ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.19.2018:41
sp. zn. 4 As 19/2018 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: M. K., zast. Mgr. Petrem
Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 11. 2017, č. j. MPSV-2017/238814-923, sp. zn. SZ/MPSV-2017/223607-
923, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 22. 12. 2017, č. j. 18 Ad 47/2017 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Petru Miketovi, advokátu, se sídlem
Jaklovecká 1249/18, Ostrava, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových
výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti v částce celkem 3.146 Kč,
která mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 31. 8. 2017,
č. j. 810338/17/OT, kterým žalobkyni nepřiznal dávku státní sociální podpory příspěvek
na bydlení ode dne 1. 7. 2017.
[2] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu, v níž zároveň požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, konkrétně Mgr. Petra Mikety,
advokáta.
[3] Krajský soud shora označeným usnesením výrokem I. přiznal žalobkyni plné osvobození
od soudních poplatků a II. výrokem téhož usnesení zamítl návrh žalobkyně na ustanovení
zástupce z řad advokátů. V odůvodnění krajský soud uvedl, že z §35 odst. 9 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), plynou čtyři
podmínky, které musí být kumulativně splněny, má-li dojít k ustanovení zástupce účastníku
řízení. Těmito podmínkami jsou podání návrhu na ustanovení zástupce, návrh na zahájení řízení
není zjevně neúspěšný, navrhovatel doložil splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Krajský soud neshledal
splnění poslední z podmínek, a sice nezbytnost ustanovení zástupce, neboť věc nebyla skutkově
či právně složitá natolik, že by se v ní žalobkyně nemohla orientovat. Nejednalo se o její první
podání (v době podání žaloby krajský soud evidoval 57 návrhů na zahájení řízení), přičemž
z dřívějších žalob neplynulo, že by šlo o podání nekvalifikovaná, žalobkyně naopak prokázala,
že je schopna orientace v příslušných právních předpisech a sepsání žaloby srozumitelným
způsobem se všemi podstatnými náležitostmi. Proti posouzení nároku na dávku státní sociální
podpory již žalobkyně brojila, a proto krajskému soudu byla známa skutečnost, že ustanovení
advokáta nemůže přinést nová tvrzení či námitky nad rámec žaloby, která postačuje k projednání
věci. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku pod sp. zn. 1 As 197/2015.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka”) podala proti výroku II. uvedeného usnesení krajského
soudu včas kasační stížnost, kterou posléze doplnila prostřednictvím Mgr. Petra Mikety,
advokáta, který jí byl k její žádosti ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 1. 2018, č. j. 4 As 19/2018 – 21. K poukazu krajského soudu na rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 1 As 197/2015 žalobkyně uvedla, že v tomto řízení nebyla v řízení
o kasační stížnosti zastoupena a nemohla k věci uvést vše, co by mohlo ovlivnit rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu.
[5] Stěžovatelka zpochybnila závěr krajského soudu, že je schopna dostatečné orientace
v právních záležitostech způsobem potřebným pro ochranu svých zájmů. V důsledku
majetkových poměrů a složité sociální situace jí často pomáhají advokáti, kteří tuto činnost
vykonávají zdarma. K této skutečnosti je nezbytné přihlédnout při hodnocení závěru Nejvyššího
správního soudu v rozsudku pod sp. zn. 1 As 197/2015, který podání stěžovatelky v daném
řízení zhodnotil jako téměř odborně sepsaný dokument. Z posuzované žaloby takový závěr
jednoznačně učinit nelze. Krajský soud neprováděl analýzu dalších podání stěžovatelky vedených
u tohoto soudu, aby mohl komplexně posoudit, zda je žalobkyně schopna účinně hájit své zájmy.
Stěžovatelka také připomíná, že v minulosti byla opakovaně posuzována její svéprávnost
(dříve způsobilost k právním úkonům), přičemž závěry posudků prokázaly, že není zcela zdravá,
byť zatím nebyla omezena ve svéprávnosti, přičemž znalci současně dospěli k závěru,
že zdravotní stav žalobkyně nelze léčit. Zdravotní stav žalobkyni neumožňuje řádně uplatňovat
svá práva bez pomoci právního zástupce. Na podporu tohoto tvrzení předložila znalecký
posudek z oboru psychiatrie ze dne 19. 2. 2007. Rovněž odkaz krajského soudu na dřívější řízení
o příspěvek na bydlení není důvodný, neboť stěžovatelka opakovaně měnila bydliště,
proto skutkový a právní základ byl odlišný. V posuzovaném případě se příspěvek na bydlení
týká bytu na adrese A. X, O., který dle svého názoru užívá po právu, neboť jí pronajímatel vydal
potvrzení o trvání nájemního vztahu. Následně na ni podal civilní žalobu na vyklizení bytu, o níž
se v současnosti vede řízení u Okresního soudu v Ostravě. Stěžovatelka uzavírá, že ustanovení
zástupce pro ni nemusí v konečném důsledku znamenat úspěch ve věci, nicméně bez právní
pomoci není schopna uvést skutečnosti, které mohou být pro rozhodnutí významné. Závěrem
stěžovatelka poukázala na skutečnost, že v obdobném případě Nejvyšší správní soud rozsudkem
sp. zn. 2 As 327/2017 zrušil usnesení krajského soudu z důvodu nedostatečného právního
posouzení.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s . přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Dle §35 odst. 9 s. ř. s. lze účastníku řízení ustanovit zástupce tehdy, jestliže
jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
K naplnění druhé zákonné podmínky pro ustanovení zástupce pak Nejvyšší správní soud
konstatoval: „Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce
skutkové nebo právní složitou, a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo,
např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší
nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně
krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě
ochrany práv účastníka.“ (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004,
č. j. 4 As 21/2004 - 64, ze dne 18. 1. 2006, č. j. 4 Azs 390/2005 - 98, nebo ze dne 4. 12. 2013,
č. j. 1 As 117/2013 - 17). Soud při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik
je stěžovatel sám způsobilý před soudem hájit svá práva či zájmy. Přitom přihlíží k charakteru
projednávané věci, k osobnostním poměrům stěžovatele a k úrovni žaloby, případně dalších
podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí účastníka řízení o jeho právech v soudním řízení
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 – 14,
nebo ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 As 206/2016 – 31). V nynější věci je sporné právě pouze splnění
podmínky potřebnosti zástupce pro ochranu zájmů stěžovatelky.
[10] Při posuzování důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyšel ze skutkově
a právně obdobných věcí stejné stěžovatelky, které byly v nedávné době rozhodnuty rozsudky
ze dne 15. 2. 2018, č. j. 5 As 14/2018 - 15, a ze dne 20. 2. 2018, č. j. 9 As 26/2018 - 16. Rovněž
v těchto dvou věcech byla zamítnuta žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutím správních orgánů o zamítnutí žádostí o dávky
sociální podpory na úhradu nákladů bydlení v bytě na adrese A. X v O. z důvodu neexistence
právního titulu pro užívání tohoto bytu. Nejvyšší správní soud proto v této věci vycházel z obou
citovaných rozsudků, v nichž byla skutkově a právně shodná situace posouzena.
[11] Krajský soud stěžovatelce přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl však
k závěru, že v jejím případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud s tímto závěrem souhlasí.
[12] Jak správně konstatoval krajský soud, v projednávaném případě obsahuje žaloba
stěžovatelky všechny zákonem předepsané formální náležitosti včetně rozhodujících skutkových
okolností a rovněž právní argumentace zpochybňující rozhodnutí o nepřiznání příspěvku
na bydlení z důvodu užívání předmětného bytu stěžovatelkou bez právního důvodu. K žalobě
stěžovatelka připojila i příslušné dokumenty, na něž se odvolává, a její argumentace nepostrádá
racionalitu. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci
stěžovatelky v dané problematice, se Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem
nedomnívá, že by k ochraně práv stěžovatelky v řízení před krajským soudem bylo nezbytné
zastoupení ustanoveným advokátem.
[13] Pokud stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti poukazovala na své psychické
problémy a na znalecký posudek, z tohoto posudku (který ovšem nelze považovat za zcela
aktuální, neboť pochází z doby před více než deseti lety) vyplývá určitá duševní porucha
stěžovatelky. Ovšem rovněž se zde uvádí, že duševní porucha stěžovatelky se projevuje
kverulačním jednáním. Takové postižení ovšem nemá za následek automatickou potřebu
ustanovení zástupce pro řízení o žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 11. 2011, č. j. 6 Ads 130/2011 - 30, č. 2565/2012 Sb. NSS).
[14] Jak vyplývá ze shora uvedeného, není ani zcela důvodná argumentace stěžovatelky,
že soudní spory jí vedené se od nynější věci skutkově a právně odlišují, neboť přinejmenším
věci rozhodnuté pod sp. zn. 5 As 14/2018 a 9 As 26/2018 (stejně jako další věc vedená
u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 As 9/2018 a věc rozhodnutá pod sp. zn. 2 As 327/2017)
mají skutkově i právně podobný základ.
[15] Stěžovatelka sice poukázala na rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2018, č. j. 2 As 327/2017 - 82,
v němž tento soud potřebu ustanovení zástupce shledal, avšak z bodu 9 tohoto rozsudku vyplývá,
že v této věci (na rozdíl od věci nyní rozhodované) stěžovatelka nebyla schopna žalobní
argumentaci řádně zformulovat. Ve věci sp. zn. 2 As 327/2017 navíc Nejvyššímu správnímu
soudu nebylo známo, že stěžovatelka vede celou řadu soudních sporů skutkově a právně
obdobných. Ostatně i v tomto stěžovatelkou odkazovaném rozsudku je uvedeno, že stěžovatelka
v řízeních o některých svých kasačních stížnostech, v nichž se domáhala ustanovení zástupce
pro řízení před krajským soudem, úspěch měla a v jiných nikoli, v závislosti na konkrétní
věci. Nejvyšší správní soud závěrem poznamenává, že jestliže stěžovatelka bude zastoupena
advokátem ve věci rozhodnuté pod sp. zn. 2 As 327/2017, může tak získat rovněž určitý
návod pro vedení řízení v obdobných věcech včetně této (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne
9. 11. 2017, č. j. 4 As 204/2017 - 23).
[16] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že nijak nepředjímá samotný výsledek řízení o žalobě.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[17] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými námitky uvedené stěžovatelkou v kasační
stížnosti, proto kasační stížnost dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[18] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti proto nemá. Žalovanému žádné uplatnitelné náklady nevznikly.
[19] Soud stěžovatelce ustanovil na její žádost pro řízení o kasační stížnosti advokáta. Zároveň
s rozhodnutím ve věci tedy rozhodl i o odměně a náhradě hotových výdajů jejího zástupce.
Ten má právo na odměnu za dva úkony právní služby [převzetí věci a doplnění kasační stížnosti;
srov. §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] po 1.000 Kč (§9 odst. 2 ve spojení
s §7 téže vyhlášky), celkem tedy 2.000 Kč. Dále má zástupce stěžovatelky právo na náhradu
hotových výdajů za tyto dva úkony ve výši celkem 600 Kč (srov. §13 odst. 3 stejné vyhlášky).
Nejvyšší správní soud ověřil, že zástupce stěžovatelky je plátcem DPH, proto se odměna
a náhrada hotových výdajů zvyšuje o 21 % sazbu této daně. Celkem má zástupce stěžovatelky
právo na 3.146 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu