ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.281.2017:39
sp. zn. 10 Azs 281/2017 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ladislava Derky v právní věci žalobkyně: T. K. T. N., zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2016, čj. MV-101318-7/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2017, čj. 30 A 165/2016-48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, které zrušilo
platnost povolení žalobkyně k trvalému pobytu podle §77 odst. 1 písm. d) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neboť se zdržovala mimo území ČR
po dobu více než 6 let. Zároveň ministerstvo stanovilo žalobkyni lhůtu 30 dnů k vycestování
z území ČR.
[2] Žalovaná dospěla k závěru, že odvolání je opožděně, neboť rozhodnutí ministerstva bylo
žalobkyni doručeno fikcí podle §24 odst. 1 s. ř. dne 1. 2. 2016. Lhůta pro odvolání uplynula dne
16. 2. 2016 a žalobkyně podala odvolání až 16. 5. 2016. S odvoláním spojila žalobkyně návrh
na určení neplatnosti doručení rozhodnutí ministerstva a žádost o prominutí zmeškání lhůty
k podání odvolání. Ministerstvo návrhu ani žádosti nevyhovělo a žalovaná následně rozhodnutím
ze dne 25. 8. 2016, čj. MV-101318-6/SO-2016 odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla.
[3] Krajský soud žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému
pobytu zamítl. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí zkoumal i zákonnost rozhodnutí,
kterým žalovaná zamítla odvolání proti rozhodnutí ministerstva o nevyhovění návrhu na určení
neplatnosti doručení a žádosti o prominutí zmeškání lhůty. Krajský soud dospěl k závěru,
že správní orgány postupovaly správně. Důvod, pro který žalobkyně žádala o prominutí lhůty,
jednak zůstal pouze u tvrzení, že se v rozhodné době zdržovala v Německu, jednak i pokud by
byl prokázán, netvoří bez dalšího dostatečný důvod pro prominutí zmeškání lhůty. Žalobkyně
věděla, že s ní ministerstvo vede správní řízení. Mohla a měla proto předpokládat, že ministerstvo
může v rámci řízení vydat rozhodnutí, které jí doručí. Pokud se rozhodla odcestovat
do Německa, musela být srozuměna s důsledky, které to pro ni může mít. K otázce doručování
krajský uvedl, že rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno fikcí na adresu, kterou uvedla jako adresu
pobytu při příjezdu do ČR i při následném výslechu. Žalobkyně navíc při výslechu výslovně
potvrdila, že se na této adrese skutečně zdržuje a převzala si na ní i předvolání k výslechu. Správní
orgán dodržel pravidla doručování a rozhodnutí bylo řádně doručeno fikcí. Doručování veřejnou
vyhláškou nebo ustanovení opatrovníka by za takové situace bylo nadbytečné.
II. Shrnutí kasační stížnosti
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a navrhla, aby NSS rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Krajský soud se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami stěžovatelky a prakticky
převzal argumentaci žalované. Z toho důvodu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Doručení
rozhodnutí ministerstva neproběhlo v souladu se zákonem. Doručení fikcí je nezákonné,
neboť stěžovatelka jím byla zkrácena na právu podat odvolání. Správní orgán se nezabýval
možností doručit veřejnou vyhláškou. Správní orgán měl nejprve zkusit opakovaně doručit,
což však neučinil a rozhodnutí se pokusil doručit pouze jednou. Zároveň správní orgán mohl
žalobkyni ustanovit opatrovníka pro doručování. Ani touto možností se nezabýval. Žalobkyně
sice nebyla osobou s neznámým místem pobytu, ale vzhledem k okolnostem případu měl být
opatrovník žalobkyni stejně ustanoven. Krajský soud shledal tento postup správního orgánu
zákonným, s čímž stěžovatelka nesouhlasí.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a splňuje zákonné náležitosti podle
§106 odst. 1 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatelka ve své kasační stížnosti uplatnila. Nejprve posoudil
námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
[9] Napadený rozsudek je přezkoumatelný. Z rozsudku krajského soudu je zřejmé,
z jakého skutkového stavu soud vycházel, jak hodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti
a jak je právně posoudil. Krajský soud přezkoumatelně objasnil svůj závěr, že ministerstvo
doručilo rozhodnutí zákonným způsobem a že nebyly dány důvody pro prominutí zmeškání lhůty
pro podání odvolání. Skutečnost, že se v posouzení věci shodoval se žalovanou, nezpůsobuje
nepřezkoumatelnost.
[10] NSS připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční, dle které je
stěžovatel povinen v kasační stížnosti uvést, z jakých důvodů napadá rozhodnutí krajského
(resp. městského) soudu. Konkretizaci kasačních námitek nelze nahradit pouhým
(z převážné části doslovným) zopakováním námitek uplatněných v žalobě, jak to učinila
stěžovatelka. NSS přezkoumává rozsudek krajského soudu, který se ke všem žalobním bodům
vyjádřil a vypořádal je. Vzhledem k tomu, že krajský soud své závěry podrobně odůvodnil a NSS
s jeho posouzením souhlasí, uvádí níže pouze stručně důvody, pro které je argumentace
stěžovatelky nesprávná.
[11] Nepravdivé je opakované tvrzení stěžovatelky, že ze spisového materiálu nevyplývá,
jakým způsobem bylo stěžovatelce doručeno rozhodnutí ministerstva. Ve správním spise
je u originálu rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu připevněna obálka
s předtištěnou doručenkou. Z té plyne, že bylo stěžovatelce zanecháno poučení k vyzvednutí
zásilky, zásilka byla 20. 1. 2016 uložena a 3. 2. 2016 doručena zpět ministerstvu. Je tedy
zcela zřejmé, že rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno fikcí podle §24 odst. 1
s. ř. (k nárokům na prokazování fikcí srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010,
čj. 5 As 26/2009-67).
[12] Tvrdí-li stěžovatelka, že doručením fikcí byla nezákonně připravena o právo podat
odvolání, přehlíží platnou právní úpravu. Správní řád upravuje doručování v Hlavě II, Dílu 4.
V případě, že není adresát při doručování zastižen a písemnost nelze doručit jinak,
uloží se (§23 odst. 1 s. ř.). Jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne,
kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním
dnem této lhůty (§24 odst. 1 s. ř). Ministerstvo doručovalo rozhodnutí na adresu,
kterou stěžovatelka opakovaně uvedla, jako adresu, na které se zdržuje. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka nebyla zastižena a písemnost nešlo doručit jinak, byla uložena. Stěžovatelka si ji
však ve lhůtě 10 dnů nevyzvedla, čímž došlo k doručení fikcí. To vše zcela v souladu se zněním
zákona. Stěžovatelka neuvedla žádný konkrétní důvod, proč by doručení fikcí podle §24 odst. 1
s. ř. s. mělo být nezákonné. Její kasační námitka není důvodná.
[13] Nesprávná je i argumentace stěžovatelky, že ministerstvo mělo doručovat rozhodnutí
veřejnou vyhláškou. V případě stěžovatelky totiž, není splněna hypotéza §25 odst. 1 s. ř.,
neboť stěžovatelka není osobou neznámého pobytu, osobou, jíž se prokazatelně nedaří
doručovat, ani osobou, která není známa. Stěžovatelka místo svého pobytu ministerstvu sama
sdělila a na této adrese si i převzala předvolání k výslechu. Rozhodnutí o zrušení platnosti
povolení k trvalému pobytu bylo doručováno na stejnou adresu, ale s ohledem na nepřítomnost
stěžovatelky bylo doručeno fikcí. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že rozhodnutí bylo účinně
doručeno v souladu se zákonem. Za takové situace nebylo třeba zkoušet rozhodnutí doručit
opakovaně, jak nyní v kasační stížnosti požaduje stěžovatelka. Krajský soud v tomto ohledu
správně odkázal na rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, čj. 7 As 130/2012-29, od jehož závěrů
nevidí NSS důvod se v nyní projednávaném případě odchýlit.
[14] Z obdobných důvodů nemohlo ministerstvo stěžovatelce ani ustanovit opatrovníka.
Podle §32 odst. 2 písm. d) s. ř. ustanoví správní orgán opatrovníka osobě neznámého pobytu
nebo osobě, jíž se prokazatelně nedaří doručovat. Stěžovatelka není ani jedním z těchto případů.
Skutečnost, že pobývala ze své vlastní vůle v Německu, ačkoliv věděla, že je s ní vedeno správní
řízení, jde pouze k tíži stěžovatelky (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2010,
sp. zn. II. ÚS 2317/10). Tvrdí-li stěžovatelka, že nebyla osobou s neznámým místem pobytu,
„nicméně vzhledem k okolnostem případu měl být účastnici řízení ustanoven opatrovník, aby mohla oprávněně
hájit svá práva“, opomíjí uvést, jaké konkrétní okolnosti případu by takový postup měly odůvodnit.
NSS žádné takové nenašel.
IV. Závěr
[15] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu