ECLI:CZ:NSS:2018:2.AFS.104.2018:86
sp. zn. 2 Afs 104/2018 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: COSTRA Ltd.,
se sídlem Bexley Square, Salford 6, Manchester, M3 6BZ Spojené království Velké Británie
a Severního Irska, zastoupena Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem
Na Bělidle 830/2, Praha 5, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 1387/7, Praha 4, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) BSB 1881, s.r.o.,
se sídlem Kubelíkova 1780/21, Praha 3, zastoupena JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem
Šaldova 466/34, Praha 8, II) L.T.B.C. spol. s r.o., se sídlem Limuzská 2110/8, Praha 10,
zastoupena JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, ve věci
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017, č. j. 12290-3/2017-900000-302, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 7. 2. 2018, č. j. 52 Af 40/2017 – 153, o návrhu žalobkyně na předběžné
opatření,
takto:
Návrh žalobkyně na předběžné opatření se za mí t á.
Odůvodnění:
I. Rozsudek krajského soudu a následný postup žalobkyně
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“)
rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 52 Af 40/2017 – 153, zamítl žalobu žalobkyně, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017, č. j. 12290-3/2017-900000-302. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj
(dále jen „celní úřad“) ze dne 10. 11. 2016, č. j. 60299-2/2016-590000-12, jímž bylo podle
§134zzc odst. 3 a §42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném
znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a podle §134zzc odst. 3 a §42d odst. 1 písm. b)
zákona o spotřebních daních rozhodnuto o propadnutí a zabrání surového tabáku v množství
638.334,4 kg, a to z důvodu, že nebylo prokázáno, že byl skladován v souladu se zákonem
o spotřebních daních.
[2] Proti výše uvedenému rozsudku se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brání u Nejvyššího
správního soudu kasační stížností, podanou dne 19. 3. 2018. Současně s kasační stížností podala
stěžovatelka i blanketní návrh na přiznání odkladného účinku, který ani k výzvě Nejvyššího
správního soudu nedoplnila, a proto byl tento návrh dne 14. 6. 2018 zamítnut. Dne 13. 6. 2018
podala stěžovatelka také návrh na vydání předběžné opatření.
II. Návrh na vydání předběžného opatření
[3] Stěžovatelka ve svém návrhu na vydání předběžného opatření požaduje, aby Nejvyšší
správní soud vydal usnesení, kterým přikáže žalovanému, aby se do skončení řízení o kasační
stížnosti vedené před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 Afs 104/2018 zdržel převodu
surového tabáku, který propadl a byl zabrán výše uvedeným rozhodnutím celního úřadu, na třetí
osoby, včetně jeho převodu na organizační složky státu, nebo zničení tohoto surového tabáku.
[4] Svůj návrh odůvodňuje tím, že oprávněným zájmem (bývalých) vlastníků propadnutého
a zabraného tabáku je, aby před definitivním ukončením přezkumu rozhodnutí o propadnutí
a zabrání surového tabáku nedošlo k likvidaci tohoto surového tabáku nebo nevratnému
znemožnění přechodu vlastnického práva k němu. Za definitivní ukončení přezkumu
považuje až okamžik, kdy Nejvyšší správní soud potvrdí rozsudky Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, sp. zn. 52 Af 39/2017, sp. zn. 52 Af 40/2017
a sp. zn. 52 Af 41/2017.
[5] Stěžovatelka upozorňuje na to, že pokud by rozhodnutí o propadnutí a zabrání surového
tabáku bylo správními soudy revidováno, vlastnické právo k tomuto surovému tabáku by přešlo
zpět na ni a na osoby zúčastněné na řízení, tedy původní vlastníky tohoto surového tabáku.
S ohledem na uvedené a s poukazem na zásady občanského zákoníku při náhradě škody,
který preferuje uvedení v předešlý stav před peněžním odškodněním a který je použitelný
i při náhradě škody dle §26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dále s poukazem
na zásadu šetření práv daňových subjektů stěžovatelka uvádí, že by se žalovaný jakožto správce
tohoto majetku měl až do definitivního ukončení věci zdržet postupu, kdy by již nebylo možno
původním vlastníkům vrátit předmětný surový tabák.
[6] Stěžovatelka k hrozící újmě uvádí, že hodnota zajištěného a propadnutého surového
tabáku se pohybuje průměrně okolo 3,50 €/kg, a propadnuté a zabrané množství 638.000 kg
tak má hodnotu přesahujíc 2.000.000 €. K prokázání hodnoty surového tabáku přiložila
stěžovatelka šest nabývacích faktur k surovému tabáku, který propadl. V případě zbývajících
faktur odkazuje na celní úřad, kterému byly tyto nabývací faktury předloženy v rámci celního
dohledu v letech 2013 až 2015
[7] Za hrozící vážnou újmu ve smyslu §38 odst. 1 s. ř. s. označuje zničení věcí o hodnotě
v řádu desítek milionů Kč (tedy veškerý surový tabák, který byl propadnut a zabrán), které
v případě úspěchu kasační stížnosti mohou být zúčastněným osobám vráceny. Vzhledem k tomu,
že předmětné řízení je vedeno o zákonnosti rozhodnutí, kterým došlo k propadnutí a zabrání
surového tabáku třem zúčastněným osobám (stěžovatel a dvě osoby zúčastněné – celkem
638.334,4 kg surového tabáku), je nutno jako eventuální vážnou újmu brát hodnotu veškerého
tabáku, který byl předmětným rozhodnutím propadnut a zabrán. Navíc i to dokládá
skutečnost, že tři žaloby všech zúčastněných měly být spojeny ke společnému projednání
dle §39 odst. 1 s. ř. s.
[8] Nad uvedené stěžovatelka dodává, že n a první pohled je zřejmé, že tento majetek
v hodnotě desítek milionů Kč byl propadnut kvůli evidenčním nejasnostem (které ovšem účelově
vytváří Celní správa České republiky), nejasnostem provázejícím účinnost nového zákona
(konkrétně zákona č. 157/2015 Sb.), a nedokonalosti jeho přechodných ustanovení a nařízením
požadovaného předběžného opatření žádné zúčastněné straně nevznikne žádná újma, nýbrž bude
pouze zachován status quo, tedy že surový tabák nebude zničen ani prodán.
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že vyjádření účastníků k návrhu stěžovatelky nepotřebuje,
a proto si je v souladu s §38 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nevyžádal.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud návrh posoudil a rozhodl se jej zamítnout.
[11] Podle §38 odst. 1 s. ř. s. platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit
poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům
uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost
i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
[12] Ze znění zákona je zřejmé, že pro nařízení předběžného opatření musejí být splněny
tři základní podmínky. První dvě – tedy podání návrhu na zahájení řízení a podání návrhu
na nařízení předběžného opatření – jsou v případě stěžovatelky bezpochyby splněny. Podrobnější
posouzení si však vyžádá podmínka spočívající v zatímní potřebě upravit poměry účastníků pro hrozící
vážnou újmu, respektive otázka, zda stěžovatelce dle jejího tvrzení vážná újma hrozí.
[13] Pojem „vážná újma“ představuje typický neurčitý právní pojem, jehož znaky se mohou
měnit v závislosti na okolnostech konkrétního případu. Přesto se v judikatuře správních soudů
a Ústavního soudu objevují určitá obecná východiska, od nichž se lze při posuzování,
zda v daném případě vážná újma hrozí, odrazit. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
24. 5. 2006 č. j. Na 112/2006 - 37 (č. 910/2006 Sb. NSS) dospěl k závěru, že pojem „vážné újmy“
je „nutno vykládat relativně autonomně a izolovaně od předběžného posuzování (přesněji řečeno odhadování)
budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného opatření v řízení ve věci samé. Vážnou újmou je v případě,
že předběžným opatřením má být podle návrhu účastníka-soukromé osoby uložena povinnost správnímu orgánu,
nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky),
který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí
nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry,
že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména
intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv,
zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 5. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004 - 110, zveřejněné pod č. 735/2006 Sb. NSS
a na www.nssoud.cz; viz zejm. čl. II. odůvodnění uvedeného usnesení).“ V usnesení ze dne 28. 7. 2006,
č. j. 59 Ca 87/2006 - 14 (č. 1291/2007 Sb. NSS) Krajský soud v Ústí nad Labem konstatoval,
že vážnou újmou může být jen „velmi vážný zásah do práv a povinností účastníka, jehož důsledky
jsou pro něho natolik závažné a způsobilé trvale porušit jeho zájmy, že je v rozporu s právními normami
či dobrými mravy, aby jej snášel.“ Podle Ústavního soudu nastává potřeba zatímní úpravy poměrů
účastníků předběžným opatřením „v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl
prostor pro faktická jednání či právní úkony, jež by vytvořily nezvratný stav“ (usnesení ze dne 23. 10. 2014,
sp. zn. III. ÚS 2974/14).
[14] S ohledem na výše uvedená východiska má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatelce
vážná újma ve smyslu §38 odst. 1 s. ř. s. nehrozí. Jako svou vážnou újmu stěžovatelka označuje
nemožnost zpětného převedení konkrétního propadnutého a zabraného surového tabáku
v případě, že by orgány celní správy tento konkrétní surový tabák prodaly či zničily. Nejvyšší
správní soud však nemá za to, že by předmětný surový tabák byl jedinečný či něčím výjimečný.
Jedná se o zastupitelnou věc, běžné povahy, pravděpodobně standardní kvality, přesně určeného
množství, a tedy i ceny. Dle názoru Nejvyššího správního soudu je případná újma snadno
napravitelná poskytnutím finanční částky o stejné výši, jaká odpovídá ceně, za kterou stěžovatelka
surový tabák pořídila (viz obdobně usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56,
vztahující se k tvrzené vážné újmě spočívající ve ztrátě vlastnictví k pohonným hmotám). I pokud
by došlo v mezidobí k navýšení ceny tabáku, takže by stěžovatelka utrpěla újmu v podobě ztráty
příležitosti vydělat na prodeji tabáku za vyšší cenu, bylo by možno její újmu kompenzovat
v penězích. Totéž platí i o dalších představitelných újmách v souvislosti s její obchodní činností
týkající se propadnutého a zabraného tabáku.
[15] Jak konstatoval Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 808/08, „institut
předběžného opatření má mimořádný a dočasný charakter […]. Vydání předběžného opatření je proto vyhrazeno
pro ojedinělé případy, které zákonodárce popsal slovy o (hrozící) vážné újmě (nikoli tak každé újmě).“
Stěžovatelka svou argumentací Nejvyšší správní soud nepřesvědčila, že by právě její situace
odůvodňovala užití tohoto výjimečného institutu.
[16] O nákladech řízení o návrhu na předběžné opatření rozhodne Nejvyšší správní soud
v rámci rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§61 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu