ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.422.2017:56
sp. zn. 2 Azs 422/2017 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: R. K.,
zastoupený Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 2. 2017, č. j. OAM-567/ZA-ZA04-K01-PD1-2014, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 1 Az 28/2017 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je občanem Ukrajiny, do České republiky přicestoval (dle svého sdělení)
z důvodu problémů se členy extrémistických skupin v zemi původu. Rozhodnutím žalovaného
ze dne 3. 2. 2015, č. j. OAM-567/ZA-ZA04-K01-2014, byla žalobci udělena doplňková ochrana
dle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, na dobu 24 měsíců.
Důvodem udělení bylo to, že žalovaný nemohl vyloučit přelití bojů na Ukrajině na další oblasti,
včetně domoviny žalobce. Tímto rozhodnutím žalovaný zároveň rozhodl, že se žalobci neuděluje
azyl podle §12, §13 a §14 zákona o azylu. Dne 9. 1. 2017 požádal žalobce o prodloužení
doplňkové ochrany, nicméně žalovaný žádosti v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen
„napadené rozhodnutí“) nevyhověl.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným
rozsudkem (dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. V odůvodnění uvedl,
že vojenský konflikt na Ukrajině se omezil pouze na hranici mezi územím kontrolovaným
proruskými separatisty a ukrajinskou armádou. Černigovská oblast (odkud žalobce pochází)
je od linie fronty vzdálená, nedochází zde k bezpečnostním incidentům a žalobci proto
nic nebrání v návratu na Ukrajinu. Žalovaný při posouzení podmínek na Ukrajině vycházel
z relevantních informací a shromáždil dostatek aktuálních zdrojů o zemi původu žalobce,
z nichž mohl dostatečně precizně posoudit politickou a bezpečnostní situaci. V napadeném
rozhodnutí se žalovaný rovněž vyjádřil k obavám žalobce týkajících se extrémistických skupin.
Na základě shromážděných informací uvedl, že tyto pravicové extrémistické organizace
jsou v současné ukrajinské politice marginalizovány a jejich podpora není ve společnosti rozsáhlá,
o čemž svědčí i omezená voličská podpora ve volbách v roce 2014. Ukrajinská vláda nadále
zasahuje proti nezákonnému jednání jednotlivých členů těchto skupin. Žalobce má možnost
se v případě problémů obrátit na státní orgány své země o pomoc, této možnosti však nevyužil
a bez dalšího opustil zemi.
[3] Dle městského soudu žalovaný správně posoudil, že důvody, pro které byla žalobci
udělena doplňková ochrana, již pominuly. Politická a bezpečnostní situace v zemi se uklidnila,
probíhajícím konfliktem jsou zasaženy pouze dvě oblasti z celkového počtu 24, přičemž žalobce
nepochází ani z jedné takto postižené oblasti. Žalobce má na území Ukrajiny zázemí,
jelikož zde spoluvlastní dům a žijí zde jeho vzdálenější příbuzní. Městský soud proto uzavřel,
že žalobci nehrozí v jeho domovské zemi skutečné nebezpečí vážné újmy.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
kterou opírá o důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy namítá nesprávné právní posouzení
městským soudem, vady správního řízení a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[5] Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel odůvodňuje zásadními pochybeními při zjišťování
skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování právních otázek, které mají dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že žalovaný a městský soud
nesprávně zjistili skutkový stav, jelikož nevycházeli z aktuální situace. Žalovaný si neopatřil
žádnou zprávu z přelomu roku 2016/2017 zabývající se bezpečnostními podmínkami
na Ukrajině. Shromážděné informace o Ukrajině proto nebyly dostatečně aktuální a objektivní,
zejména pokud jde o působení extrémistických skupin. Rovněž neobstaral informace
o tom, jakým způsobem extrémistické skupiny zacházejí s obyvatelstvem, ani o jejich případném
propojení s ozbrojenými silami či správními orgány. V posuzovaném řízení proto nebylo
objasněno, v jaké míře jsou ukrajinské orgány schopny a ochotny zajistit ochranu proti těmto
subjektům. Stěžovatel dále připomíná, že v žádosti o udělení mezinárodní ochrany kladl důraz
nejen na obecnou obavu z bezpečnostního rizika plynoucího z probíhajícího vojenského
konfliktu, ale také na obavu z jednání pravicových extrémistických organizací. Příznivci
radikálních skupin jej měli napadnout s cílem ho přinutit, aby se přihlásil k dobrovolnickému
batalionu. Ochrana poskytovaná ukrajinskými orgány je pak pouze teoretická, neboť policie
je mnohdy nečinná. Stěžovatel také uvádí, že jeho vycestování může představovat rozpor
s mezinárodními závazky z důvodu nepřiměřeného zásahu do jeho práva na respektování
soukromého a rodinného života. Stěžovatel již nemá na Ukrajině blízké příbuzné, otec s matkou
zemřeli a jeho sestra žije na území České republiky. Jeho nevlastní otec také zemřel
a v Černigovské oblasti tak žije již jen jeho teta.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje se závěry napadeného
rozsudku. K aktuálnosti podkladů konstatuje, že stěžovatel měl možnost se s podklady seznámit
a měl rovněž možnost navrhnout další materiály, které by dle jeho názoru více vystihovaly situaci
na Ukrajině. Stěžovatel se však s podkladovými materiály neseznámil a v průběhu správního
řízení neuplatnil žádné návrhy na jejich doplnění. Námitka zásahu do soukromého a rodinného
života je nepřípustná, neboť ji stěžovatel uplatnil poprvé až v řízení o kasační stížnosti. Žalovaný
zároveň uvádí, že mezinárodní závazky neukládají všeobecnou povinnost respektovat volbu osob
ohledně země jejich pobytu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Poté se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu
§104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a odst. 3 s. ř. s.
nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože
by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní
soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[9] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“
byl v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena
jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní
otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon;
(4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Vzhledem k tomu, že ohledně důvodů přijatelnosti stěžovatel uvedl pouze obecná tvrzení,
aniž by je blíže konkretizoval, mohl se Nejvyšší správní soud touto otázkou zabývat také
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kritérií. Nejvyšší správní soud nejprve
konstatuje, že napadený rozsudek považuje za přezkoumatelný. Ke stěžejní námitce nedostatků
podkladů o zemi původu uvádí, že žalovaný v průběhu správního řízení shromáždil množství
informací o Ukrajině z různých zdrojů (vlastní zjištění, informace mezinárodních nevládních
organizací a další). Jednalo se o následující dokumenty: Informace Ministerstva vnitra
Velké Británie z ledna 2016, Výroční zpráva Human Rights Watch 2017 ze dne 12. 1. 2017,
Zpráva Freedom House ze dne 27. 1. 2016, Výroční zpráva Amnesty International 2015/2016,
Zprávy žalovaného o situaci na Ukrajině (Podmínky výkonu základní vojenské služby
a s tím spojené otázky ze dne 15. 10. 2015; Bezpečnostní situace v Oděse ze dne 20. 10. 2015;
Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti ze dne 9. 6. 2016;
Možnost podat stížnost proti postupu příslušníků policejních orgánů či jiných orgánů státní moci
ze dne 25. 7. 2016; Politická a bezpečností situace, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby
ze dne 24. 11. 2016). Z obsahu těchto zpráv je patrné, že žalovaný situaci na Ukrajině podrobně
zkoumal. Obstaral si dostatek relevantních informací z různých vládních i nevládních zdrojů,
které ve svém souhrnu poskytovaly ucelený obraz o situaci na Ukrajině. Rovněž se jednalo
o aktuální materiály, neboť podstatná část zpráv byla z roku 2016, poslední zpráva byla dokonce
ze dne 12. 1. 2017 (tedy z doby krátce před vydáním napadeného rozhodnutí). Z uvedených
dokumentů žalovaný ověřil, že žalobci již nehrozí při návratu na Ukrajinu nebezpečí vážné újmy,
neboť vojenské střety na východě Ukrajiny se omezují pouze na okolí frontové linie. Černigovská
oblast je dostatečně vzdálena od bojových operací, takže jejím obyvatelům za současného stavu
konfliktu nehrozí nebezpečí.
[11] Otázkou nebezpečí hrozícího stěžovateli od extrémistických pravicových skupin
se žalovaný již zabýval v prvotním rozhodnutí o posouzení mezinárodní ochrany, v němž shledal,
že se nejedná o pronásledování z azylově relevantních důvodů. Stěžovatel se proti tomuto
posouzení nebránil, ačkoliv mohl podat správní žalobu. V posuzovaném řízení žalovaný
shromáždil materiály (zejména zprávy Human Rights Watch, Freedom House a také zprávu
žalovaného ze dne 24. 11. 2016), ze kterých plynulo, že současné působení extrémistických
skupin na Ukrajině nezakládá (nový) důvod pro prodloužení doplňkové ochrany.
[12] K námitce stěžovatele týkající se nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného
života neprodloužením doplňkové ochrany Nejvyšší správní soud uvádí, že ji stěžovatel vznesl
poprvé až v kasační stížnosti, ačkoli mu nic nebránilo uplatnit ji již v řízení před městským
soudem. Jedná se tedy o námitku nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nadto ani včasné
uplatnění této námitky by nemohlo založit přijatelnost kasační stížnosti, neboť není
nepřiměřeným zásahem, může-li cizinec a jeho rodina vést svůj soukromý a rodinný život v jiné
zemi, například v domovském státě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 11. 2016, č. j. 5 Azs 167/2016 – 25, nebo ze dne 17. 6. 2015, č. j. 1 As 84/2015 - 24).
Lze rovněž uvést, že na Ukrajině není stěžovatel zcela bez příbuzenských vazeb, neboť zde žije
jeho teta a bratranec (ani absence sociálních vazeb by ovšem důvodem pro udělení či prodloužení
některé z forem mezinárodní ochrany nebyla, viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 9. 2014, č. j. 5 Azs 22/2013 - 31).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší
správní soud zároveň dodává, že chápe situaci stěžovatele, který si v průběhu doby, po kterou
mu byla udělena doplňková ochrana, vytvořil na území České republiky určité společenské vazby
(zaměstnání, bydlení), a proto chce tyto vazby zachovat. K tomuto účelu však nemůže sloužit
institut mezinárodní ochrany, který je určen pro výjimečné případy stanovené zákonem o azylu.
Pokud má stěžovatel zájem o další legální pobyt v České republice, bude se muset podrobit
režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 5. 2017, č. j. 9 Azs 13/2017 – 32).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu
tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu