ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.40.2017:9
sp. zn. 9 As 40/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, proti usnesení
žalovaného ze dne 12. 10. 2016, č. j. 10 As 214/2016 - 13, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, č. j. 30 A 2/2017 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti usnesení žalovaného ze dne 12. 10. 2016, č. j. 10 As 214/2016 - 13. Tímto usnesením byla
odmítnuta kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci ze dne 8. 9. 2016, č. j. 65 A 69/2016 – 18.
[2] Podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. Je tak obecně třeba trvat na
povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci jde o případ, kdy
stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, který rozhodl ve věci samé (o odmítnutí jeho
žaloby), tudíž jej tíží jednak poplatková povinnost za podání kasační stížnosti, a jednak musí být
zastoupen advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19).
[4] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[6] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti
z jeho strany nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový
stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil již ve 480 případech, povětšinou
svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát poučen o
podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a již mnohokrát byl
taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, pokud
jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8, věta první, s. ř. s.).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej soud již v minulosti dostatečně
informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem, tak o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto jeví neefektivním
a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků
dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší správní soud
by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí
z minulých řízení vědět.
[9] Po nynějším stěžovateli lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho postupem jakkoli
protahováno, požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, si
toto zastoupení již od počátku zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů, a to současně s podáním kasační stížnosti. S odkazem na shora konstatované lze
zopakovat, že v projednávaném případě není nezbytně nutné, aby soud adresoval výzvy a
poučení, které by měly nést informace stěžovateli již nesčíselněkrát sdělené.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle §46
odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v povinném
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné moci pro
advokáta.
[11] Stěžovatel společně s podanou kasační stížností nezaplatil soudní poplatek s ní spojený a
zároveň ani neprokázal, že by byl zastoupen advokátem nebo že by měl požadované vzdělání.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu