ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.317.2016:39
sp. zn. 7 As 317/2016 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Ing. J. M.,
zastoupena JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Poštovská 6, Brno,
proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj,
Pobočka Vyškov, se sídlem Palánek 250/1, Vyškov, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2016, č. j. 30 A 92/2014 - 101,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný vede v katastrálním území S. u V. řízení o komplexních pozemkových úpravách
podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen
„zákon o pozemkových úpravách). V tomto řízení rozhodl rozhodnutím ze dne 28. 8. 2014, sp.
zn. 2RP961/2013-523205, č. j. SPU 313095/2014, o výměně nebo přechodu vlastnických práv a
o určení výše úhrady postupem podle §11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Toto
rozhodnutí však bylo zrušeno v záhlaví uvedeným rozsudkem krajského soudu.
[2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
ve které požádal o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že zrušením rozhodnutí došlo k ohrožení
jistoty vlastnických práv velkého počtu účastníků řízení o komplexních pozemkových úpravách,
z nichž 209 vlastníků, tj. vlastníci 84 % výměry zemědělské půdy, písemně souhlasilo
se schválením návrhu. Ode dne 24. 9. 2014, kdy bylo rozhodnutí žalovaného zapsáno
a vykonáno, eviduje katastrální úřad minimálně 37 ukončených vkladových řízení; na nově
vzniklé pozemky jsou uzavřeny pachtovní smlouvy. Odkladný účinek byl zároveň přiznán
v souvisejícím řízení, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 As 3/2016, týkajícím
se rozhodnutí o schválení komplexních pozemkových úprav, jež je podkladem pro vydání
rozhodnutí přezkoumávaného v tomto řízení.
[3] Žalobkyně s přiznáním odkladného účinku nesouhlasila. Nedošlo podle ní k naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, jeho přiznání v obdobné věci zároveň
nezakládá automaticky nárok na přiznání v tomto řízení.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s veřejným zájmem. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy
podmíněna kumulativním splněním dvou podmínek: (i) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud, jak již bylo zmíněno, rozhodoval o odkladném účinku již
v souvisejícím řízení, a to usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 3 As 3/2016 - 36. V dané věci
se přitom nejedná o „obdobnou věc“, jak uvádí žalobkyně, ale o věc bezprostředně související
s věcí nyní projednávanou. Předmětem řízení o kasační stížnosti vedeném
pod sp. zn. 3 As 3/2016 je totiž podkladové rozhodnutí vydané v totožném řízení o komplexních
pozemkových úpravách, na jehož základě bylo následně vydáno rozhodnutí podle §11 odst. 8
zákona o pozemkových úpravách, jež je předmětem tohoto řízení.
[6] V nyní projednávané věci navíc zrušením rozhodnutí žalovaného došlo ke zrušení titulu,
na jehož základě jsou komplexní pozemkové úpravy provedeny a následně dochází k samotné
výměně pozemků. Z tohoto důvodu se na toto řízení bez dalšího uplatní vše, co Nejvyšší správní
soud uvedl v usnesení č. j. 3 As 3/2016 - 36: „Stěžovatel poukázal na újmu spočívající v zásahu do práv
velkého počtu vlastníků pozemků dotčených pozemkovou úpravou. Ti nyní vycházejí ze schváleného návrhu
pozemkových úprav, které je podle §11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách závazným podkladem
pro rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv.
S účinností zákona č. 503/2012 Sb. již od 1. 1. 2013 platí, že pozemkový úřad zmíněné rozhodnutí
podle §11 odstavce 8 vydá až po prověření, zda byla u příslušného soudu uplatněna žaloba proti rozhodnutí
vydanému podle odstavce 4. Pokud žaloba podána byla, přeruší pozemkový úřad řízení, a to až do konečného
rozhodnutí soudem. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2007,
č. j. 4 As 72/2006 – 69) bylo nezbytné interpretovat ustanovení §11 odst. 9 obdobně již v době vydání
žalovaného rozhodnutí dne 26. 1. 2011.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 Ans 4/2013 - 16, zdůraznil,
že důsledkem podání žaloby je zachování dosavadních vlastnických a uživatelských vztahů, což omezuje
především vlastníky dotčených pozemků v tom, že musí vyčkat rozhodnutí soudu, nicméně tento zásah není
nepřiměřený účelu tohoto ustanovení. Nelze však současně pominout, že rozhodovací mechanismus upravený
v §11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách vychází ze souhlasu většiny vlastníků dotčených pozemků
s návrhem pozemkových úprav. Účelem §11 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách je tak mimo jiné ochrana
menšinových vlastníků a posílení právní jistoty, že rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav obstojí
z hlediska zákonnosti i ústavních principů ochrany vlastnictví.
V projednávané věci však tento stav byl už překonán následným procesním vývojem věci. Nejvyšší správní
soud ze soudního spisu ověřil, že předchozí kasační stížnost žalobkyně vůči usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 13. 5. 2014, č. j. 8 A 75/2011 - 86 o odmítnutí žaloby odkladný účinek neměla a žalobkyně o jeho
přiznání ani nepožádala. Žalovaný proto k rozhodnutí podle §11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách
disponoval časovým prostorem v období, které následovalo mezi napadeným usnesením a rozsudkem Nejvyššího
správního soudu z 11. 3. 2015, č. j. 3 As 120/2014 – 56. Žalovaný poté rozhodl dne 28. 8. 2014
pod č. j. SPU 313095/2014 o výměně či přechodu vlastnických práv, které uvedl v příloze č. 2 tohoto
rozhodnutí, a tím tedy došlo k úpravě vlastnických práv účastníků řízení o komplexních pozemkových úpravách
v katastrálním území Studnice u Vyškova.
Nejvyšší správní soud vzal v úvahu, že žalobkyně se jako menšinový účastník správního řízení (srov. §5
odst. 1 zákona o pozemkových úpravách) v této situaci domáhá ochrany toliko svého vlastnického práva. Je
zřejmé, že zájem žalovaného na ochraně stávajícího právního stavu a potažmo též zájem většiny ostatních
účastníků, jejichž vlastnická práva jsou následkem přezkoumávaného rozhodnutí dílem dokonce již nově
upravena, proto nepochybně převáží zájem žalobkyně na obnovení stavu před pozemkovými úpravami. Nejvyšší
správní soud taktéž zohlednil, že žalovaný je podle §78 odst. 5 s. ř. s. v dalším řízení vázán právním názorem
městského soudu a správnost těchto závěrů je předmětem posouzení v řízení před Nejvyšším správním soudem.
Nepřiznání odkladného účinku by v těchto souvislostech mohlo vést k postupu, který by byl na újmu samotného
účelu řízení o kasační stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že újma pro stěžovatele by
v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící žalobkyni a jiným
osobám v důsledku jeho přiznání. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal ani žádné skutečnosti, na základě
kterých lze mít za to, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Kasační
stížnosti proto přiznal odkladný účinek.“
[7] Nejvyšší správní soud proto i v nyní projednávané věci rovněž dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou splněny, a proto rozhodl tak,
že kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu