává se jí na zvážení,
zda se s nimi obrátí na soud.
[14] Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že by se krajský soud nevypořádal s její námitkou
poukazující na obtížnou zaměstnatelnost v důsledku zdravotních obtíží. Krajský soud se i touto
otázkou zabýval a zcela správně uvedl, že tvrzení stěžovatelky o nemožnosti výkonu výdělečné
činnosti nebylo prokázáno. PK MPSV podrobně vysvětlila, z jakých důvodů nejsou
u stěžovatelky přítomna omezení, která by absolutně vylučovala její pracovní zařazení. Komise
výslovně poukázala na možné pracovní zařazení stěžovatelky (s využitím dosaženého
středoškolského vzdělání a znalostí a zkušeností). S ohledem na obecně známou vysokou
nezaměstnanost v regionu, ve kterém stěžovatelka žije, ne lze krajskému soudu vytýkat
ani jeho doporučení k přestěhování. Nejvyšší správní soud neshledal pro danou věc přiléhavý
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004 - 47, ani usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 1997, sp. zn. 3 Cao 152/96 a ze dne 26. 2. 1998,
sp. zn. 3 Cao 7/98. Tato rozhodnutí se nezabývají identickou s kutkovou a právní situací,
jaká panovala v nyní projednávané věci.
[15] Co se pak týče obecných námitek stěžovatelky (stěžovatelka obecně namítla, že došlo
k porušení práva na spravedlivý proces, poukazovala na vady ř ízení, na nutnost vycházet z jejich
dřívějších podání atp.) konstatuje zdejší soud, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou
dispoziční a Nejvyšší správní soud je vázán, vyjma případů taxativně uvedených v §109 odst. 4
věta za středníkem s. ř. s., důvody uplatněnými v kasační stížnosti (§109 odst. 4 věta
před středníkem s. ř. s.). Proto obsah a kvalita kasační stížnosti v podstat ě předurčují obsah
a kvalitu rozhodnutí soudu. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen
rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu (k tomu srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/20 11 - 95, ze dne 22. 4. 2014,
č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008,
č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008 - 60, a usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78). Nejvyšší správní
soud proto výše uvedené námitky mohl posuzovat pouze v obecné rovině. Zdejší soud
s ohledem na všechny výše uvedené důvody neshledal, že by došlo k porušení práva
na spravedlivý proces, či k vadám, pro které by bylo nutno rozsudek krajského soudu
a rozhodnutí žalované zrušit. Správní orgán i krajský soud postupovali v souladu s právní
úpravou. Nejvyšší správní soud v podrobnostech na rozsudek krajského soudu a jemu
předcházející rozhodnutí žalované odkazuje a jejich závěry plně přebírá.
[16] Z výše uvedených důvodů není kasační stížnost důvodná, a proto ji Nejvyšší správní
soud podle §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. zamítl. O kas ační stížnosti rozhodl soud
bez jednání, protože mu takový postup umožňuje §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.
Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení na základě §60 odst. 2 s. ř. s.
[18] Stěžovatelce byl v řízení před krajským soudem ustanoven advokát, JUDr. Patrik Nešpor,
a podle §35 odst. 8 s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát,
zastupuje účastníka řízení i v řízení o kasační stížnosti. Citované ustanovení rovněž stanoví,
že je-li ustanoven advokát, platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát. Odměna
ustanoveného advokáta se sestává z odměny za jeden úkon právní služby (písemné podání
ve věci samé – kasační stížnost) v částce 1.000 Kč podle §7, §9 odst. 2 a od st. 4 písm. d)
ve spojení s §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a z náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč podle §13 od st. 3 citované vyhlášky. Celkově
bude tedy ustanovenému zástupci vyplacena částka 1.300 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu