ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.214.2016:13
sp. zn. 10 As 214/2016 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Radana Malíka v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 6. 2016, čj. 65 A 38/2016-23, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne
8. 9. 2016, čj. 65 A 69/2016-18,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se podáním označeným jako „správní žaloba“ domáhal u Krajského soudu
v Ostravě zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016 specifikovaného
v záhlaví. Napadeným usnesením krajský odmítl žalobcovu žalobu proti usnesení vydanému opět
Krajským soudem v Ostravě pod. sp. zn. 65 A 49/2015-47.
[2] Krajský soud podaný návrh podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu nedostatku
pravomoci odmítl. Rozhodnutí soudu při výkonu soudnictví je vyloučeno z přezkumu krajským
soudem v rámci správního soudnictví, neboť se nejedná o výkon veřejné správy dle §4 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další z řady
věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, které směřuje proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je zdejšímu soudu známo z jeho činnosti, stěžovatel obdobný
postup volil i v mnoha jiných věcech (srov. např. řízení vedená u tohoto soudu
pod sp. zn. 1 As 61/2016, 1 As 55/2016, 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014,
3 As 179/2014, 2 As 163/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014 atd.). Stěžovatel v těchto věcech
podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným (zejména) ve správním soudnictví.
Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne, stěžovatel buď daná usnesení napadne
další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení o nich zastaví pro nezaplacení soudního
poplatku poté, co žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítne
s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné návrhy“ ve smyslu
§36 odst. 3 s. ř. s. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel napadá dalšími
„správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“,
v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud
uvedl například v usnesení ze dne 29. 10. 2014, čj. 2 As 162/2014-42, „z procesního postupu
stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé, že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních
rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“ Příhodně charakterizoval tento stav zdejší soud
také v usnesení ze dne 18. 2. 2015, čj. 1 As 5/2015-36: „z podání stěžovatele nelze dovozovat, že by jeho
snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování jednotlivých rozhodnutí soudů
v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného významu“.
[5] V nynější věci stěžovatel znovu brojí kasační stížností proti usnesení, kterým krajský
soud odmítl jeho „správní žalobu“ podanou opět proti usnesení tohoto krajského soudu.
Přestože je kasační stížnost formálně přípustná, s ohledem na okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), nelze považovat podání kasační
stížnosti za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak
naplňuje znaky zneužití práva, které Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku
ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí
„situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti;
takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (srov. k tomu též
usnesení NSS ze dne 13. 11. 2014, čj. 10 As 226/2014-16).
[6] Z výše uvedených důvodů soud kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s. (shodně též cit. usnesení NSS čj. 10 As 226/2014-16).
V souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil Nejvyšší správní soud k provedení
dalších procesních úkonů, tj. stěžovatele nevyzýval k zaplacení soudního poplatku, ani k doložení
zastoupení advokátem.
[7] S ohledem na nepřípustnost podaného návrhu se Nejvyšší správní soud nezbýval
namítanou podjatostí soudců krajského soudu ani podnětem k zahájení kárného řízení.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 věty
první za použití §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu