ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.72.2017:21
sp. zn. 3 As 72/2017 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. H., zastoupený
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1.
2017, č. j. 30 A 41/2016 – 27,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2017, č. j. 30 A 41/2016 – 27 se ruší
a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně, jímž mu byla uložena povinnost vydat ve lhůtě 45 dnů od právní moci tohoto
rozsudku rozhodnutí ve věci samé o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy,
odboru dopravy ze dne 9. 12. 2014, č. j. MMJ/OD/23366/2013 – 9.
[2] Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že dne 11. 9. 2014 v 8. 35 hod.
na ulici Havlíčkova v Jihlavě jako řidič osobního motorového vozidla zn. Seat RZ X, nebyl za
jízdy na sedadle připoután bezpečnostním pásem a při kontrole hlídkou PEO Policie ČR Jihlava
na výzvu nepředložil řidičský průkaz. Na základě uvedených skutečností byla žalobci podle §125c
odst. 4 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, s odkazem na §
11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, uložena pokuta ve výši 2000,-Kč a byl
též zavázán uhradit náklady řízení ve výši 1000,-Kč.
[3] Uvedené rozhodnutí převzal žalobce dne 12. 12. 2014. Téhož dne byla do spisu doložena
plná moc udělená žalobcem v plném rozsahu K. Z., nar. X, k zastupování ve věci spáchaného
přestupku. Tato plná moc byla datována dnem 31. 10. 2014. Dne 29. 12. 2014 podala jmenovaná
proti citovanému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání prostřednictvím e-mailu
s tím, že odvolání doplní ve lhůtě 5 dnů. Potvrzení odvolání (datované dne 29. 12. 2014) bylo
doručeno do spisu dne 7. 1. 2015, avšak bez podpisu K. Z. Na výzvu správního orgánu
k doplnění podpisu jmenovaná nereagovala. Žalovaný posléze vrátil předložený spisový materiál
správnímu orgánu prvního stupně se stanoviskem, že není oprávněn se v odvolacím řízení
nepodepsanou e-mailovou zprávou ze dne 29. 12. 2014, ani nepodepsanou písemností doručenou
dne 7. 1. 2015 věcně zabývat, protože s ohledem na zásadní neodstraněné nedostatky podání
fakticky nebylo odvolání podáno.
[4] Krajský soud poté na základě žaloby posuzoval věc především z toho hlediska, zda K. Z.
podala odvolání na základě platného zmocnění. Při analogickém použití §27 odst. 2 o. s. ř., a §35
odst. 6 s. ř. s. přitom dospěl k závěru, že pokud správní orgán nechtěl připustit zastoupení, měl o
tom informovat především jmenovanou a žalobce. Správní orgán prvního stupně však s K. Z.
jako se zástupkyní jednal. Za této situace nelze dle názoru soudu akceptovat žalovaným zvolený
postup, jenž má původ v tom, že odvolání zaslané e-mailem a později písemně potvrzené
považuje za neexistující. Odvolací řízení tak bylo zahájeno a je třeba v něm pokračovat i přes
pasivitu žalobce při odstraňování vad podání, přičemž odvolací řízení musí být ukončeno
některým ze způsobů předvídaných zákonem. V úvahu připadal postup podle §66 odst. 1 písm.
c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s §93 tohoto zákona, tj. pro neodstranění vad
podání řízení zastavit. Jak by měl však žalovaný nakonec rozhodnout, krajský soud závazně
neurčil.
[5] Kasační stížnost podal žalovaný (dále jen stěžovatel) z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konkrétně namítal, že krajský soud nesprávně posoudil právní
otázku relevantnosti podání, která v průběhu předcházejícího řízení K. Z. učinila. Udělení plné
moci této osobě ze dne 31. 10. 2014 nemá z důvodu její nezletilosti žádné právní účinky a tato
skutečnost se projevuje i následně v okamžicích doručení její e-mailové zprávy a nepodepsané
písemnosti správnímu orgánu prvního stupně. Uvedený názor je podepřen i rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 As 33/2016 – 36. Je tedy nepochybné, že
zmocnění na základě plné moci ze dne 31. 10. 2014 nevzniklo a K. Z. nebyla zmocněnkyní
žalobce ani po nabytí své zletilosti, tudíž ani v rozhodných okamžicích při podáních dne 29. 12.
2014 a dne 7. 1. 2015. Pochybení správního orgánu prvního stupně, který vyzval K. Z. dne 12. 1.
2015 k doplnění odvolání, nemůže výše uvedený nedostatek zmocnění zhojit.
[6] Stěžovatel má dále za to, že krajský soud nesprávně posoudil i otázku funkční příslušnosti
k případnému zastavení řízení pro nedoplnění náležitostí odvolání. Obecně platí, že důsledkem
nedoplnění vlastnoručního podpisu na podaném řádném odvolání musí být zastavení
řízení, když absence tohoto podpisu je vadou odvolání, která brání v pokračování řízení.
Je tedy pravdou, že by v tomto případě mělo být odvolací řízení zastaveno podle
§66 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s §93 správního řádu. Orgánem k tomu
příslušným by však dle názoru stěžovatele byl správní orgán prvního stupně, neboť k němu
se odvolání podává. Stěžovatel proto navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněného
stížnostního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Mezi
účastníky není sporný skutkový stav, Nejvyšší správní soud proto vycházel z výše popsaného.
Sporná byla pouze otázka právního hodnocení podání, jež učinila K. Z., a s tím související otázka
zákonnosti následného postupu stěžovatele. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[8] Podle §37 odst. 4 správního řádu ve znění platném v době úkonu K. Z. bylo možno
podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané
uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání bylo do 5 dnů potvrzeno,
popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, bylo možno je učinit pomocí jiných
technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě
bez použití zaručeného elektronického podpisu.
[9] V projednávané věci učinila K. Z. dne 29. 12. 2014 podání e-mailem, v němž doslova
uvedla: „Dobrý den, odvolávám se proti rozhodnutí, které bylo v nadepsané věci vydáno. Své odvolání doplním ve
lhůtě do 5 dnů. S pozdravem, K. Z.“ Podle výše uvedeného ustanovení správního řádu tedy muselo
být takové podání ve lhůtě 5 dnů potvrzeno, případně doplněno písemně, ústně do protokolu
nebo v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem. Jmenovaná uvedený e-mail
písemně potvrdila podáním stejného znění s vypuštěním věty druhé dne 7. 1. 2015, tedy
v zákonné lhůtě, písemnost však nepodepsala, a to dokonce ani dodatečně po výzvě správního
orgánu prvního stupně. Podmínky pro konvalidaci původního podání uvedené v §37 odst. 4,
větě druhé, správního řádu tak nebyly splněny. Lze se tedy ztotožnit se stěžovatelem v tom, že
podání učiněné e-mailem dne 29. 12. 2014 nemá ani ve spojení s podáním ze dne 7. 1. 2015
žádné právní účinky. K takovému podání správní orgán nepřihlíží. K tomu Nejvyšší správní soud
jen podotýká, že na posouzení uvedeného podání se nevztahuje žalobcem uváděný rozsudek
tohoto soudu ze dne 4. 6. 2015, č. j. 9 As 63/2015 - 36, neboť teze uvedené zde k právním
následkům chybějícího podpisu dopadají pouze na řádně uplatněná odvolání.
[10] S ohledem na výše uvedené jsou pak úvahy krajského soudu i návazné úvahy stěžovatele
obsažené v jeho kasační stížnosti ohledně otázky, zda byla K. Z. k úkonu podání odvolání řádně
zmocněna, irelevantní. Tato otázka by měla pro další postup správních orgánů ve věci význam
jen tehdy, pokud by byly správní orgány povinny se uvedeným podáním zabývat, tedy pouze za
situace, že by zde nějaké podání, jež by bylo možno považovat za odvolání, existovalo.
V takovém případě by měl stěžovatel pravdu v tom, že plná moc udělená K. Z. přede dnem její
zletilosti, tj. v době, kdy nebyla svéprávná, je neplatná a při hodnocení relevance jejích úkonů z ní
není možno vycházet (viz též výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3.
2016, č. j. 1 As 33/2016 – 36). Sama tato skutečnost by ovšem za situace, kdy jmenovaná
prováděla úkony již jako zletilá, a tedy jako osoba svéprávná, nezbavovala správní orgán prvního
stupně povinnosti vyzvat ji před předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu k odstranění
nedostatků jejího podání a případně i dalších překážek, které by bránily jeho věcnému projednání.
[11] V prvé řadě by tak bylo nutné, aby správní orgán postavil najisto, zda K. Z. učinila svůj
úkon jménem vlastním či v zastoupení, neboť ani takováto základní skutečnost není z textu jejího
podání zřejmá. Pokud by se mělo jednat o úkon zástupce, byl by dále správní orgán povinen
vyzvat jmenovanou k předložení nové plné moci. V závislosti na výsledku tohoto postupu by pak
stěžovatel ve věci rozhodl.
[12] V případě, že by K. Z. podala odvolání vlastním jménem, musel by je stěžovatel podle §
92 správního řádu zamítnout jako nepřípustné z důvodu jeho podání neoprávněnou osobou
(jinou osobou než účastníkem řízení). Pokud by podala odvolání jménem žalobce, ale nedoložila
novou plnou moc, musel by stěžovatel odvolací řízení podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu
ve spojení s §93 správního řádu zastavit pro nedostatky odvolání, které brání pokračování
v řízení. Za takový nedostatek se s ohledem na §45 odst. 2 správního řádu považuje i absence
průkazu plné moci. Konečně, pokud by jmenovaná řádnou plnou moc předložila, stěžovatel by o
podaném odvolání v odvolacím řízení meritorně rozhodl. K tomu Nejvyšší správní soud jen pro
úplnost podotýká, že k žádnému z výše uvedených rozhodnutí není podle §88 správního řádu
příslušný správní orgán prvního stupně, přičemž neexistují důvody, proč by výčet zde uvedený
měl být rozšiřován s použitím analogie.
[13] Odvolání, o němž by bylo možno jakkoliv rozhodnout, však v projednávané věci
v důsledku nesplnění podmínek uvedených v §37 odst. 4 správního řádu podáno nebylo,
stěžovatel proto postupoval správně, jestliže podání i spis vrátil bez věcného vyřízení správnímu
orgánu prvního stupně právě s tímto závěrem. Krajský soud poté pochybil, pokud vyhodnotil
podání K. Z. jako podání s právními účinky odvolání.
[14] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je soud podle
§110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že stěžovatel
nebyl povinen vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy ze dne
9. 12. 2014, č. j. MMJ/OD/23366/2013 – 9.
[15] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne též o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. února 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu