ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.101.2017:44
sp. zn. Nad 101/2017 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: A. G.,
zast. Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátkou se sídlem Francouzská 16, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2016, čj. MSP-25/2016/OJD-SZN/2, v řízení o návrhu
Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 34/2017 se p ři k azu j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 1. 2017 podanou k Městskému soudu v Praze
domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2016, čj. MSP-25/2016/OJD-SZN/2.
Tímto rozhodnutím žalovaný změnil usnesení předsedy Městského soudu v Praze o vyškrtnutí
žalobkyně ze seznamu znalců tak, že se žalobkyně odvolává z funkce znalkyně.
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. K tomu uvedl, že v posuzované věci
rozhodoval jako správní orgán prvního stupně předseda městského soudu, což by mohlo vzbudit
objektivní pochybnost o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů tohoto soudu.
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. přikáže Nejvyšší správní soud věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Jedná se o případ tzv. delegace nutné, podmíněné vyloučením všech soudců
specializovaných senátů toho soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako soud věcně
a místně příslušný.
K otázce objektivních pochybností o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud odkazuje
na své rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004-40, ve kterém vyslovil, „že vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy,
jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“.
Podmínky citovaného ustanovení jsou v nynější věci splněny, neboť věc by rozhodovali
soudci působící u soudu, jehož předseda vystupoval vůči žalobkyni jako orgán prvního stupně.
Jak správně podotknul navrhovatel, v obdobné věci již Nejvyšší správní soud také vydal usnesení
ze dne 20. 1. 2016, čj. Nad 327/2015-35, ve kterém uvedl: „Skutečnost, že by soudci krajského soudu
měli, byť zprostředkovaně (primárně žaloba napadá rozhodnutí žalovaného), posuzovat činnost funkcionáře
krajského soudu, který může v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly justiční správy,
je důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednání a rozhodnutí věci.“ V tomto ohledu je vhodné poukázat
i na obecnou právní zásadu, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci; ve sporu mezi
dvěma subjekty tedy musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že všichni soudci specializovaných senátů
Městského soudu v Praze jsou ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 6 A 34/2017 vyloučeni
pro možnou podjatost. Tím jsou splněny podmínky pro delegaci jinému krajskému soudu
stanovené v §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu se zásadou hospodárnosti
soudního řízení přikázal věc Krajskému soudu v Praze, který je pro žalobkyni i žalovaného
soudem nejbližším.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu