ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.27.2016:13
sp. zn. Konf 27/2016-13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Děčíně,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 69/2013,
o zaplacení 5733 Kč s příslušenstvím: žalobkyně SEVEROSTAV, spol. s r. o., se sídlem
v Děčíně IV, Slovanská 861/40, IČ 48292290, zastoupené Mgr. Zbyňkem Pánkem, advokátem
se sídlem Děčín IV., Prokopa Holého 130/15, a žalované V. Ch. (nyní K.)
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně
pod sp. zn. 22 C 69/2013, v části týkající se zaplacení 1242 Kč s příslušenstvím,
je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 9. 2013, čj. 22 C 69/2013-20,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 21. 11. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním
soudem v Děčíně ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 22 C 69/2013, týkající
se zaplacení 5733 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobou doručenou dne 23. 5. 2013 Okresnímu soudu v Děčíně se žalobkyně domáhala,
aby okresní soud uložil žalované zaplatit jí částku 5733 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů
řízení. Uvedený dluh měl vzniknout tím, že žalovaná žalobkyni neuhradila za poskytnutou službu
internetové sítě - Internet Doma, kterou na základě smlouvy č. X ze dne 13. 4. 2011 dodávala
žalobkyně žalované. Žalobkyně vystavila žalované 9 faktur, jimiž jí vyúčtovala za poskytnutí
internetu částku 499 Kč měsíčně (4491 Kč za 9 měsíců) a za zřízení připojení k internetu částku
138 Kč měsíčně (1242 Kč za 9 měsíců), tj. 5733 Kč celkem. Protože jí žalovaná požadovanou
částku nezaplatila, podala žalobkyně žalobu u okresního soudu.
Okresní soud usnesením ze dne 9. 9. 2013, čj. 22 C 69/2013-20, řízení o žalobě zastavil
s tím, že věc po právní moci tohoto usnesení postoupí Českému telekomunikačnímu úřadu;
rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb v oblasti přenosu dat, podle
níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované přístup do sítě Internet a žalovaná se zavázala
za to žalobkyni platit pravidelný měsíční poplatek. Mezi účastníky tak vznikl právní vztah
ze smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, která je v §2 písm. n) zákona
č. 127/2005 Sb., vymezena jako služba obvykle poskytovaná za úplatu, spočívající zcela nebo
převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací. Je proto dána pravomoc
Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování sporu mezi žalobkyní jako osobou
vykonávající komunikační činnost a žalovanou jako uživatelem.
Poté, co okresní soud věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu, tento správní
orgán podal dne 18. 11. 2016 zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu. Uvedl,
že odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu mezi žalobkyní a žalovanou v části věci týkající
se zaplacení 1242 Kč s příslušenstvím, která byla vyúčtovaná jako cena za „zřízení služby“.
Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána v případě sporů o otázkách souvisejících
se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních
na ně úzce navazujících. Zřízení služby však nelze považovat za poskytování služeb
elektronických komunikací. Český telekomunikační úřad tedy není příslušným orgánem
k rozhodnutí daného sporu týkajícího se povinnosti k zaplacení částky 1242 Kč za zřízení služby.
Ze soudního spisu, konkrétně z faktur - daňových dokladů č. X ze dne 1. 6. 2011, č. X ze
dne 1. 7. 2011, č. X ze dne 1. 8. 2011, č. X ze dne 1. 9. 2011, č. X ze dne 1. 10. 2011, č. X ze dne
1. 11. 2011, č. X ze dne 1. 12. 2011, č. X ze dne 5. 1. 2012, č. X ze dne 6. 2. 2012 a ze Smlouvy o
poskytování služby č. X ze dne 13. 4. 2011 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalované
jako uživateli službu připojení k internetu bez omezení stažených dat. Žalovaná měla za tuto
službu žalobkyni platit 499 Kč vč. DPH měsíčně. Z faktur rovněž vyplývá, že žalobkyně
požadovala za zřízení internetu zaplacení poplatku, jehož splátky činily 138 Kč měsíčně. Podle
daňových dokladů požaduje žalobkyně po žalované uhrazení služby poskytování internetu ve výši
499 Kč za červen 2011 až únor 2012 a za zřízení této služby 138 Kč taktéž za každý z uvedených
měsíců.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Okresní soud v Děčíně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout ve věci v části týkající se částky
1242 Kč za zřízení služby připojení k internetu poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát
proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (dále též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích (dále též „zákon“), jako ústřední správní úřad pro výkon státní
správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek
pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Ustanovení §108 odst. 1
písm. g) zákona zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento
zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009-12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek
k tomu, aby byla dle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích založena
pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. Musí se jednat o spor „mezi osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé“ (osobní podmínka) a „o spor týkající se povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě“ (věcná podmínka).
Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda je splněna věcná podmínka. Ta vychází z druhé věty
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: „pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě“. Komunikačními činnostmi podle §7 zákona jsou
a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů. Podle §2 písm. n) cit. zákona je službou elektronických komunikací
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb
v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo
vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V nyní rozhodované věci žádá žalobkyně mimo jiné uhrazení částky 4491 Kč
za poskytování internetu, což je komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických
komunikacích, kde si svou pravomoc správně přisvojil Úřad podle svého návrhu ze dne
18. 11. 2016, a dále požaduje částku 1242 Kč za zřízení této služby. V části sporu týkající
se částky 1242 Kč za zřízení připojení se jedná o splnění povinnosti z odpovídající smlouvy,
tj. o běžný soukromoprávní vztah, nikoli povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích (např. úhrada za poskytnuté služby elektronických komunikací).
Obdobnými otázkami se zvláštní senát již zabýval. V usnesení ze dne 15. 3. 2004,
čj. Konf 124/2003-5, vyslovil, že „je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle
žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde
o poskytování telekomunikační služby ve smyslu §2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb.,
o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto
věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence
soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.)“.
Shora uvedené závěry lze použít i v nyní rozhodované věci. Z uvedeného vyplývá,
že v rozsahu sporu týkajícího se zřízení internetu (1242 Kč) není naplněna věcná podmínka §129
zákona o elektronických komunikacích; rozhodování v této věci zákon Českému
telekomunikačnímu úřadu nesvěřuje, ale je tu založena obecná pravomoc soudu rozhodnout
o věci (§7 odst. 1 o. s. ř.). K obdobnému závěru dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne
3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003-19, publikovaném pod č. 47/2004 Sb. NSS, aktuálněji se k dané
problematice vyslovil např. v usnesení ze dne 10. 10. 2016, čj. Konf 3/2016–14.
Zvláštní senát z uvedených důvodů uzavřel, že k rozhodnutí o věci v rozsahu o zaplacení
částky ve výši 1242 Kč je dána pravomoc soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Zvláštní senát proto částečně zrušil usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne
9. 9. 2013, čj. 22 C 69/2013-20, a odstranil tak překážku věci v této části sporu rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Děčíně pokračovat
v řízení o podané žalobě v rozsahu částky 1242 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. srpna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu