ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.13.2017:57
sp. zn. Konf 13/2017-57
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu V. S., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem
v Písku, třída Přátelství 1960, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem
pro Prahu 7 a Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje,
jehož dalšími účastníky jsou účastníci řízení, které se vedlo u Obvodního soudu pro Prahu 7
pod sp. zn. 52 C 100/2015, o žalobě na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu:
žalobce V. S., zastoupený Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Písku, třída
Přátelství 1960, a žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Praze 7, Nad
Štolou 3,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 17. 2. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se V. S. (dále jen „navrhovatel“ nebo „žalobce“) domáhal, aby zvláštní senát
rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi
Obvodním soudem pro Prahu 7 a Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie
Jihočeského kraje, ve věci žaloby na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
Z předloženého návrhu a jeho příloh vyplynulo, že navrhovatel podáním ze dne 28. 1. 2015
uplatnil u Ministerstva vnitra nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla
vzniknout v důsledku nezákonně nařizované služby přesčas a nesprávného úředního postupu
v řízení o doplacení služebního příjmu za nařizovanou službu přesčas, v řízení o odchodném
a v řízení o doplacení výsluhového příspěvku. Ministerstvo vnitra sdělením ze dne 6. 2. 2015
navrhovatele vyrozumělo, že o jeho žádosti by měl rozhodnout příslušný služební funkcionář
a postoupilo věc řediteli Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Uvedený služební
funkcionář však žádost navrhovatele nevyřídil a vrátil ji zpět Ministerstvu vnitra. Ministerstvo
vnitra opětovně postoupilo žádost navrhovatele příslušnému funkcionáři Krajského ředitelství
policie Jihočeského kraje a tento žádost znovu vrátil k vyřízení Ministerstvu vnitra. O tomto
postupu byl navrhovatel vyrozuměn sděleními Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje
ze dne 13. 3. 2015 a 27. 4. 2015.
Po předběžném uplatnění nároku navrhovatel podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7,
věcně a místně příslušnému soudu žalované České republiky – Ministerstva vnitra. Obvodní soud
pro Prahu 7 usnesením ze dne 18. 1. 2017, čj. 52 C 100/2015-13, řízení zastavil (výrok I) s tím,
že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému ředitelství policie
Jihočeského kraje (výrok II). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vztahy služební jsou
vztahy zaměstnanecké s určitými modifikacemi, nejedná se tedy o odpovědnostní vztah
veřejnoprávní povahy, na který by bylo možné vztáhnout působnost zákona č. 82/1998 Sb.
Řízení ve věcech služebního poměru upravuje zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru
příslušníků Policie České republiky, který svěřuje pravomoc rozhodovat ve věcech služebního
poměru ministru vnitra a příslušným služebním funkcionářům. Obvodní soud pro Prahu 7
ve věci zaujal názor, že pravomoc k projednání a rozhodnutí dané věci, která souvisí s ukončením
služebního poměru žalobce k Policii České republiky, není svěřena soudu v rámci občanského
řízení sporného, a proto řízení pro nedostatek pravomoci zastavil a věc postoupil k dalšímu řízení
domněle příslušnému orgánu, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje. Navrhovatel toto
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 napadl odvoláním a současně podal návrh na zahájení
řízení o kompetenčním sporu. V rámci občanskoprávního řízení taktéž navrhl, aby bylo odvolací
řízení přerušeno do doby rozhodnutí zvláštního senátu.
Ve svém návrhu na řešení kompetenčního sporu zvláštním senátem navrhovatel uvedl, že v jeho
věci vznikl negativní kompetenční spor, když jeho nárok odmítá projednat jak správní orgán,
ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, tak i Obvodní soud pro Prahu 7.
Navrhovatel podotýká, že jemu vzniklá újma nesouvisí s jeho služebním poměrem k Policii České
republiky, ale s vydáním nezákonných rozhodnutí a nesprávným úředním postupem správního
orgánu. Je proto přesvědčen, že na jím uplatněný nárok dopadá zákon č. 82/1998 Sb., a navrhuje,
aby zvláštní senát vyslovil, že k projednání a rozhodnutí v této věci je dána pravomoc Obvodního
soudu pro Prahu 7 jako obecného soudu žalované.
Zvláštní senát si od Obvodního soudu pro Prahu 7 vyžádal spis, vedený
u něj pod sp. zn. 52 C 100/2015. Z jeho obsahu zjistil, že Městský soud v Praze svým usnesením
ze dne 27. 4. 2017, čj. 14 Co 131/2017-26, již rozhodl o odvolání navrhovatele proti napadenému
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, a to tak, že usnesení soudu prvního stupně zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil tak, že ze žaloby
není zřejmé, čeho se žalobce konkrétně domáhá v jednotlivých případech tvrzeného porušení
povinností a zásahu do jeho práv Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje. Žaloba
je neurčitá, nelze z ní zjistit, z čeho sestává žalobcem uplatněný nárok na zaplacení požadované
částky v situaci, kdy jeho vylíčení skutkového stavu vede k závěru o několika uplatněných
nárocích na základě rozdílných skutkových základů. Podle odvolacího soudu měl soud prvního
stupně žalobce vyzvat k doplnění a opravě žaloby tak, aby bylo zřejmé, jaká jednotlivá porušení
Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, respektive jednotlivé zásahy do práv žalobce,
vedla ke konkrétní újmě (škodě) na straně žalobce a v jaké výši. Dále by měl žalobce podle
odvolacího soudu doplnit tvrzení k příčinné souvislosti mezi porušením povinností (nezákonným
rozhodnutím, nesprávným úředním postupem) a vzniklou újmou (škodou). Ze spisu se dále
podává, že po vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 tento učinil příslušnou výzvu vůči
žalobci a žalobce na ni reagoval podáním, kterým svou žalobu doplnil.
Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat a rozhodnout o ní.
Stranami kompetenčního sporu jsou dle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. buď soudy a orgány
moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy v občanském soudním
řízení a soudy ve správním soudnictví.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost k vydání
rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu
na zahájení řízení. Kladným kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný
kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně
určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí.
Podle §3 odst. 2 citovaného zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci
vydat rozhodnutí stala spornou.
Žalobce ve svém návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu usuzuje na existenci
záporného kompetenčního sporu. Existence záporného kompetenčního sporu či kladného
kompetenčního sporu je podmínkou pro to, aby zvláštní senát mohl rozhodnout o tom,
kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení.
Protože zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004,
čj. Konf 3/2003-18, publikované pod č. 485/2005 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu), je podstatné nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni rozhodnutí
o něm zvláštním senátem.
Účastník řízení (v daném případě žalobce) se tedy může úspěšně domáhat rozhodnutí zvláštního
senátu o kompetenčním sporu jen tehdy, pokud takovýto spor mezi jeho stranami vznikl a ke dni
rozhodování zvláštního senátu trvá. Podmínka trvání kompetenčního sporu však v daném
případě splněna není. Ačkoli Obvodní soud pro Prahu 7 původně popřel svou pravomoc
rozhodovat ve věci, jeho rozhodnutí bylo po podání návrhu na zahájení kompetenčního sporu
k odvolání žalobce Městským soudem v Praze zrušeno. V době rozhodování zvláštního senátu
již zde tedy není druhá strana kompetenčního sporu, která by popírala svou pravomoc ve věci
rozhodnout, a není tak dána ani existence kompetenčního sporu, k jehož řešení by byl povolán
zvláštní senát (srov. také usnesení zvláštního senátu ze dne 3. 11. 2005, čj. Konf 29/2005-23).
S ohledem na uvedené zvláštní senát odmítl návrh pro nesplnění podmínek řízení
o kompetenčním sporu, a to za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu
(řádná dovolená)
v zast. JUDr. Michal Mazanec
člen senátu