Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.02.2017, sp. zn. Nad 83/2017 - 20 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.83.2017:20

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.83.2017:20
sp. zn. Nad 83/2017 - 20 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., zast. Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem Paprsková 10/1340, Praha 4, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci u něj vedené pod sp. zn. 10 A 5/2017 jinému než místně příslušnému krajskému soudu, takto: Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 5/2017 se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze. Odůvodnění: [1] Žalobce podal dne 2. 1. 2017 u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí místopředsedkyně Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. Spr 4231/2010, kterým Městský soud v Praze jako povinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, postupem podle §87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zrušil svoje rozhodnutí ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. Spr. 4231/2010. [2] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení, které vyústilo v podání projednávané žaloby, rozhodoval jako správní orgán prvního stupně a tato skutečnost by mohla zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví městského soudu. [3] Žalobce ve vyjádření k návrhu na delegaci uvedl, že ve skutkově a právně obdobných věcech jeho žalob na ochranu proti nečinnosti stejného žalovaného, v nichž rovněž jako správní orgán prvního stupně rozhodoval Městský soud v Praze, byly všechny tyto věci v minulosti Nejvyšším správním soudem přikázány k projednání Krajskému soudu v Praze z důvodu vyloučení všech soudců Městského soudu v Praze. Namátkou žalobce poukázal na některá taková usnesení zdejšího soudu. Žalobce tak má za to, že tato skutečnost je podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu důvodem pro vyloučení všech soudců správního úseku městského soudu a pro přikázání věci jinému krajskému soudu podle §9 s. ř. s. Jako nejvhodnější se žalobci jeví Krajský soud v Praze, v jehož obvodu žalobce bydlí. Žalobce proto navrhl, aby byla věc přikázána Krajskému soudu v Praze. [4] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným. [5] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. [6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána. [7] Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc projednat, poukázala na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního soudnictví, neboť v projednávané věci žalobce brojí rozhodnutí soudního funkcionáře Městského soudu v Praze jakožto správního orgánu prvního stupně, který je služebně nadřízen soudcům správního úseku tohoto soudu. [8] V těchto případech lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože Městský soud v Praze v řízení rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou proto vyloučeni pro možnou podjatost. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného městského soudu sestavit senát, a z tohoto důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. [9] K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70 (dostupné na www.nssoud.cz), v němž dospěl k závěru, že v případě, kdy je ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí místopředsedy krajského soudu (Městského soudu v Praze) a o věci má rozhodovat tentýž soud, lze mít objektivní pochybnost o podjatosti všech soudců tohoto soudu, neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly státní správy. Vzhledem k tomu dojde k situaci, že soudci specializovaných senátů místně příslušného soudu budou vyloučeni a nebude možno sestavit senát. [10] Tento názor plyne z obecné právní zásady „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83). [11] Konečně, jak i žalobce sám uvádí, Nejvyšší správní soud setrvale rozhoduje ve skutkově a právně podobných věcech stejně jako nyní. [12] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s. je důvodný a proto přikazuje předmětnou věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze jako jinému než místně příslušnému krajskému soudu, který je soudem nejbližším sídlu účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. února 2017 Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:23.02.2017
Číslo jednací:Nad 83/2017 - 20
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
příslušný soud
Účastníci řízení:Městský soud v Praze
Prejudikatura:Nad 4/2008 - 47
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.83.2017:20
Staženo pro jurilogie.cz:18.05.2024