ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.147.2018:28
sp. zn. 2 Azs 147/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: T. T., zastoupený
Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 1. 2018, č. j. OAM-3/LE-LE05-LE05-PS-2018, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2018, č. j. 17 A 21/2018 – 36,
takto:
I. Řízení se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi,
se p ř i zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce
4114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 1. 2018, č. j. OAM-3/LE-LE05-LE05-PS-2018
(dále jen „napadené rozhodnutí“) zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle
§46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále jen „zákon
o azylu“), přičemž doba zajištění byla podle §46a odst. 5 zákona o azylu stanovena
do 26. 4. 2018.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Plzni
(dále jen „krajský soud“) jako nedůvodnou zamítl shora označeným rozsudkem
(dále jen „napadený rozsudek“).
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasně podanou kasační
stížností. K věcnému projednání kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil,
neboť před rozhodnutím věci (v rámci procesních přípravných úkonů) zjistil, že jsou splněny
podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Ve vyjádření ze dne 16. 7. 2018 k doplnění kasační stížnosti sdělil žalovaný Nejvyššímu
správnímu soudu, že stěžovatel byl dne 26. 4. 2018 propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců.
V návaznosti na to žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud s ohledem na §46a odst. 9 zákona
o azylu řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] Podle §46a odst. 9 zákona o azylu ve znění účinném od 15. 8. 2017 [v] případě,
že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, soud
řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo
neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti
použijí obdobně.
[6] Obdobně ke stejnému datu zní i §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců: [v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[7] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2017,
č. j. 3 Azs 243/2017 – 24, pokud jde o aplikaci výše uvedeného ustanovení zákona o pobytu
cizinců, dospěl k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí o zajištění meritorně
rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení v důsledku ukončení
zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen, neboť „[n]árok na soudní řízení v další instanci
(navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou nikde formulován a právem na spravedlivý proces
ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt ani nejde o případ
podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněných
pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 291/2017 – 31).
[8] Aplikace citovaných ustanovení, která zní stejně, v řízení před Nejvyšším správním
soudem poté, co krajský soud zajištění stěžovatele věcně posoudil, je proto v souladu s Ústavou,
Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními smlouvami o lidských právech,
jimiž je České republika vázána.
[9] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza §46a odst. 9 zákona
o azylu – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno.
Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal krajský soud, byl tedy zároveň
naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována
jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu
s §47 písm. c) s. ř. s. aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §46a odst. 9 zákona
o azylu o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[10] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat
rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení
§172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce
ohledně souladu §46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení jako §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne
23. 11. 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 – 43. Stejně jako ve svých usneseních ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 361/2017 – 28, a č. j. 6 Azs 416/2017 – 25, či například ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 7 Azs 81/2018 – 26, však Nejvyšší správní soud dospěl (z výše uvedených důvodů) k závěru,
že pochybnosti skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy
s ústavním pořádkem či unijním právem nesdílí. V podrobnostech lze potom odkázat
na odstavce 17–22 citovaného usnesení č. j. 3 Azs 361/2017 – 28.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[12] Zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti byl usnesením krajského soudu
ze dne 8. 2. 2018, č. j. 17 A 21/2018 – 17, ustanoven Mgr. Jindřich Lechovský, advokát, se sídlem
Šlejnická 1547/13, Praha 6, jehož odměnu a hotové výdaje podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát.
Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání
a podání doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž mu náleží odměna ve výši 3100 Kč
[§7 bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální
náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 3400 Kč. Jelikož
ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se uvedená částka o sazbu daně.
Celkem tedy bude zástupci stěžovatele proplacena částka 4114 Kč z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu