ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.323.2018:28
sp. zn. 1 As 323/2018 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Energetika
Návsí, s. r. o., se sídlem Šemberova 66/9, Olomouc, zastoupena Mgr. Markem Gocmanem,
advokátem se sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
7. 2. 2018, č. j. 5921/18/5100-41457-711242, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 9. 2018, č. j. 65 Af 24/2018 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Řízení před krajským soudem
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobkyni nepřiznal osvobození
od soudních poplatků v řízení o její žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci posečkání úhrady
daně.
[2] Z vyplněného prohlášení o majetkových poměrech a přiložených příloh podle krajského
soudu vyplynulo, že se na účtu žalobkyně nacházela ke dni 28. 2. 2018 částka 65.049,84 Kč, která
je postačující k zaplacení soudního poplatku. Kromě toho byl za zkoumaná období posledních
tří let úhrn čistého ročního obratu žalobkyně vždy v kladných hodnotách, konkrétně
za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 ve výši 3.201.282 Kč, za zdaňovací období
od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 ve výši 871.209 Kč a za zdaňovací období od 1. 4. 2016
do 31. 3. 2017 činil roční úhrn čistého obratu 8.078.466 Kč. Krajský soud tak dospěl k závěru,
že žalobkyně disponuje prostředky k uhrazení soudního poplatku a že je přes svou složitou
hospodářskou a finanční situaci schopna uhradit soudní poplatek v předepsané výši.
II. Kasační stížnost
[3] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodů, které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (s. ř. s.).
[4] Namítala, že v souladu se zásadou legitimního očekávání předpokládala, že se totožný
soud neodchýlí od svých dřívějších rozhodnutí. Například v řízení vedeném u stejného soudu
pod spisovou značkou 65 Af 45/2017 vydal dne 15. 8. 2017 rozhodnutí, jímž její žádosti
o osvobození od soudního poplatku vyhověl. K žádosti o osvobození od placení soudního
poplatku měl přitom soud prakticky totožné dokumenty.
[5] Domnívá se, že krajský soud nesprávně interpretoval údaje, které mohl zjistit
z předložených dokladů a které nadto zná z úřední činnosti. Pokud by totiž takto soud
postupoval, tak by dospěl k závěru, že prostředky na svém účtu nemůže stěžovatelka použít,
neboť jsou předmětem exekuce vedené správcem daně; ve vztahu k tzv. čistému obratu
za období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015, tedy za období končící dva roky před podáním žaloby,
byly skutečné finanční příjmy stěžovatelky v rozsahu přibližně 1,1 mil. Kč a zbytek tvořil zápočet
se společností MPS Mont a. s., přičemž tyto finanční příjmy byly použity na úhradu nutných
provozních nákladů; ve vztahu k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016
jde o tržby z prodeje elektřiny a za tzv. zelený bonus, přičemž získané finanční prostředky byly
použity na úhradu nezbytných provozních nákladů, které bylo nutno vynaložit za účelem získání
příjmů; ve vztahu k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 nebyly prováděny
žádné operace generující tok finančních prostředků, pouze došlo k účetním operacím
v souvislosti se zaúčtováním úroků z prodlení a odpisu dluhů. Nadto prakticky veškeré volné
finanční prostředky zadržuje správce daně, který dokonce neuznává nadměrné odpočty, čímž
se zhoršuje rentabilita provozu o nevrácenou daň z přidané hodnoty, resp. pokud jsou nadměrné
odpočty uznávány, pak nejsou vráceny a jsou jednostranně započítávány na údajné porušení
rozpočtové kázně.
[6] Jelikož tedy nedisponuje žádnými finančními prostředky ani majetkem, jsou v jejím
případě dány zvlášť závažné důvody, které má s. ř. s. na mysli v §36 odst. 3 a měla
být osvobozena od placení soudních poplatků.
III. Posouzení věci
[7] Nejprve se soud zabýval splněním podmínek řízení. V projednávané věci, v níž kasační
stížnost směřuje výlučně vůči usnesení krajského soudu, kterým nebylo stěžovatelce přiznáno
osvobození od soudních poplatků, soud nevyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku,
neboť podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS, má stěžovatel povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti
jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci
samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.
[8] Kasační stížnost je přípustná. Soud proto přezkoumal usnesení krajského soudu v mezích
uplatněných důvodů a vad, ke kterým je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Dospěl přitom
k závěru, že není důvodná.
[9] Klíčovou kasační námitkou je nesouhlas stěžovatelky s neosvobozením od soudního
poplatku krajským soudem, neboť je přesvědčena, že je z hlediska nároku na osvobození
nemajetná.
[10] Soudy jsou při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vázány zákonem. Zákon
stanoví jasná pravidla, za kterých může být účastník řízení osvobozen od soudního poplatku.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. jen ten účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
osvobození od soudních poplatků zcela však lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[11] Soud proto nahlédl do prohlášení stěžovatelky o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech a přiložených dokumentů, aby posoudil, zda bylo skutečně namístě ji od soudních
poplatků neosvobodit. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků stěžovatelka uvedla, že na bankovních účtech nemá žádný
disponibilní zůstatek a že jí prakticky veškeré volné prostředky zablokoval finanční úřad. K výši
příjmů v podaném prohlášení stěžovatelka uvedla hospodářský výsledek za rok 2014, který
činil -14.297.000 Kč, hospodářský výsledek za rok 2015, který činil -16.086.000 Kč,
a hospodářský výsledek za rok 2016, který činil -8.840.000 Kč. Z prohlášení vyplývá,
že je vlastníkem nemovitosti evidované na LV č. X v k. ú. N. Z přiznání k dani z příjmů
právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 vyplývá roční úhrn čistého
obratu ve výši 3.201.282 Kč, za zdaňovací období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 vyplývá roční úhrn
čistého obratu ve výši 871.209 Kč, za zdaňovací období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 vyplývá
roční úhrn čistého obratu ve výši 8.078.466 Kč. Stěžovatelka předložila výpis z katastru
nemovitostí k LV č. X ke dni 23. 10. 2017 a výkaz zisku a ztráty ke dni 31. 3. 2017. Dále
stěžovatelka doložila oznámení o zrušení svého účtu č. X u Komerční banky, a. s., ke dni 26. 9.
2017, s konečným zůstatkem -11,71 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u PPF banky a. s. ze dne
28. 2. 2018, číslo účtu X, vyplývá, že banka na zmíněném účtu k uvedenému datu evidovala
účetní zůstatek ve výši 65.049,84 Kč. Stěžovatelka doložila také výpis ze dne 28. 2. 2018 z účtu
vedeného u PPF banky a. s., č. X, s účetním zůstatkem 0 Kč.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla dva okruhy námitek. Za prvé poukázala
na to, že v jiném řízení jí stejný soud na základě stejných dokumentů osvobození od soudních
poplatků přiznal. K této námitce je nutné uvést, že obě usnesení krajského soudu, která doložila
a kterými jí bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, jsou dřívějšího data. Jedná
se o usnesení krajského soudu ze dne 15. 8. 2017, č. j. 65 Af 45/2017 - 26, kterým bylo
stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu, a ze dne 29. 1. 2018,
č. j. 75 Co 23/2018 - 137, kterým bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků
ve výši 90 %. Listina, na které naopak krajský soud v projednávané věci postavil svůj závěr
o tom, že stěžovatelka má dostatek majetku k zaplacení soudních poplatků, tedy výpis
ze stěžovatelčina bankovního účtu, však pochází ze dne 28. 2. 2018, tedy až z doby po vydání
obou osvobozujících usnesení. Z výpisu z téhož účtu ze dne 29. 12. 2017 navíc vyplývá, že částka
na tomto účtu byla blokována, ale informace o blokaci již není uvedena na pozdějších výpisech
ze dnů 31. 1. 2018 ani 28. 2. 2018. Tvrzení stěžovatelky, že krajský soud musel vycházet
v dřívějších usneseních ze stejného skutkového či majetkového stavu, tak nelze přisvědčit.
[13] Navíc je třeba připomenout, že podle judikatury ani fakt, že by stěžovatelka byla
v některých řízeních krajským soudem osvobozena od soudních poplatků a v jiných osvobozena
nebyla, by nepředstavoval rozpornou rozhodovací praxi. Rozhodnutí o osvobození od soudních
poplatků je totiž pouze procesním rozhodnutím, které je navíc významně závislé na konkrétních
okolnostech každé projednávané věci v určité době (srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 2015,
č. j. 3 As 51/2015 - 16).
[14] Stěžovatelka v druhé námitce upozorňuje na to, že krajský soud dospěl na základě
doložených listin ke špatným právním závěrům, neboť stěžovatelka žádný majetek ani finanční
obnos nemá a peníze na účtu jsou předmětem exekuce vedené správcem daně. Tyto informace
mají být soudu zřejmé z úřední činnosti. Povinnost doložit nedostatek finančních prostředků
pro úspěch žádosti o osvobození od soudních poplatků je však na účastníkovi řízení. Pokud
ji nesplní, soud nezjišťuje výdělkové a majetkové možnosti účastníka z úřední povinnosti
tak, jak stěžovatelka požaduje (rozsudky ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011 - 122, nebo ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost nebo neúplnost
tvrzení účastníka ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje
možnost vyhovění žádosti (např. rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88,
č. 1962/2010 Sb. NSS).
[15] Stěžovatelka tvrdí, že peněžní částka ve výši 65.049,84 Kč je předmětem exekuce vedené
správcem daně, tuto skutečnost ale nijak neprokázala. Jak je uvedeno výše, z výpisu z téhož účtu
ze dne 29. 12. 2017 sice vyplývá, že částka na tomto účtu byla blokována, ale informace o blokaci
již není uvedena na pozdějších výpisech ze dnů 31. 1. 2018 ani 28. 2. 2018. Jestliže stěžovatelka
chtěla vyvrátit závěr krajského soudu a tvrdila, že peníze na tomto účtu jsou blokovány i nadále,
měla toto své tvrzení rovněž doložit. Z předložených listin však žádné takové zjištění nevyplývá.
[16] Zbývající námitky vznesené v kasační stížnosti shrnuté výše v bodu [5] tohoto rozsudku
jsou pak pouze obecnými tvrzeními, která stěžovatelka blíže neprokazuje a která by nemohla
zvrátit závěr o tom, že stěžovatelka určitou finanční částkou k zaplacení soudních poplatků
disponuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji na základě §110
odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný sice ve věci úspěch měl, podle spisu mu však
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti, ani žádné v průběhu řízení neuplatnil,
proto mu je soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu