ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.214.2017:28
sp. zn. 7 Azs 214/2017 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. T., zastoupen
JUDr. Bc. Martinem Vlkem, advokátem se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 1 Az 33/2016 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 6. 2016, č. j. OAM-1107/ZA-ZA02-BE04-2015,
rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze,
který žalobu zamítl výše uvedeným rozsudkem.
III.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost.
[4] Podle stěžovatele byly dány důvody k udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §12
písm. b) a §14b zákona o azylu. K tomu stěžovatel poukázal na konflikt na východní Ukrajině
a na důsledky nastoupení vojenské služby. Dále namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný
stav věci a porušil §2 odst. 4 a §50 odst. 3 a 4 správního řádu. Městský soud měl proto
rozhodnutí žalovaného zrušit a nikoliv žalobu zamítnout.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval argumentaci obsaženou
v rozhodnutí a vyslovil souhlas se závěry městského soudu. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
[9] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[10] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Městský soud se také
nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení
stěžovatele. Městský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal
Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit.
[11] Otázkou výkladu ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, který musí být vykládán
v souladu s čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne
13. prosince 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby
bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu
pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté
ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích
ze dne 17. 12. 2015, č. j. 5 Azs 158/2015 - 24, a ze dne 26. 2. 2016, č. j. 5 Azs 168/2015 - 36.
Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl žádné relevantní důvody, pro které by se bylo lze důvodně
domnívat, že by výkon jeho případné vojenské služby měl zahrnovat zločiny nebo jednání
spadající mezi důvody vyloučení uvedené v čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice. Ve vztahu
k vojenskému konfliktu na Ukrajině lze pak poukázat na usnesení zdejšího soudu
ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, a ze dne
15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ve kterém se uvádí, že „situaci na Ukrajině nelze dříve, ani
v současné době klasifikovat jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové
intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí
vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho
intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“ Rovněž obava z výkonu branné povinnosti není
dle konstantní judikatury azylově relevantním důvodem. Jak shledal Nejvyšší správní soud např.
v usnesení ze dne 27. 5. 2015, č. j. 2 Azs 52/2015 - 52: „Sama o sobě nemůže být povinnost vykonat
vojenskou službu, a to ani případně ve skutečném bojovém nasazení, považována za azylově relevantní důvod,
neboť takováto povinnost je běžná v řadě demokratických států s vysokým standardem ochrany základních práv.“
Podpůrně srov. i další rozhodnutí zdejšího soudu, např. ze dne 29. 3. 2004,
č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, či ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44. Nutno dodat, že stěžovatel
v řízení ani nepředložil povolávací rozkaz.
[12] Stran doplňkové ochrany lze rovněž odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008,
č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009,
č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, publikované i pod 1849/2009 Sb. NSS. Správní orgán a následně soud
postupovaly v souladu s touto judikaturou.
[13] Pokud stěžovatel poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav, odkazuje ho
Nejvyšší správní soud rovněž na svou konstantní judikaturu, např. na rozsudky
ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48,
ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42,
ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67,
či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17). Žalovaný postupoval v souladu s uvedenou judikaturou. Nedopustil se
ani porušení zásad správního řízení, resp. §2 odst. 4 a §50 odst. 3 a 4 správního řádu, jak rovněž
tvrdil stěžovatel.
[14] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu