ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.325.2018:28
sp. zn. 1 As 325/2018 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: Energetika Návsí s. r. o.,
se sídlem Šemberova 66/9, Olomouc, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem
se sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Olomoucký kraj,
se sídlem Lazecká 545/22, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2018,
č. j. 484885/18/3101-51523-809547, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2018, č. j. 65 Af 31/2018 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Řízení před krajským soudem
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žalobkyni nepřiznal osvobození
od soudních poplatků v řízení o její žalobě proti rozhodnutí žalovaného o námitce proti
vyrozumění o převedení přeplatku daně z přidané hodnoty.
[2] Z vyplněného prohlášení o majetkových poměrech a přiložených příloh podle krajského
soudu vyplynulo, že se na účtu žalobkyně nacházela ke dni 28. 2. 2018 částka 65.049,84 Kč, která
je postačující k zaplacení soudního poplatku. Kromě toho byl za zkoumaná období posledních
tří let úhrn čistého ročního obratu žalobkyně vždy v kladných hodnotách, konkrétně
za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 ve výši 3.201.282 Kč, za zdaňovací období
od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 ve výši 871.209 Kč a za zdaňovací období od 1. 4. 2016
do 31. 3. 2017 ve výši 8.078.466 Kč. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně disponuje
prostředky k uhrazení soudního poplatku a že je přes svou složitou hospodářskou a finanční
situaci schopna uhradit soudní poplatek v předepsané výši.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností z důvodů, které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Namítla, že v souladu se zásadou legitimního očekávání předpokládala, že se totožný
soud neodchýlí od svých dřívějších rozhodnutí. Například v řízení vedeném u stejného soudu
pod spisovou značkou 65 Af 45/2017 vydal dne 15. 8. 2017 rozhodnutí, jímž její žádosti
o osvobození od soudního poplatku vyhověl. K žádosti o osvobození od placení soudního
poplatku měl přitom soud prakticky totožné dokumenty.
[5] Domnívá se, že krajský soud nesprávně interpretoval údaje, které mohl zjistit
z předložených dokladů a které nadto zná z úřední činnosti. Pokud by totiž takto soud
postupoval, dospěl by k závěru, že prostředky na svém účtu nemůže stěžovatelka použít, neboť
jsou předmětem exekuce vedené správcem daně. Ve vztahu k tzv. čistému obratu za období
od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015, tedy za období končící dva roky před podáním žaloby, byly
skutečné finanční příjmy stěžovatelky v rozsahu přibližně 1,1 mil. Kč a zbytek tvořil zápočet
se společností MPS Mont a. s., přičemž tyto finanční příjmy byly použity na úhradu nutných
provozních nákladů. Ve vztahu k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016
jde o tržby z prodeje elektřiny a za tzv. zelený bonus, přičemž získané finanční prostředky byly
použity na úhradu nezbytných provozních nákladů, které bylo nutno vynaložit za účelem získání
příjmů. Ve vztahu k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 nebyly prováděny
žádné operace generující tok finančních prostředků, pouze došlo k účetním operacím
v souvislosti se zaúčtováním úroků z prodlení a odpisu dluhů. Nadto prakticky veškeré volné
finanční prostředky zadržuje správce daně, který dokonce neuznává nadměrné odpočty, čímž
se zhoršuje rentabilita provozu o nevrácenou daň z přidané hodnoty, resp. pokud jsou nadměrné
odpočty uznávány, pak nejsou vráceny a jsou jednostranně započítávány na údajné porušení
rozpočtové kázně.
[6] Jelikož tedy stěžovatelka nedisponuje žádnými finančními prostředky ani majetkem, jsou
v jejím případě dány zvlášť závažné důvody, které má soudní řád správní na mysli v §36 odst. 3,
a měla být proto osvobozena od placení soudních poplatků.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejprve se soud zabýval splněním podmínek řízení. V projednávané věci, v níž kasační
stížnost směřuje výlučně vůči usnesení krajského soudu, kterým nebylo stěžovatelce přiznáno
osvobození od soudních poplatků, soud nevyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku,
neboť podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS, má stěžovatel povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti
jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci
samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.
[8] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Klíčovou kasační námitkou je nesouhlas stěžovatelky s neosvobozením od soudního
poplatku krajským soudem, neboť je přesvědčena, že je z hlediska nároku na osvobození
nemajetná.
[11] Soudy jsou při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vázány zákonem. Zákon
stanoví jasná pravidla, za kterých může být účastník řízení osvobozen od soudního poplatku.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. jen ten účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
osvobození od soudních poplatků zcela však lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[12] Soud proto nahlédl do prohlášení stěžovatelky o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech a dalších dokumentů předložených v řízení před krajským soudem, aby posoudil,
zda bylo skutečně namístě ji od soudních poplatků neosvobodit. V prohlášení stěžovatelka
uvedla, že na bankovních účtech nemá žádný disponibilní zůstatek a že jí prakticky veškeré volné
prostředky zablokoval finanční úřad. K výši příjmů uvedla hospodářský výsledek za rok 2014,
který činil 14.297.000 Kč, hospodářský výsledek za rok 2015, který činil -16.086.000 Kč,
a hospodářský výsledek za rok 2016, který činil -8.840.000 Kč. Z prohlášení dále vyplývá,
že stěžovatelka je vlastníkem nemovitosti evidované na LV č. 4203 v k. ú. Návsí. Z přiznání
k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 vyplývá roční
úhrn čistého obratu ve výši 3.201.282 Kč, za zdaňovací období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016
vyplývá roční úhrn čistého obratu ve výši 871.209 Kč, za zdaňovací období od 1. 4. 2016
do 31. 3. 2017 vyplývá roční úhrn čistého obratu ve výši 8.078.466 Kč. Stěžovatelka předložila
výpis z katastru nemovitostí k LV č. 4203 ke dni 23. 10. 2017 a výkaz zisku a ztráty ke dni
31. 3. 2017. Dále stěžovatelka doložila oznámení o zrušení svého účtu č. X u Komerční banky, a.
s., ke dni 26. 9. 2017, s konečným zůstatkem -11,71 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u PPF banky
a. s. ze dne 28. 2. 2018, číslo účtu X, vyplývá, že banka na zmíněném účtu k uvedenému datu
evidovala účetní zůstatek ve výši 65.049,84 Kč. Stěžovatelka doložila také výpis ze dne
28. 2. 2018 z účtu vedeného u PPF banky a. s., č. X, s účetním zůstatkem 0 Kč.
[13] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla dva okruhy námitek. Za prvé poukázala
na to, že v jiném řízení jí stejný soud na základě stejných dokumentů osvobození od soudních
poplatků přiznal. K této námitce je nutné uvést, že obě usnesení krajského soudu, která doložila
a kterými jí bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, jsou dřívějšího data. Jedná
se o usnesení krajského soudu ze dne 15. 8. 2017, č. j. 65 Af 45/2017 – 26, kterým bylo
stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu, a ze dne 29. 1. 2018,
č. j. 75 Co 23/2018 – 137, kterým bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků
ve výši 90 %. Listina, na které krajský soud v projednávané věci postavil svůj závěr
o tom, že stěžovatelka má dostatek majetku k zaplacení soudních poplatků, tedy výpis
ze stěžovatelčina bankovního účtu, však pochází ze dne 28. 2. 2018, tedy až z doby po vydání
obou osvobozujících usnesení. Z výpisu z téhož účtu ze dne 29. 12. 2017 navíc vyplývá, že částka
na tomto účtu byla blokována, ale informace o blokaci již není uvedena na po zdějších výpisech
ze dnů 31. 1. 2018 ani 28. 2. 2018. Tvrzení stěžovatelky, že krajský soud musel vycházet
v dřívějších usneseních ze stejného skutkového či majetkového stavu, tak nelze přisvědčit.
[14] Navíc je třeba připomenout, že podle judikatury ani fakt, že by stěžovatelka byla
v některých řízeních krajským soudem osvobozena od soudních poplatků a v jiných osvobozena
nebyla, by nepředstavoval rozpornou rozhodovací praxi. Rozhodnutí o osvobození od soudních
poplatků je totiž pouze procesním rozhodnutím, které je navíc významně závislé na konkrétních
okolnostech každé projednávané věci v určité době (srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 2015,
č. j. 3 As 51/2015 – 16).
[15] Stěžovatelka v druhé námitce upozorňuje na to, že krajský soud dospěl na základě
doložených listin k nesprávným právním závěrům, neboť stěžovatelka žádný majetek
ani finanční obnos nemá a peníze na účtu jsou předmětem exekuce vedené správcem daně. Tyto
informace mají být soudu zřejmé z úřední činnosti. Povinnost doložit nedostatek finančních
prostředků pro úspěch žádosti o osvobození od soudních poplatků je však na účastníkovi řízení.
Pokud ji nesplní, soud nezjišťuje výdělkové a majetkové možnosti účastníka z úřední povinnosti,
jak stěžovatelka požaduje (rozsudky ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011 – 122, nebo ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost nebo neúplnost
tvrzení účastníka ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje
možnost vyhovění žádosti (např. rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88,
č. 1962/2010 Sb. NSS).
[16] Stěžovatelka tvrdí, že peněžní částka ve výši 65.049,84 Kč je předmětem exekuce vedené
správcem daně, tuto skutečnost ale nijak neprokázala. Jak je uvedeno výše, z výpisu z téhož účtu
ze dne 29. 12. 2017 sice vyplývá, že částka na tomto účtu byla blokována, ale informace o blokaci
již není uvedena na pozdějších výpisech ze dnů 31. 1. 2018 ani 28. 2. 2018. Jestliže stěžovatelka
chtěla vyvrátit závěr krajského soudu a tvrdila, že peníze na tomto účtu jsou blokovány i nadále,
měla toto své tvrzení rovněž doložit. Z předložených listin však žádné takové zjištění nevyplývá.
[17] Zbývající námitky vznesené v kasační stížnosti shrnuté výše v bodu [5] tohoto rozsudku
jsou pak pouze obecnými tvrzeními, která stěžovatelka blíže neprokazuje a která by nemohla
zvrátit závěr o tom, že ke dni napadeného rozhodnutí krajského soudu stěžovatelka určitou
finanční částkou k zaplacení soudních poplatků disponovala.
[18] Pro úplnost soud doplňuje, že ke shodnému závěru dospěl také ve skutkově a právně
obdobných věcech týkajících se stěžovatelky, viz rozsudky ze dne 29. 10. 2018,
č. j. 9 As 357/2018 – 29 a č. j. 9 As 358/2018 – 29, a ze dne 31. 10. 2018, č. j. 1 As 323/2018 – 28,
č. j. 1 As 324/2018 – 28 a č. j. 2 As 322/2018 – 27.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[19] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu