ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.5.2017:22
sp. zn. 7 As 5/2017 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Prof. Ing. I. H., CSc.,
zastoupen JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem Hlavní 1069/40, Brno, proti
žalovanému: prezident republiky, se sídlem Hrad 1, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2016, č. j. 8 A 126/2013 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 2. 8. 2013 domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2010, č. j. KPR 2791/2010, kterým byl podle §10 odst. 2
zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů, odvolán z funkce rektora X.
II.
[2] Městský soud žalobu odmítl pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Ze spisu
předloženého žalovaným totiž zjistil, že žalobce převzal odvolání z funkce rektora (ze dne
13. 5. 2010, č. j. KPR 2791/2010) dne 25. 5. 2010. Žalobce však žalobu podal až dne 2. 8. 2013.
Žaloba tedy byla podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty (§72 odst. 1 s. ř. s.).
III.
[3] Proti uvedenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel
městskému soudu vytkl, že nesprávně stanovil počátek běhu lhůty pro podání žaloby,
když v rozsudku odkázal na spis žalovaného, nikoliv na konkrétní doklad o tom, že odvolání
z funkce rektora bylo stěžovateli skutečně doručeno dne 25. 5. 2010. Stěžovatel dále poukázal
na to, že k vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 18. 9. 2013 nebyl přiložen žádný doklad
o doručení odvolání z funkce rektora. Navrhl zrušení usnesení městského soudu a přiznání
náhrady nákladů řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil usnesení městského soudu za správné.
Odkázal na obsah správního spisu, konkrétně na listinu ze dne 13. 5. 2015, kterou došlo
k odvolání stěžovatele, jejíž osobní převzetí stěžovatel dne 25. 5. 2010 potvrdil.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby. Podle konstantní judikatury
lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 7 Azs 13/2004 - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, všechny rozsudky Nejvyššího
správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům
podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e),
vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu
(žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, byla-li v něm soudem nesprávně
posouzena právní otázka ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, bylo-li řízení u krajského soudu
zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nebo je-li rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012 - 13).
[8] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. „Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.“
[9] Podle §72 odst. 4 téhož zákona „Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.“
[10] Pro posouzení běhu lhůty pro podání žaloby tak bylo nutné postavit najisto den, kdy bylo
odvolání z funkce rektora stěžovateli oznámeno.
[11] Zdejší soud souhlasí s městským soudem v tom, že ze spisu postoupeného žalovaným
vyplývá, že odvolání z funkce rektora (ze dne 13. 5. 2010, č. j. KPR 2791/2010) stěžovatel
osobně převzal dne 25. 5. 2010. Převzetí odvolání z funkce uvedeného dne stěžovatel ostatně ani
nezpochybňoval. Netvrdil a nedokládal, že by údaj o osobním převzetí nebyl správný. Stejně tak
relevantně nedokládal, že by odvolání z funkce převzal až později, či že mu odvolání z funkce
nebylo nikdy oznámeno (fakticitu doručení dokládá i obsah žaloby proti odvolání z funkce
rektora).
[12] Správní spis tedy poskytuje oporu pro závěr, že odvolání z funkce bylo stěžovateli
oznámeno dne 25. 5. 2010. Jelikož dne 25. 7. 2010 byla neděle, byl posledním dnem lhůty
pro podání žaloby v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s. nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí
26. 7. 2010. Podal-li stěžovatel žalobu k poštovní přepravě dne 2. 8. 2013, učinil tak více jak tři
roky po uplynutí zákonné lhůty, a tudíž opožděně.
[13] Nad rámec výše uvedeného a pouze v obecné rovině zdejší soud dodává,
že o skutečnosti, že stěžovateli bylo odvolání z funkce rektora osobně předáno dne 25. 5. 2010,
svědčí i veřejně přístupný zápis ze zasedání Akademického senátu X dne 25. 5. 2010, ve kterém
se uvádí následující: „Ing. M. uvedla a představila kurýra prezidentské kanceláře, který předal panu rektorovi
dopis prezidenta republiky. Prof. H. přečetl text dopisu, kterým prezident republiky podepsal jeho odvolání
z funkce rektora ke dni 31. 5. 2010.“ (přístupné z X).
[14] Důvodem pro zrušení usnesení městského soudu ani to, že v něm neoznačil konkrétní
doklad, ze kterého doručení plyne, a místo toho uvedl, že datum převzetí napadeného rozhodnutí
zjistil ze správního spisu žalovaného. K tomu odkazuje zdejší soud na výše uvedené a dodává,
že vzhledem k tomu, že stěžovatel v rámci soudního řízení před městským soudem datum
doručení odvolání z funkce rektora (a z toho plynoucí opožděnost žaloby) jakkoli nerozporoval
(a to i přes fakt, že mu bylo soudem přeposláno vyjádření k žalobě, ve kterém žalovaný
na opožděnost žaloby upozorňoval), je obecný odkaz městského soudu na spisový materiál
žalovaného dle názoru zdejšího soudu dostačující. Pokud pak stěžovatel namítal, že žalovaný
k vyjádření k žalobě nepřiložil doklad o doručení odvolání z funkce rektora, odkazuje zdejší soud
na výše uvedené a dodává, že podávat vyjádření k žalobě je právem žalované strany, přičemž
zákon neukládá, aby přikládala k vyjádření i doklad o doručení rozhodnutí. Ve věcech správního
soudnictví je povinností žalovaného správního orgánu předložit správní spis. Ze správního spisu
předloženého žalovanou stranou městský soud zjistil, kdy bylo odvolání z funkce stěžovateli
doručeno, přičemž datum tohoto převzetí stěžovatel ani v kasační stížnosti nezpochybňoval.
Stěžovatel přitom ani nijak nebrojil proti obsahu správního spisu. Netvrdil, že by obsah
správního spisu neodpovídal skutečnosti, že by podpis na uvedené listině nebyl jeho
podpisem atp.
[15] Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá, že městský soud nepochybil, pokud žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žaloba byla podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty
pro podání žaloby nelze podle výslovné dikce zákona prominout (§72 odst. 4 s. ř. s.).
[16] Jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 4. 8. 2005,
č. j. 2 As 11/2005 - 72, č. 715/2005 Sb. NSS, „Zjistí-li totiž krajský soud opožděnost žaloby, je povinen
v každé fázi řízení o ní (samozřejmě pouze do vydání rozhodnutí, jímž se řízení o věci končí) tuto skutečnost
zohlednit a se žalobou naložit způsobem, který zákon předvídá, tedy ji podle §46 odst. 1 písm. b) in fine s. ř. s.
odmítnout. Pro tento závěr hovoří v první řadě jednoznačná dikce výše citovaného ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s.,
jehož smyslem a účelem je nepochybně stanovení bezvýjimečné povinnosti žalobce podat žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu včas a bezvýjimečné vyloučení věcné projednatelnosti opožděně podaných žalob (oproti obecnému
pravidlu, zakotvenému v §40 odst. 5 s. ř. s., které prominutí zmeškání lhůty za zákonem stanovených podmínek
zásadně připouští); rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 Ads 4/2004 - 57,
a ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 Azs 317/2004 - 56.“
[17] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s. in fine). Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu
s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
zpravidla bez jednání.
[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Ostatně žádné
náklady ani nepožadoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu