ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.167.2018:18
sp. zn. 10 As 167/2018 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyň
Michaely Bejčkové a Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. S., zast. JUDr. Petrem
Čichovským, advokátem se sídlem Družstevní 411, Týnec nad Sázavou, proti žalované: Ústřední
veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, proti
rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2018, čj. SVS/2018/022814-G, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2018, čj. 6 A 65/2018-39,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení městského
soudu, kterým soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku jeho žalobě. Žalobou napadl
žalobce rozhodnutí ze dne 19. 2. 2018, kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila
rozhodnutí Krajské veterinární správy – Státní veterinární správy pro Středočeský kraj. Ta uznala
žalobce vinným z přestupku, kterého se dopustil tím, že nezajistil splnění mimořádného
veterinárního opatření, a uložila mu pokutu ve výši 50 000 Kč a povinnost uhradit náklady
správního řízení. Městský soud dospěl k závěru, že nebyly dány podmínky pro přiznání
odkladného účinku žalobě, neboť žalobce v návrhu netvrdil žádnou konkrétní újmu,
která by mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku vznikla.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že městský soud zaměnil rozhodování o odkladném
účinku za rozhodování ve věci samé. Nepřiznáním odkladného účinku žalobě totiž v podstatě
vyřešil námitku nepřiměřeně vysoké pokuty, kterou nyní musí stěžovatel zaplatit. Stěžovatel
vytýká městskému soudu, že nepovažoval za dostatečné jeho tvrzení ohledně újmy,
která by mu mohla nepřiznáním odkladného účinku vzniknout, neboť konkrétní výši újmy může
zemědělec zjistit a vypočítat až po určité fázi zemědělského hospodaření podle množství
nadojeného mléka, z výnosů na polích apod. Z výše uvedených důvodů stěžovatel usnesení
označil za nepřezkoumatelné, navrhuje jej zrušit a zároveň přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná.
[4] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. [k]asační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
[5] Citované ustanovení zákona nepřipouští podat kasační stížnost proti usnesení
o nepřiznání odkladného účinku žalobě. NSS se k procesně obdobné situaci vyjádřil svým
usnesením ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 As 10/2005-47: „Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě
jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání;
není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má proto i rozhodnutí, jímž byl - jako
v případě stěžovatele - návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak
nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé (…).“ K nepřípustnosti kasační stížnosti se NSS
vyslovil i usnesením ze dne 17. 5. 2012, čj. 7 As 61/2012-37: setrval na tom, že „účinek rozhodnutí
o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, ať již pozitivní anebo negativní, je časově omezen právě
jen dobou trvání řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu“, a proto jde o rozhodnutí dočasné,
i když může mít i trvalé následky. Tuto judikaturu potvrdil i Ústavní soud např. v usnesení
ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05.
[6] Kasační stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení, které je podle své povahy dočasné,
a proto NSS kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
Pro nadbytečnost se již NSS dále nezabýval stěžovatelovým návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[7] Na okraj NSS dodává, že městský soud si nespletl rozhodování o odkladném účinku
s rozhodováním ve věci samé – naopak tyto dva postupy směšuje stěžovatel. Při rozhodování
o odkladném účinku soud posuzuje, zda by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a zda odkladný účinek nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je však třeba,
aby vznik takové újmy konkrétně tvrdil a prokázal navrhovatel. NSS souhlasí s městským
soudem, že v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatel konkrétně neuvedl nic,
z čeho by soud mohl usoudit, že by mu zaplacením pokuty mohla vzniknout nepřiměřeně vysoká
újma. Pokud stěžovatel tvrdí, že tuto újmu lze konkrétně vypočítat až po určité fázi hospodaření,
měl to tvrdit již před městským soudem. Nadto tato újma nemusí být vyčíslena přesně, postačilo
by, kdyby stěžovatel městskému soudu doložil své předpokládané příjmy a předpokládané výdaje.
V takovém případě by již soud mohl posoudit intenzitu možné újmy a případně žalobě přiznat
odkladný účinek. Nepřiznáním odkladného účinku soud nevyjádřil svůj názor na otázku,
zda pokuta, kterou musí stěžovatel zaplatit, je, či není nepřiměřeně vysoká. Tato otázka
bude předmětem meritorního posouzení, a pokud bude stěžovatel v žalobním řízení úspěšný,
zaplacená částka mu bude vrácena zpět.
[8] O nákladech řízení rozhodl soud na základě §60 odst. 3 a §120 s. ř. s., podle nichž nemá
při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu