ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.199.2017:32
sp. zn. 5 Azs 199/2017 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. K., zastoupen Mgr. Andrejem
Perepečenovem, advokátem se sídlem Praha 10, Veronské náměstí 590, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 9. 2015, čj.: OAM-559/ZA-ZA05-P17-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, čj. 4 Az 39/2015-31,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 11. 9. 2015 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
žalobu k městskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 24. 5. 2017.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Městský soud podle stěžovatele
nesprávně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1, 2 písm. c) zákona
o azylu (nebyly-li by splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu); nebyl zjištěn přesně
a úplně skutečný stav věci, učiněná zjištění nepostačovala k jejímu správnému posouzení
a městský soud provedené důkazy hodnotil nesprávně, resp. bez jejich vzájemné souvislosti.
Stěžovatel tvrdí, že mu po návratu do jeho země původu hrozí nebezpečí vážné újmy z důvodu
probíhající války na území Ukrajiny. Stěžovatel se také obává, že po návratu na Ukrajinu by musel
nastoupit do armády, neboť je civilistou, jehož chtějí v rámci mobilizace poslat do Luhanské
a Doněcké oblasti, kde probíhá nevyhlášená válka (maximální intenzita ozbrojeného konfliktu).
Branná povinnost (mobilizace) se podle stěžovatele vztahuje na obyvatele na celém území
Ukrajiny a jeho přestěhování do jiné části Ukrajiny by nic nevyřešilo. Stěžovatel má dále za to,
že podle ústavních a dalších ukrajinských norem je mobilizace civilního obyvatelstva Ukrajiny
protiústavní. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu
a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně aby zrušil též rozhodnutí žalovaného.
[3] Žalovaný se domnívá, že kasační námitky nevypovídají o žádném pochybení, kterého
by se on či městský soud dopustil. Podle žalovaného bylo ve správním řízení objasněno,
že stěžovatelovým důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla především legalizace
jeho pobytu na území České republiky. Žalovaný navrhl, aby N ejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně aby ji zamítl.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost jeho kasační
stížnosti. V zásadě pouze namítal vady řízení před správním orgánem i před městským soudem
(nedostatečně zjištěný skutkový stav a v návaznosti na to nepřezkoumatelnost rozsudku
městského soudu pro nedostatek důvodů).
[7] Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, k níž musí soud přihlédnout i z úřední
povinnosti, by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však Nejvyšší správní soud neshledal. Městský soud
se dostatečně věnoval zjištěními žalovaného, jakož i tvrzeními stěžovatele, popsal rozhodný
skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.
[8] Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle §12 až §13 zákona o azylu
či doplňkové ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu. V nyní projednávané věci se jedná
o již druhou žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. V první žádosti stěžovatel
jako její důvod uvedl finanční problémy v zemi původu. Jeho první žádost byla rozhodnutím
žalovaného zamítnuta, zamítnuta byla rovněž žaloba stěžovatele proti tomuto rozhodnutí
a jeho kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost. Nyní stěžovatel jako důvod své žádosti
uvádí obavu z nebezpečí vážné újmy z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině
a z toho, že by byl nucen k výkonu vojenské služby.
[9] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že institut mezinárodní ochrany neslouží
k legalizaci pobytu cizince na území České republiky.
[10] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozsudky
ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS, či ze dne 19. 8. 2005,
čj. 4 Azs 467/2004, č. 1095/2007 Sb. NSS. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je primárním
zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany, z obsahu jeho žádosti
se v následujících fázích řízení o udělení mezinárodní ochrany vychází (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003-41). Rozhodnutí žalovaného
je detailně odůvodněno a zabývá se všemi stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi. Městský soud
se také podrobně zabýval zprávami o stavu na Ukrajině založenými ve správním spisu.
Námitky ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany správního orgánu,
příp. městského soudu, jsou proto nepřijatelné.
[11] Současnou bezpečnostní situací na Ukrajině se Nejvyšší správní soud zabýval
již několikrát. Dospěl k závěru, že se nejedná o tzv. totální konflikt, jenž by dosahoval takové
intenzity, že by byl každý civilista na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy.
Jedná se o konflikt izolovaný pouze ve východní části Ukrajiny, jehož intenzita i v dotčených
oblastech výrazně kolísá (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015,
čj. 3 Azs 237/2014-25, či usnesení ze dne 9. 11. 2016, čj. 1 Azs 237/2016-26). Důvody zakládající
překážku možnosti vnitřního přesídlení musí dosahovat určité intenzity (§2 odst. 10 zákona
o azylu). Takovou překážku by mohl založit opodstatněný strach z pronásledování nebo důvodné
obavy, že by cizinci hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (§14a odst. 2 zákona o azylu).
Nic takového ovšem stěžovateli nehrozí, neboť stěžovatel pochází ze Lvovské oblasti, která leží
na západě Ukrajiny a nic nenasvědčuje tomu, že by byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy
v důsledku konfliktu v Luhanské a Doněcké oblasti (tzv. linie dotyku). Nelze přisvědčit
ani názoru stěžovatele, že by mu vznikla vážná újma v důsledku nuceného zapojení
do ozbrojeného konfliktu. Služba v armádě, ač nedobrovolná, není důvodem pro udělení azylu
či doplňkové ochrany (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015,
čj. 5 Azs 158/2015-24).
[12] Ani závěry žalovaného a městského soudu při aplikaci §14 zákona o azylu nelze
považovat za nepřezkoumatelné. Stěžovatel je v produktivním věku a nemá zdravotní problémy.
Sám stěžovatel neuvedl žádné důvody, které by v jeho případě mohly představovat důvody
relevantní pro udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu (viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44, anebo ze dne 21. 1. 2004,
čj. 4 Azs 47/2003-52, ze dne 8. 8. 2018, čj. 10 Azs 80/2018 - 40).
[13] Zákon o azylu a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu poskytují dostatečnou
odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[14] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu