ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.5.2017:13
sp. zn. Konf 5/2017-13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219,
Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v České Lípě,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 52/2016,
o zaplacení 4 190 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Allrisk EFFECTIVE, SE, IČ 24305260,
se sídlem Komárovská 263/20a, Brno, zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem
se sídlem Ponávka 185/2, Brno, a žalované Z. D.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě
pod sp. zn. 37 C 52/2016, o zaplacení 4 190 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 6. 2016, čj. 37 C 52/2016-13,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 24. 1. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., mezi ním a Okresním
soudem v České Lípě ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 37 C 52/2016
o zaplacení 4 190 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 4. 2014 smlouvu, na jejímž základě se zavázala zajistit
žalované poskytování veřejně dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb v síti
společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. (dále jen „smlouva“). Vzájemná práva a povinnosti
smluvních stran se měly řídit smlouvou a Obchodními podmínkami žalobkyně.
Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 11. 2015, podaným
u Okresního soudu v České Lípě, se domáhala, aby okresní soud uložil žalované povinnost
zaplatit 4 190 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 7. 6. 2016, čj. 37 C 52/2016-13, řízení zastavil
(výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Okresní soud vycházel z §7 odst. 1
a §104 odst. 1 o. s. ř., a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl
k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil
a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne 13. 1. 2011,
čj. Konf 72/2010-10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat
navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna
osobní podmínka. Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb
dochází v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. (dále jen „Vodafone“), a žalobkyně
vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb elektronických
komunikací a žalovanou.
Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi
žalobkyní a žalovanou. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním
sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud
v České Lípě i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu, aby mohl
navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou v §2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně
dostupnou službu elektronických komunikací“).
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé.
Žalobkyně se v článku 1. písm. b) smlouvy zavázala žalované zajistit poskytování veřejně
dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb. Z Obchodních podmínek (čl. V., bodu 9)
žalobkyně vyplývá mimo jiné, že žalovaná bere na vědomí, že žalobkyně není operátorem,
který zajišťuje veřejnou komunikační síť. Vyúčtování služeb provádí žalobkyně a úhrada probíhá
na účet uvedený ve smlouvě.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je tedy nezávislý na smluvním vztahu žalobkyně
a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi
žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje účastníkům využít služeb
elektronických komunikací, sama služby elektronických komunikací neposkytuje, a není proto
osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost Vodafone. To, že žalobkyně
neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací, vyplývá i z databáze,
kterou vede navrhovatel, a z výpisu z elektronické databáze obchodního rejstříku (srovnej
např. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 2. 2016, čj. Konf 6/2015-14).
Taktéž žalovaná není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
protože neuzavřela s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát neshledal existenci právního
vztahu mezi žalovanou a společností Vodafone.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla splněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele
podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „[ú]řad
rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k závazku.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami,
které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci
navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu,
aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností
Vodafone a žalovanou právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití
§129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích (srovnej též usnesení zvláštního
senátu ze dne 4. 7. 2017, čj. Konf 2/2017-12).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Okresního
soudu v České Lípě ze dne 7. 6. 2016, čj. 37 C 52/2016–13.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o řešení některých
kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v České Lípě bude
tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 4 190 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. září 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu