ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.9.2017:11
sp. zn. Konf 9/2017-11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala Mazance,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Děčíně, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 C 441/2015, o zaplacení 8.338 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně Allrisk EFFECTIVE, SE, IČ 24305260, se sídlem v Brně, Komárovská 263/20a,
zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, a žalované
M. P.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně
pod sp. zn. 6 C 441/2015, o zaplacení 8 338 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 4. 2016, čj. 6 C 441/2015-48,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 27. 1. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor
vznikl mezi ním a Okresním soudem v Děčíně ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 6 C 441/2015 o zaplacení 8.338 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 2. 2014 smlouvu, na jejímž základě se zavázala zajistit
žalované poskytování veřejně dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb v síti
společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. (dále jen „smlouva“). Vzájemná práva a povinnosti
smluvních stran se měly řídit smlouvou a Obchodními podmínkami žalobkyně.
Jelikož žalovaná nezaplatila za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem
na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 11. 2015, podaným u Okresního soudu
v Děčíně, se domáhala, aby okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit 8.338 Kč
s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 1. 4. 2016, čj. 6 C 441/2015-48, řízení zastavil (výrok I.)
s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
(výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Okresní soud vycházel z §7 odst. 1 a §104
odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že předmětem sporu jsou
nezaplacené telekomunikační služby; k rozhodnutí předmětného sporu je proto příslušný Český
telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil
a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne
13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010-10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu
rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci
není splněna osobní podmínka. Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu
poskytování služeb dochází v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. (dále jen
„Vodafone“) a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi
poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou.
Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovanou. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní
soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním
sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud
v Děčíně i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009–12 (rozhodnutí zvláštního senátu
jsou dostupná z www.nssoud.cz), vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat
účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn
osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí „služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“ Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu
elektronických komunikací“).
Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající
komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě
uživatelem, na straně druhé.
Žalobkyně se v článku 1. písm. b) smlouvy zavázala žalované zajistit poskytování veřejně
dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb. Z Obchodních podmínek žalobkyně
vyplývá mimo jiné, že žalovaná bere na vědomí, že žalobkyně není operátorem, který zajišťuje
veřejnou komunikační síť. Vyúčtování služeb provádí žalobkyně a úhrada probíhá na účet
uvedený ve smlouvě.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je tedy nezávislý na smluvním vztahu žalobkyně
a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu přitom zvláštní senát posuzoval pouze vztah
mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje účastníkům využít služeb
elektronických komunikací, sama služby elektronických komunikací neposkytuje, a není
proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost Vodafone.
To, že žalobkyně neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací, vyplývá
i z databáze, kterou vede navrhovatel, a z výpisu z elektronické databáze obchodního rejstříku
(srovnej např. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 2. 2016, čj. Konf 6/2015–14, či ze dne
4. 7. 2017, čj. Konf 2/2017-2).
Taktéž žalovaná není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
protože neuzavřela s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát neshledal existenci právního
vztahu mezi žalovanou a společností Vodafone.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele
podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „[ú]řad
rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k závazku.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami,
které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci
navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu,
aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností
Vodafone a žalovanou právní vztah vůbec nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky
ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem I. zrušil usnesení Okresního
soudu v Děčíně ze dne 1. 4. 2016, čj. 6 C 441/2015-48.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o řešení některých
kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Děčíně bude tedy
dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 8.338 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. září 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu