ECLI:CZ:NSS:2018:3.AFS.377.2017:38
sp. zn. 3 Afs 377/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí
nad Labem, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2017, č. j. 509777/17/2501-
80542-507591, č. j. 509815/17/2501-80542-507591 a č. j. 509835/17/2501-80542-507591 v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.
12. 2017, č. j. 15 Af 73/2017 - 41,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností brojí proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 15 Af 73/2017 - 41, jímž krajský soud zastavil řízení o jeho
žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 3. 2017, č. j. 509777/17/2501-80542-507591,
č. j. 509815/17/2501-80542-507591 a č.j. 509835/17/2501-80542-507591. Krajský soud řízení
zastavil poté, co stěžovatel nezaplatil soudní poplatky spojené s podáním žaloby.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud jej proto dne
8. 1. 2018 pod č. j. 3 Afs 377/2017 – 18 vyzval k prokázání osobních, majetkových
a výdělkových poměrů. Stěžovatel svá tvrzení o osobní situaci nijak nedoložil. V návaznosti
na to proto o návrzích stěžovatele Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2018,
č. j. 3 Afs 377/2017 – 25. Výrokem I. stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal,
zamítl návrh žalobce na ustanovení advokáta (výrok II.), výrokem III. stěžovatele vyzval
k předložení plné moci udělené k zastupování v řízení o kasační stížnosti popř. k prokázání,
že nezbytné právnické vzdělání má sám stěžovatel. Výroky IV. a V. vyzval stěžovatele ke splnění
poplatkové povinnosti za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[3] V reakci na uvedené usnesení zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu dne
26. 2. 2018 další žádost o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce. Stěžovatel
ke svým osobním poměrům v žádosti uvedl, že „na základě objektivně nového skutkového i právního
stavu v mezidobé nově vzniklého (nově prováděná exekuce) objektivně důvodně žádá o ustanovení zástupce z řad
advokátů a o osvobození od soudních poplatků, neboť v mezidobí došlo u žalobce/žadatele ke změně faktických
poměrů, což muselo být a je zdejšímu soudu z úřední činnost dobře známo.“ Další námitky stěžovatel
směřuje již jen vůči postupu správce daně a k povinnosti nezbytného zastoupení advokátem
podle ustanovení §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní.
[4] Stěžovatel však ani k této žádosti nedoložil žádné podklady, kterými by ozřejmil své
osobní poměry, tím spíše žádné podklady, kterými by prokázal změnu poměrů, která u něj měla
nastat v době od výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2018,
č. j. 3 Afs 377/2017 – 25. Za takovou skutečnost nelze považovat zcela obecné a nepodložené
tvrzení stěžovatele, že „změna faktických poměrů“ musela být soudu známa z jeho úřední činnosti.
Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod o nynější opakované žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti znovu
rozhodnout samostatným usnesením. Byť obecně platí, že o žádosti o osvobození od soudního
poplatku musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví,
toto obecné pravidlo má své výjimky. Mechanické uplatňování tohoto pravidla by mohlo
v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí
a rozhodováním o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci
jednoho řízení je proto soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové,
dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení
(viz např. rozsudky tohoto soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, ze dne 16. 12. 2015,
č. j. 8 As 145/2015 – 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 120/2014 – 32, a nález Ústavního
soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17).
[5] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 citovaného zákona se stal soudní poplatek za kasační stížnost
splatným okamžikem jejího podání.
[6] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů;
výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[7] Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ke dni vydání
tohoto usnesení zaplacen, není splněna esenciální podmínka, za níž může řízení
o kasační stížnosti proběhnout, a proto zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti
zastavit.
[8] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil
ani další vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu
§105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl výrokem III. usnesení ze dne 29. 1. 2018,
č. j. 3 Afs 377/2017 – 25, vyzván, Nejvyšší správní soud nepostupoval podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.), neboť
postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před jinými
procesními postupy.
[9] V důsledku nutného zastavení řízení o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud již nerozhodoval.
[10] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu