ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.197.2017:28
sp. zn. 9 Azs 197/2017 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: B. N. T.,
zast. Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem náměstí 28. října 1898/9, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 12. 2016, č. j. OAM-460/ZA-ZA11-HA10-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2017, č. j. 32 Az 1/2017 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný
rozhodl o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana dle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] Stěžovateli byl v České republice (dále jen „ČR“), povolen pobyt za účelem podnikání
v roce 2008. V říjnu 2012 mu nebyl prodloužen z důvodu trestního stíhání pro přečin řízení
vozidla pod vlivem alkoholu. V březnu roku 2014 převzal výjezdní příkaz k opuštění území ČR
(§50 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů). Důvodem
k opuštění Vietnamu byla dle jeho tvrzení menšinová sexuální orientace a strach z pronásledování
z důvodu příslušnosti k této sociokulturní skupině. V pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu
uvedl, že žádná diskriminační opatření vůči gayům nebyla ze strany státních orgánů uplatňována
a nedocházelo ani k pronásledování v žádné formě.
[3] Stěžovatel dále uvedl, že má dosud nesplacenou půjčku od soukromé osoby a obává
se možného násilí od tohoto věřitele po návratu do Vietnamu. Tvrdil, že mu věřitel poskytl
nejprve peněžitou půjčku ve výši 10 000 USD a přestože splatil jen část úroků z této částky,
poskytl mu v roce 2012 při jeho návštěvě ve Vietnamu ještě další půjčku ve výši 20 000 USD.
Má důvodnou obavu z jednání věřitele.
[4] Krajský soud důvody pro udělení mezinárodní ochrany neshledal. Menšinová sexuální
orientace může v kontextu azylového práva znamenat „příslušnost k určité sociální skupině“
ve smyslu ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu. Relevantním důvodem z hlediska
mezinárodní ochrany však může být příslušnost k této sociální skupině pouze za situace, kdy
s sebou nese odůvodněný strach z pronásledování směřujícího vůči žadateli. I v případě,
že menšinová sexuální orientace není trestným činem, jak tomu je v zemi původu v nyní
projednávané věci, může být žádost o udělení mezinárodní ochrany oprávněná, pokud stát
přehlíží nebo toleruje diskriminační praxi nebo újmu způsobovanou žadateli nebo pokud není
schopen žadatele proti takové újmě uchránit.
[5] Za pronásledování nebo odůvodněný strach z něho, jako důvod pro poskytnutí
mezinárodní ochrany, lze totiž považovat jen takovou situaci, kdy by ze strany orgánů státní
moci docházelo k systematickému odmítání poskytnutí ochrany jednotlivcům před výhrůžkami
či činy soukromých osob (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2005,
č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, publikovaný pod č. 1347/2007 Sb. NSS). Pronásledováním ve smyslu
§12 zákona o azylu by v takovém případě byl pouze stav, kdy by ohrožení života či svobody bylo
přičitatelné státní moci, která by byla jeho původcem či jej podporovala nebo tolerovala, případně
by nebyla schopna proti němu zakročit (srov. rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne
5. 5. 2004, č. j. 2 Azs 15/2004 - 72, nebo rozsudek ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54).
[6] V případě stěžovatele však nic nenasvědčuje tomu, že by negativní projevy týkající se jeho
sexuální orientace v zemi původu dosáhly intenzity pronásledování. Menšinová sexuální orientace
není ve Vietnamu kriminalizována, ze zpráv o zemi původu založených ve správním spise plyne,
že ačkoliv mají obecně osoby s menšinovou sexuální orientací ve Vietnamu složité postavení
zejména s ohledem na vazby k vlastní rodině, nedochází v obecném slova smyslu k natolik
intenzivním újmám, nátlaku či ústrkům, které by odůvodňovaly poskytnutí azylu.
[7] Ve vztahu k obavám z jednání věřitele žalobce ve Vietnamu soud odkázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 2 Azs 60/2008 - 58, který se obavou z útoků
věřitelů podrobně zabýval. Pronásledování tohoto charakteru nemůže být důvodem pro udělení
azylu, pokud politický systém v zemi původu žadatele o azyl dává občanům možnost
domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů. Tento závěr vyslovil Nejvyšší správní
soud např. ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, či v rozsudku
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, případně v rozsudku ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48.
[8] K namítanému hrozícímu nebezpečí vážné újmy pramenící z hrozícího mučení nebo
nelidského či ponižujícího zacházení ze strany věřitele soud odkázal na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012 - 23. Jde-li o původce hrozící vážné újmy
nebo pronásledování z okruhu soukromých osob, musí se postižená osoba v zásadě vždy obrátit
nejprve s žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány v zemi původu, pokud není zjevné, že tyto
orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout. Mezinárodní ochranu je nutno
žadateli při splnění dalších zákonných podmínek udělit, pokud stát (strana nebo organizace, která
ovládá stát) není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu před vážnou újmou nebo
pronásledováním ze strany soukromých osob, tzn. neučiní přiměřené kroky k zabránění vážné
újmy nebo pronásledování (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008,
č. j. 3 Azs 48/2008 - 57).
[9] Z žalovaným provedeného dokazování neplyne, že by se stěžovatel nemohl obrátit
se žádostí o pomoc na orgány v zemi původu a ty mu nebyly schopny nebo ochotny poskytnou
ochranu před vážnou újmou. Naopak vypověděl, že policie v případě trestného činu či ublížení
na zdraví zasáhne.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[10] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s.
[11] Napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k zásadnímu pochybení, které má dopad
do hmotně právního postavení stěžovatele. Skutkový stav byl nesprávně právně posouzen,
protože byl posuzován rozděleně a nikoliv ve svém celku. V rozdělení skutkového stavu spatřuje
také vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Krajský soud skutkový stav rozdělil na několik modelových situací, u nichž odkázal
na jiná soudní rozhodnutí, dle kterých nejsou podmínky pro udělení mezinárodní ochrany
splněny. Skutkový stav je však nezbytné posuzovat jako celek. Věci se stejným skutkovým stavem
zpravidla neexistují a judikatura, na kterou krajský soud odkázal, řešila pouze věci obdobné.
[13] Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany je dle stěžovatele stav, při kterém existuje
reálná obava o zdraví a život žadatele o mezinárodní ochranu a státní orgány nejsou schopny
nebo ochotny efektivní ochranu poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2008
č. j. 3 Azs 48/2008 - 57). Dle tvrzení žalovaného sice vietnamský právní řád nekriminalizuje
menšinovou sexuální orientaci, zároveň se však nezabývá ani diskriminací na základě sexuální
orientace. Právě neposkytnutí potřebné ochrany osobám s menšinovou orientací před
diskriminací vietnamské společnosti je projevem nečinnost státních orgánů.
[14] Diskriminace na základě sexuální orientace zasáhne do všech sfér života stěžovatele, jejím
projevem je například sociální vyloučení, pronásledování, obavy o život a zdraví sebe i své rodiny,
nemožnost získat zaměstnání a další. Touto námitkou se krajský soud vůbec nezabýval a bez
dalšího konstatoval, že v případě stěžovatele neshledal odůvodněný strach z pronásledování.
Přístupem státních orgánů k homosexuálům a poskytováním potřebné ochrany osobám s jinou
sexuální orientací se nezabýval.
[15] Případné výjimky z možnosti získat mezinárodní ochranu je třeba vykládat restriktivně,
aby nedocházelo k zužování možnosti takovou ochranu získat. Opačný přístup by byl v rozporu
s ratifikovanými mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a jež mají aplikační
přednost.
[16] Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle §14a
zákona o azylu. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[17] Žalovaný ve vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, jakož i jím
vydaného rozhodnutí. V projednávané věci nebyla shledána existence žádného z taxativně
vymezených důvodů pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Je přesvědčen, že jím
vydané rozhodnutí je stejně jako rozsudek krajského soudu, vydáno v souladu s právními
předpisy. Souhlasí se závěry krajského soudu, který v rozhodnutí ani v postupu žalovaného
nezákonnost ani vady řízení neshledal, veškeré žalobní námitky vypořádal.
[18] Stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze z důvodu legalizace pobytu
na území ČR, což samo o sobě azylově relevantním důvodem není. Žalovaný připomenul
protiprávní jednání stěžovatele, pro které mu nebyl prodloužen pobyt na území České republiky.
[19] Kasační stížnost je nepřijatelná, neboť se netýká právních otázek, které dosud nebyly
judikaturou řešeny či otázek, které jsou naopak řešeny judikaturou rozdílně, navrhuje kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně ji zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[21] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §104a
s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní
vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje
na své usnesení sp. zn. 1 Azs 13/2006, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“.
[22] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a to v mezích vytyčených výše zmíněným usnesením prvního senátu zdejšího soudu. Skutková
zjištění mají oporu ve spisu, řešená otázka byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou
a krajský soud se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami. Dle §104a odst. 3 s. ř. s.
nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto soud dále stručně uvede, proč věc
stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.
[23] Skutečnost, že krajský soud vycházel z konstantní a ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu, která se zabývala posouzením obdobných právních otázek, rozhodně nemá
za následek nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí či nesprávné právní posouzení skutkového
stavu.
[24] V první řadě je třeba připomenout sjednocující funkci judikatury Nejvyššího správního
soudu, která je výslovně zakotvena v ustanovení §12 s. ř. s. Skutečnost, že jím vydaná rozhodnutí
nelze považovat za striktně obecně závazná, neznamená, že by rozhodovací činnost NSS byla bez
významu. S ohledem na zákonnou sjednocovací funkci je tomu právě naopak. Obecně vyjádřené
závěry se tak nepochybně v přiměřeném rozsahu uplatní i v jiných případech, v nichž soud
zkoumá obdobnou otázku. Rozhodnutí vrcholných soudů, jakkoliv nemají precedenční účinky,
je třeba respektovat v případech, kdy soud posuzuje skutkově a právně analogickou věc (srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2008, č. j. 6 As 18/2008 - 107).
[25] Za zcela zavádějící považuje soud námitku o uměle rozděleném skutkovém stavu.
Stěžovatel tvrdil dva různé důvody, pro které mu dle jeho přesvědčení měla být udělena
mezinárodní ochrana. Tyto důvody také krajský soud posuzoval a zcela přezkoumatelným
způsobem popsal, z jakých skutkových zjištění při formulaci svých právních závěrů vyšel.
[26] K nesprávnému posouzení namítané menšinové sexuální orientace lze uvést, že krajský
soud se velmi podrobně vypořádal s hrozbou pronásledování z důvodu homosexuální orientace
stěžovatele. Konstatoval, že sexuální orientace žadatele o azyl může být relevantní, pokud této
osobě hrozí újma z důvodu pronásledování právě pro její skutečnou či předpokládanou sexuální
orientaci. Homosexualita je obecně charakteristikou, která v jistých ohledech komplikuje život
jedince již jen proto, že je menšinově sexuálně orientován, a to i v nejtolerantnějších
a nejliberálnějších zemích. S odkazem na relevantní judikaturu také uvedl, že obecná situace
ve světě z pohledu přijímání homosexuality jako jedné ze sexuálních orientací, je mimo země
západního světa podstatně složitější (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publikovaný pod č. 1066/2007 Sb. NSS).
[27] S jeho závěrem, že relevantním důvodem z hlediska mezinárodní ochrany může být
příslušnost k této sociální skupině pouze za situace, kdy s sebou nese odůvodněný strach
z pronásledování směřujícího vůči žadateli, se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
[28] Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které by negativní projevy týkající se jeho
sexuální orientace v zemi původu dosáhly intenzity pronásledování. Krajský soud nepominul,
že ze zpráv o zemi původu založených ve správním spise plyne, že osoby s menšinovou sexuální
orientací mají obecně ve Vietnamu složité postavení zejména s ohledem na vazby k vlastní
rodině, to však nemá samo o sobě za následek natolik intenzivní újmu, nátlak či ústrky, které
by odůvodňovaly poskytnutí azylu či jiné formy mezinárodní ochrany.
[29] Nepochopení nejbližších rodinných příslušníků, jejich stud či negativní náhled na ně
ze strany sousedů, zákonem stanoveným důvodem pro udělení jakékoliv mezinárodní ochrany
nejsou. Účelem mezinárodní ochrany není poskytnout žadateli ochranu před jakýmkoliv
negativním jevem ve vztahu k němu v zemi jeho původu, v tomto případě řešit složitou rodinnou
a sociální situaci stěžovatele, případně snižující kvalitu jeho života (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5 Azs 125/2005 - 46).
[30] Stěžovatel o mezinárodní ochranu požádal po 8 letech pobytu na území ČR, v době
po vydání výjezdního příkazu, kdy měl povinnost území ČR opustit. Jeho žádost považuje soud
za zjevně účelovou, jejímž jediným cílem je snaha legalizovat svůj pobyt na území ČR. Snaha
o legalizaci pobytu na území ČR nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší
správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005 - 43, vyslovil, že „institut azylu
slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů (§12 zákona o azylu)
a obecně není prostředkem pro řešení jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních, rodinných) v zemi původu.
Udělení azylu lze aplikovat pouze v omezeném počtu případů ve smyslu zákonem stanovených podmínek.
Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území ČR
není v žádném případě důvodem pro mezinárodní ochranu formou azylu“. K obdobným závěrům dospěl
také v rozhodnutích ze dne 19. 10. 2006, č. j. 7 Azs 234/2005 - 48; ze dne 12. 10. 2006,
č. j. 6 Azs 297/2005 - 53; nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69.
IV. Závěr a náklady řízení
[31] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou
a odmítl ji.
[32] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu