ECLI:CZ:NSS:2018:1.ADS.140.2018:44
sp. zn. 1 Ads 140/2018 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera
a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně:
MUDr. M. D., zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem
Muchova 223/9, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti sdělením žalovaného ze dne 12. 7. 2016, č. j.
MPSV-2016/74567-911/1/51/1 a č. j. MPSV-2016/74567-911/1/51/2, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2018, č. j.
1 Ad 29/2016 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené advokátce žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ři zn áv á
odměna za zastupování ve výši 1.573 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad práce ČR – krajská pobočka pro hlavní město Prahu – rozhodnutím ze dne
4. 11. 2015 nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí a rozhodnutím ze dne 5. 11. 2015
jí nepřiznal doplatek na bydlení. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutími ze dne
25. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/36709-911 a č. j. MPSV-2016/36710/911, která nabyla právní moci
dne 3. 3. 2016.
[2] Podáním ze dne 24. 3. 2016 (doručeným žalovanému dne 5. 4. 2016) onačeným jako
„Odvolání s rozkladem proti rozhodnutím č. j. MPSV-2016/36709-911 a č. j. MPSV-2016/36710/911“
žalobkyně žádala o přehodnocení nároku na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.
Žalovaný vyhodnotil podání jako podnět k provedení přezkumného řízení. V záhlaví označeným
sdělením pak žalobkyni vyrozuměl o tom, že její podnět k zahájení přezkumného řízení neshledal
důvodným, neboť nezjistil skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o souladu citovaných
rozhodnutí s právními předpisy. U obou žádostí žalobkyně o dávky v hmotné nouzi nebyly
osvědčeny rozhodné skutečnosti – celková situace rodiny (zejména P. D.), z níž by se dala
správně určit částka živobytí pro vyhodnocení nároku na požadované dávky.
[3] Žalobkyně napadla sdělení žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji shora
označeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Napadené sdělení, podle kterého správní orgán
neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, není rozhodnutím ve smyslu §65 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Takový úkon je vyloučen z přezkoumání
soudem ve správním soudnictví.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti usnesení městského soudu kasační
stížností z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka namítla, že žalovaný nesprávně posoudil podání stěžovatelky a městský soud
tento nesprávný názor převzal. Žalovaný měl posoudit podání stěžovatelky podle jeho obsahu,
nikoliv podle jeho označení, a měl jej vyhodnotit jako žádost o obnovu řízení ve smyslu §100
správního řádu, neboť pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Stěžovatelka byla
přesvědčena, že se nejedná o pouhý přípis žalovaného, který by nebyl přezkoumatelný
ve správním soudnictví. Městský soud pochybil tím, že žalobu věcně neprojednal.
[6] Zástupkyně stěžovatelky označila za nedílnou součást kasační stížnosti také podání
vlastnoručně sepsané stěžovatelkou. V tomto podání stěžovatelka uvedla, že jí byla žalovaným
způsobena hmotná i nehmotná újma. Napadené sdělení žalovaného je nicotným rozhodnutím.
Stěžovatelka po celé období splňovala podmínky pro osoby v hmotné nouzi. Usnesení
městského soudu se nezakládá na objektivním popisu situace, protože soud nezohlednil
rozhodné skutečnosti pro posouzení nároku na přiznání dávek. Soud upřel stěžovatelce právo
na spravedlivé a nestranné posouzení, protože se nezabýval vlastním předmětem žaloby
a žalobními body. Stěžovatelka v žalobě poukázala na okolnosti týkající se její majetkové
a osobní situace, z nichž dovozovala svůj nárok na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.
Soud nesprávně posoudil podání stěžovatelky jako žádost o přezkumné řízení, stěžovatelka
požadovala především výplatu dávky – doplatek na bydlení. Z usnesení není patrné, z jakého
důvodu soud neposoudil, zda podání stěžovatelky nesplňuje spíše znaky a podmínky pro nařízení
obnovy řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, jak ukládá §92 odst. 1 správního řádu.
Sdělení žalovaného se zakládá na nepravdivém tvrzení, že nebyly doloženy potřebné dokumenty
pro stanovení výše dávky, zejm. ze strany syna stěžovatelky P. D. Stěžovatelka přiložila k žalobě
seznam dokumentů, které ve správním řízení předložila. K podání ze dne 24. 3. 2016 přiložila
„Výpis z účtu majitele “, který obsahoval údaje o cenných papírech vlastněných synem stěžovatelky
ke dni 25. 2. 2016. Žalovaný i úřad práce měli dostatek podkladů pro zhodnocení nároku
stěžovatelky. Stěžovatelka požádala, aby Nejvyšší správní soud zkontroloval, zda správní spis
obsahuje všechny dokumenty uvedené v příloze č. 3 žaloby, a dále, aby projednal věc za její
přítomnosti na jednání.
[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry městského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud předesílá, že usnesení o odmítnutí žaloby lze napadnout pouze
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu (viz např. rozsudky ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS,
nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 – 38, č. 524/2005 Sb. NSS). Krajský soud odmítl
žalobu pro nepřípustnost, neboť směřovala proti úkonu, který je vyloučen z přezkoumání
soudem ve správním soudnictví. Tím je vymezen také rozsah námitek, které může stěžovatelka
proti napadenému usnesení uplatnit. Námitky, které směřují k posouzení věci samé, tedy
naplnění podmínek pro přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi, nebo k tvrzeným procesním
pochybením v průběhu původního správního řízení, se míjí s důvody, pro které krajský soud
žalobu odmítl. Nejvyšší správní soud se jimi proto nemohl zabývat.
[11] Krajský soud uzavřel, že sdělení, jímž správní orgán vyrozumí podatele
o tom, že na základě jeho podnětu neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, není
rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Tento závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího
správního soudu (viz např. rozsudky ze dne 4. 4. 2018, č. j. 10 As 374/2017 – 51, ze dne
19. 5. 2011, č. j. 1 As 36/2011 – 79, ze dne 5. 6. 2008, č. j. 9 As 25/2008 – 81, nebo ze dne
14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007 – 7). Stěžovatelka proti němu nevznesla žádné námitky, soud
proto na citovaná rozhodnutí plně odkazuje. Ostatně, stěžovatelka již byla upozorněna
na povahu sdělení o nezahájení přezkumného řízení ve skutkově a právně obdobné věci,
kdy městský soud odmítl její žalobu usnesením ze dne 20. 7. 2017, č. j. 4 Ad 36/2015 – 64,
a Nejvyšší správní soud následně potvrdil jeho závěry v usnesení o neosvobození stěžovatelky
od soudních poplatků pro zjevnou bezúspěšnost kasační stížnosti (usnesení ze dne 23. 8. 2017,
č. j. 5 Ads 226/2017 – 24).
[12] Stěžovatelka namítla, že městský soud a žalovaný měli hodnotit její podání ze dne
24. 3. 2016 podle obsahu, nikoliv podle označení, a že jej měli posoudit jako žádost o obnovu
řízení, případně žádost o vydání nového rozhodnutí.
[13] Stěžovatelce předně nelze přisvědčit, že by městský soud a žalovaný posoudili její podání
pouze formálně podle toho, jak bylo označeno. Podání ze dne 24. 3. 2016 stěžovatelka označila
jako „odvolání s rozkladem“, žalovaný i městský soud pak právě s ohledem na obsah předmětného
podání jej hodnotili jako podnět k zahájení přezkumného řízení. Stěžovatelka v podání žádala
o přehodnocení nároku na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Namítala, že žalovaný
neposoudil všechny rozhodné skutečnosti, uvedl nepravdivé údaje a celou situaci popsal
zkresleným způsobem. Žalovanému dále vytkla, že zamlčel podstatné skutečnosti a nezohlednil
námitky, které stěžovatelka uvedla v předchozích odvoláních. Rozhodnutí o odvoláních proto
považovala ze neobjektivní a nespravedlivé.
[14] Námitky stěžovatelky tedy směřovaly proti nesprávnému posouzení věci žalovaným
a vytýkaly mu nezohlednění všech stěžovatelkou předložených důkazů. Žalovaný a městský soud
proto správně kvalifikovali podání stěžovatelky ze dne 24. 3. 2016 jako podnět k zahájení
přezkumného řízení, v němž „správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí
v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy“ (§94 odst. 1
správního řádu).
[15] Naproti tomu, obnovu řízení lze nařídit, pokud „[1] vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo
důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním
řízení uplatnit, anebo [2] se provedené důkazy ukázaly nepravdivými “ nebo pokud „[3] bylo zrušeno
či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno“ a pokud
„tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování “ (§100 odst. 1 správního řádu).
[16] Kromě prostého tvrzení, že podání ze dne 24. 3. 2016 bylo žádostí o obnovu řízení,
stěžovatelka neuvedla žádné bližší argumenty, na základě nichž by bylo možné posoudit,
zda by připadalo v úvahu naplnění podmínek některého z důvodů pro obnovu řízení. Měl-li snad
být novým důkazem výpis z účtu majitele cenných papírů, o němž se stěžovatelka zmiňuje
ve vlastnoručně psané části kasační stížnosti, je třeba dodat, že netvrdila, a tím méně prokázala,
že se jednalo o důkaz, který existoval v době původního řízení a který nemohla v původním
řízení uplatnit.
[17] Obdobně stěžovatelka neuvedla žádné argumenty, jimiž by podpořila své tvrzení,
že v úvahu připadalo posouzení podání ze dne 24. 3. 2016 jako žádosti o vydání nového
rozhodnutí. Podle §101 správního řádu lze „[p]rovést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci […]
tehdy, jestliže a) je to nezbytné při postupu podle §41 odst. 6 věty druhé, b) novým rozhodnutím bude vyhověno
žádosti, která byla pravomocně zamítnuta, c) nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní
dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolí plnění
ve splátkách, popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke splnění
povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon, d) rozhodnutí ve věci bylo zrušeno jiným orgánem
veřejné moci podle zvláštního zákona, nebo e) tak stanoví zvláštní zákon.“ Z kasační stížnosti nevyplývá,
že by skutkové okolnosti posuzované věci byly podřaditelné pod některý z citovaných důvodů.
[18] V této souvislosti lze proto připomenout, že „od žalobce, který vymezuje hranice soudního
přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle
a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. [… ] míra precizace žalobních bodů do značné míry
určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující obecnější,
tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce
spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem
by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (viz rozsudek
rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Tyto
závěry lze plně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
[19] Krajský soud proto nepochybil, když podání stěžovatelky ze dne 24. 3. 2016 vyhodnotil
jako podnět k zahájení přezkumného řízení a žalobu směřující proti sdělení žalovaného ze dne
12. 7. 2016 jako úkon, který je vyloučen ze soudního přezkumu.
[20] Závěrem soud podotýká, že skutečnost, že je sdělení správního orgánu o nezahájení
přezkumného řízení vyloučeno ze soudního přezkumu, neznamená, že by bylo stěžovatelce
upřeno právo na soudní ochranu. Stěžovatelka mohla napadnout žalobou podle §65 s. ř. s.
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2016, jimiž byla zamítnuta její odvolání.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[21] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[22] K žádosti o nařízení jednání Nejvyšší správní soud doplňuje, že podle §109 odst. 2 s. ř. s.
rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání. Jednání nařídí pouze tehdy, považuje-li
to za vhodné nebo provádí-li dokazování. Důvody pro takový postup v nyní posuzované věci
neshledal.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
[24] Stěžovatelce byla usnesením městského soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. 1 Ad 29/2016 – 41,
ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová. Podle §35 odst. 9 poslední
věty s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje
navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Nejvyšší správní soud určil odměnu advokátky částkou za 1 úkon právní
služby (podání kasační stížnosti) ve výši 1.000 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových
výdajů v souladu v souladu s §7, §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Tuto částku soud zvýšil o 273 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou
je advokátka jako plátce povinna odvést (§57 odst. 2 s. ř. s.). Celková částka ve výši 1.573 Kč
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné
V Brně dne 31. července 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu