ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.108.2017:58
sp. zn. 9 Azs 108/2017 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: T. S., zast. Mgr.
Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 11. 2016, č. j. OAM-960/ZA-ZA04-P16-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2017, č. j. 63 Az 18/2016 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Petru Křížákovi, MBA, LL.M., advokátu se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 8 228 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jím rozhodl, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] V průběhu správního řízení vyšlo najevo, že důvodem stěžovatelovy žádosti
o mezinárodní ochranu byla obava z výhrůžek soukromé osoby. Stěžovatel se v zemi původu
věnoval řecko-římskému zápasu a během jednoho ze zápasů došlo k závažnému zranění jeho
protivníka, které vedlo až k ochrnutí. Otec soupeře stěžovateli vyhrožoval smrtí.
[3] Krajský soud přisvědčil žalovanému, že se nejedná o důvod k udělení mezinárodní
ochrany, jelikož se stěžovatel mohl domáhat ochrany v zemi původu. Byť ze shromážděných
informací vyplývá, že Kyrgyzstán není zemí s vysokým stupněm demokracie a vyskytují
se i problematické případy v oblasti dodržování lidských práv, nelze bez dalšího tvrdit,
že by tamější orgány nebyly schopny nebo ochotny stěžovateli ochranu poskytnout. Tvrzení,
že je to vyloučeno, neboť otec zraněného zápasníka je vysokým funkcionářem na prokuratuře
v Biškeku, bylo pouhou nepodloženou domněnkou stěžovatele. Informaci o postavení této osoby
získal pouze zprostředkovaně od trenéra a sám prohlásil, že neví přesně, jakou pozici
na prokuratuře zastává. Se státními orgány přitom nikdy žádné potíže neměl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Důvody stěžovatelovy kasační stížnosti lze dle jejich obsahu podřadit pod §103 odst. 1
písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[5] Předně uvedl důvody, pro které považuje kasační stížnost za přijatelnou. Má za to,
že se týká otázky, která doposud nebyla plně řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu,
konkrétně zda lze trvat na tom, aby žadatel nejprve vyčerpal vnitrostátní prostředky ochrany před
hrozící vážnou újmou ze strany soukromých subjektů i za situace, kdy jsou bezpečnostní složky
v zemi původu zkorumpované a nekompetentní.
[6] Ze zpráv o zemi původu dle stěžovatele vyplývá, že v Kyrgyzstánu existují velmi nízké
standardy právního státu, nejsou dodržována lidská práva, policie je zkorumpovaná. Hrozba
vážné újmy mu přitom hrozila ze strany vysokého představitele prokuratury, proto po něm
nebylo možné žádat, aby se na policii obrátil. Domnívá se, že mu měla být udělena doplňková
ochrana podle §14a zákona o azylu.
[7] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že jeho rozhodnutí bylo založeno na řádně zjištěném
skutkovém stavu. Odkázal na jeho obsah, podstatnou část ve vyjádření zopakoval a navrhl, aby
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, případně zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
[10] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s §104a
s. ř. s. se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.
[11] Předmětem projednávané věci bylo posouzení splnění podmínek pro udělení doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu. Stěžovatel má za to, že mu v zemi původu hrozí nebezpečí
vážné újmy ze strany soukromé osoby, proti kterému nemá v zemi původu možnost ochrany.
[12] Předně se mýlí v tom, že jeho kasační stížnost otvírá právní otázky, které dosud nebyly
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. Soud již v minulosti konstatoval, že původcem
vážné újmy podle §14a zákona o azylu může být i soukromá osoba, a to pokud lze prokázat,
že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou
část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před
pronásledováním nebo vážnou újmou (srovnej např. rozsudek ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 – 62). Uvedenému závěru navíc v současné době odpovídá výslovná zákonná
úprava (srovnej §2 odst. 6 a §14a odst. 1 zákona o azylu). Nejedná se tedy o otázku, pro kterou
by bylo třeba kasační stížnost stěžovatele přijmout k věcnému projednání.
[13] Pro úplnost lze uvést, že přijatelnost kasační stížnosti nemohla být založena ani tím,
že by se krajský soud od uvedených závěrů odchýlil. On i žalovaný správní orgán z nich vycházely
(srovnej str. 6 odst. 2 správního rozhodnutí a str. 6 odst. 1 napadeného rozsudku).
[14] V projednávané věci tedy šlo pouze o posouzení skutkové otázky, zda stěžovatel měl
v zemi původu prostředky efektivní ochrany. Žalovaný správní orgán i krajský soud zhodnotily,
že ano. Vycházely z toho, že stav právního státu není v Kyrgyzstánu dobrý, za stěžejní však
považovaly, že stěžovatel neuvedl žádné zvláštní důvody, pro které by právě on měl mít
problémy se státními orgány. Za takových okolností nebylo možné předpokládat, že jsou
mu prostředky ochrany nedostupné. Tvrzení, že mu hrozí vážná újma ze strany vysokého
funkcionáře prokuratury, u kterého je vyloučené, aby byl regulérně vyšetřován policií, vyhodnotily
jako ničím nepodloženou domněnku.
[15] Stěžovatel toto odůvodnění v kasační stížnosti relevantně nezpochybnil. Obecně
zopakoval, že Kyrgyzstán je zemí s nízkými standardy právního státu, jsou v něm porušována
lidská práva a policie je zkorumpovaná, nereagoval však na vysvětlení, že se nelze bez dalšího
domnívat, že by se tyto deficity projevily v jeho případě (např. pro příslušnost k diskriminované
skupině, na základě předchozích zkušeností se státními orgány apod.). Zopakoval pouze tvrzení,
že potenciální původce vážné újmy je ve vysokém postavení na prokuratuře v Biškeku,
nereagoval ale na důvody, pro které žalovaný správní orgán a krajský soud nepřikládaly tomuto
tvrzení význam. Žalovaný zdůvodnil, proč je považoval za spekulativní, respektive nevěrohodné,
čemuž krajský soud přisvědčil a stěžovatel nijak nevyvracel. Za těchto okolností neměl Nejvyšší
správní soud prostor k tomu, aby jejich závěry jakkoli přehodnocoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[18] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017,
č. j. 9 Azs 108/2017 – 19, ustanoven zástupcem Mgr. Petr Křížák, MBA, LL.M., advokát
se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava. Podle §35 odst. 8, věty první, ve spojení s §120 s. ř. s.,
zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát.
[19] Ustanovený zástupce učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem dva úkony právní
služby, kterými je první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi
zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, a písemné podání ve věci samé – podání kasační
stížnosti [§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou
věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za jeden úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem
5. advokátního tarifu], a dále 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3
advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se částka přiznané odměny podle ustanovení §35 odst. 8, věty druhé, s. ř. s. o tuto
daň ve výši 21 %, tj. o částku 714 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce tedy činí
8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne
právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu