ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.350.2017:43
sp. zn. 1 As 350/2017 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Žlab s. r. o., se sídlem
Ostrožská Lhota 413, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem
Heršpická 813/5, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem
tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015, č. j. KUZL
45807/2015, sp. zn. KUSP 45807/2015 ŽPZE-AO, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Honební společenstvo Ostrožská Lhota, se sídlem Ostrožská Lhota 162, zastoupené
JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 710/57, Brno, v řízení o kasační
stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017,
č. j. 29 A 140/2015 – 75,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, č. j. 29 A 140/2015 – 75, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 20017, č. j. 29 A 140/2015 – 75, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015, č. j. KUSP 45807/2015 ŽPZE-AO, sp. zn.
KUZL 45807/2015. Tímto rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Uherské
Hradiště (dále jen „městský úřad“) ze dne 29. 5. 2015, č. j. OŽP/39822/2015/KreS (dále
jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl Ing. R. K. podle §13 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, odvolán z funkce myslivecké stráže ustanovené pro honitbu Ostrožská Lhota
užívanou žalobkyní.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl v záhlaví
označeným rozhodnutím, rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil a s jeho závěry
se ztotožnil. Uvedl, že dle §13 odst. 2 zákona o myslivosti je možné zrušit ustanovení myslivecké
stráže, pokud se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných údajů. Nesprávným
podkladem byla v daném případě smlouva o nájmu honitby Lhotsko ze dne 13. 3. 2013, dle které
právně neexistující Honební společenstvo Lhotsko pronajalo žalobkyni neexistující honitbu
Lhotsko. Správný název honitby je Ostrožská Lhota. Nájemní smlouva tedy neopravňovala
žalobkyni k užívání honitby ani k ustanovení mysliveckého hospodáře a mysliveckých stráží.
Jelikož byla tato smlouva vadná již v základních bodech, nebyla její oprava v rámci zákona
možná, a proto nebylo účelné provádět další dokazování. Žalobkyně si od počátku musela
být vědoma, že nájemní smlouvu na honitbu Ostrožská Lhota nepředložila, a proto se nemůže
domáhat ochrany práv nabytých v dobré víře. Smlouva o nájmu honitby nevykazovala pouhou
jazykovou vadu v označení osoby. Došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi blíže neurčeným
subjektem, jejímž předmětem byla neexistující honitba.
[3] Závěry žalovaného napadla žalobkyně žalobou, které krajský soud vyhověl, a rozhodnutí
žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost
[4] Osoba domáhající se postavení osoby zúčastněné na řízení (stěžovatel) napadá rozsudek
krajského soudu kasační stížností.
[5] Namítá, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která měla za následek
nezákonnost napadeného rozsudku, neboť soud stěžovatele nepřizval k účasti na řízení před
krajským soudem, ačkoli byl stěžovatel účastníkem správního řízení.
[6] Stěžovatel rozvádí, že je držitelem honitby Ostrožská Lhota, pročež byl účastníkem řízení
o odvolání myslivecké stráže pro honitbu Ostrožská Lhota, které bylo ukončeno vydáním
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015, č. j. KUZL 45807/2015. Vedle stěžovatele
a žalobkyně byl účastníkem správního řízení již jen Ing. R. K.. V řízení před správními orgány
obou stupňů byl stěžovatel zastoupen advokátem.
[7] Dne 23. 9. 2017 se stěžovatel z úřední desky Krajského soudu v Brně náhodně dozvěděl,
že tento soud rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015 zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu
řízení.
[8] Stěžovatel zdůrazňuje, že ačkoli již z vymezení účastníků správního řízení bylo zcela
zřejmé, že stěžovatel, jako držitel honitby Ostrožská Lhota, byl rozhodnutím žalovaného ze dne
26. 8. 2015 přímo dotčen ve svých právech, a že mohl být přímo dotčen jeho zrušením ve smyslu
§34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), krajský soud stěžovatele
přímo ani prostřednictvím jeho zástupce nevyrozuměl o probíhajícím řízení ani jej nevyzval
k oznámení, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení dle §34 odst. 2 s. ř. s.
[9] Stěžovatel se tak o podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015
dozvěděl až z napadeného rozsudku a byl tak zcela zbaven možnosti hájit v soudním řízení
svá práva. Tento postup dle stěžovatele založil vadu napadeného rozsudku, pro kterou je nutno
jej zrušit podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 5. 2007 č. j. 5 As 3/2007 - 68, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004 - 75, nebo ze dne
29. 5. 2013 č. j. 6 Aos 3/2012 – 74).
[10] Žalobkyně se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřila přípisem ze dne 23. 10. 2017,
kterým navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Vyjadřuje přesvědčení, že stěžovatel není osobou
zúčastněnou na řízení, neboť nebyl nijak dotčen na svých právech a povinnostech vydáním
napadeného rozhodnutí a nebyl by dotčen ani v případě, že by rozhodnutí nebylo vydáno.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřil přípisem ze dne 25. 10. 2017,
ve kterém uvádí, že nerozporuje názor stěžovatele, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 8. 2015 měl mít stěžovatel možnost jako vedlejší účastník hájit svá práva
dotčená žalobou napadeným rozhodnutím. Konstatoval tedy, že k obsahu kasační stížnosti
neuplatňuje žádné námitky.
[12] Stěžovatel soudu následně doručil repliku k vyjádření žalobce ze dne 26. 2. 2018,
v níž rozvedl přímé dotčení svých práv a setrval na své dosavadní argumentaci.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Kasační stížnost je projednatelná, po jejím posouzení dospěl soud k závěru,
že je důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud shledává, že ze spisového materiálu i rozhodnutí žalovaného
a správního orgánu prvního stupně je jednoznačně zřejmé, že stěžovatel, jakožto držitel honitby
Ostrožská Lhota, ev. č. 39, byl účastníkem řízení o návrhu na zrušení ustanovení myslivecké
stráže pro tuto honitbu. V obou správních rozhodnutích je stěžovatel, spolu s oběma žalobci,
označen jako „účastník řízení dle §27 odst. 1 správního řádu“. Se stěžovatelem bylo rovněž jako
s účastníkem jednáno v průběhu celého správního řízení (byly mu doručovány písemnosti,
byl vyzýván k vyjádření apod.).
[15] Podle §34 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení ty osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí
nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu
výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob
zúčastněných uplatňovat.
[16] Ačkoliv žalobkyně neoznačila stěžovatele již v žalobě jako možnou osobu zúčastněnou
na řízení, bylo povinností krajského soudu (předsedy senátu), aby na základě skutečností
zřejmých ze správního spisu a napadeného rozhodnutí vyrozuměl stěžovatele o probíhajícím
řízení a vyzval jej, aby oznámil, zda bude svá práva v řízení uplatňovat. Osoba zúčastněná
na řízení má právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném
jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Rovněž se jí doručuje rozhodnutí, jímž
se řízení u soudu končí (§34 odst. 2, 3 s. ř. s). V projednávané věci však krajský soud nic v tomto
směru neučinil.
[17] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud zatížil soudní řízení podstatnou vadou,
která mohla mít za následek nezákonnost vydaného rozsudku, a proto přistoupil k jeho zrušení.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[18] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost stěžovatele jako důvodnou. Proto podle
§110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
[19] Na krajském soudu proto bude, aby v dalším řízení splnil svoji povinnost vyplývající
z §34 odst. 2 s. ř. s. a vyrozuměl stěžovatele o probíhajícím řízení, příp. s ním následně jednal
jako s osobou zúčastněnou na řízení, jestliže stěžovatel vyjádří vůli práva osoby zúčastněné
na řízení uplatňovat.
[20] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 3 věty
první s. ř. s., podle níž, zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li
mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu