ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.208.2017:31
sp. zn. 5 Azs 208/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. S., zast.
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 223/9, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 9. 2015, č. j. OAM-413/ZA-ZA04-K08-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2017, čj. 4 Az 42/2015 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč,
která bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 30. 9. 2015 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění
(dále jen „zákon o azylu“). Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k městskému soudu,
který ji zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dál jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, neboť vycházel
z neaktuálních informací ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských
práv na Ukrajině; některé informace byly starší jednoho roku. Konflikt na Ukrajině se přitom
nadále zhoršuje a dochází k mobilizacím, což se údajně týká rovněž stěžovatele. Přemístit
se v rámci Ukrajiny stěžovatel nemůže, neboť nemá kam. Dále stěžovatel namítl, že i v případě,
že by nesplňoval podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §12 až §14 zákona
o azylu, splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a odst. 1, 2 písm. c)
zákona o azylu.
[3] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek městského soudu zrušil případně,
aby též zrušil rozhodnutí žalovaného.
[4] Žalovaný odkázal na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Má za to, že dostatečně
zjistil skutkový stav na základě aktuálních informací a zabýval se všemi skutečnostmi,
které stěžovatel uváděl. Incidenty na Ukrajině se soustřeďují na východ země a nejedná se o stav,
který by se dal označit jako vnitřní ozbrojený konflikt. Stěžovatel pochází z města R.
v Zakarpatské oblasti, která se nachází na západě Ukrajiny a není přímo zasažena ozbrojenými
střety. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně ji zamítl.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost jeho kasační
stížnosti. V zásadě stěžovatel pouze namítal vady řízení před žalovaným a před městským
soudem (nedostatečně zjištěný skutkový stav a v návaznosti na to nepřezkoumatelnost rozsudku
městského soudu pro nedostatek důvodů).
[8] Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, k níž musí soud přihlédnout i z úřední
povinnosti, by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS neshledal. Městský soud se dostatečně věnoval
zjištěními žalovaného, jakož i tvrzeními stěžovatele, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi
žalobními námitkami se vypořádal.
[9] Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle
§12 až §13 zákona o azylu či doplňkové ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu. NSS
ve shodě s městským soudem konstatuje, že žalovaný vycházel z dostatečně aktuálních informací.
Je sice pravdou, že jedním z podkladů pro jeho rozhodnutí byla informace Ministerstva
zahraničních věcí ze dne 1. 8. 2014, ale v případě ostatních listin se jednalo o dokumenty
s ohledem na datum vydání rozhodnutí žalovaného z časového hlediska zcela relevantní
(zejména informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 21. 5. 2015, zpráva Vysokého komisaře
OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 1. 6. 2015 a zpráva Freedom
House, Svoboda ve světě – Ukrajina, ze dne 28. 1. 2015). Rozhodnutí žalovaného je řádně
odůvodněno a zabývá se všemi stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi. Námitky ohledně
nedostatečně zjištěného skutkového stavu jsou proto nepřijatelné.
[10] Stěžovatel v rámci svých námitek poukazuje zejména na současnou bezpečnostní situaci
na Ukrajině. Touto otázkou se NSS zabýval již několikrát. Dospěl k závěru, že se nejedná
o tzv. totální konflikt, jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista na území
Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný pouze
ve východní části Ukrajiny, jehož intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá (např. rozsudek
NSS ze dne 18. 3. 2015, čj. 3 Azs 237/2014-25, či usnesení ze dne 9. 11. 2016,
čj. 1 Azs 237/2016-26). Důvody zakládající překážku možnosti vnitřního přesídlení musí
dosahovat určité intenzity (§2 odst. 10 zákona o azylu). Takovou překážku by mohl založit
opodstatněný strach z pronásledování nebo důvodné obavy, že by cizinci hrozilo skutečné
nebezpečí vážné újmy (§14a odst. 2 zákona o azylu). Nic takového ovšem stěžovateli nehrozí,
neboť stěžovatel pochází ze Zakarpatské oblasti, která leží na západě Ukrajiny a nic nenasvědčuje
tomu, že by byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy v důsledku konfliktu v Luhanské
a Doněcké oblasti (tzv. linie dotyku).
[11] Nelze přisvědčit ani názoru stěžovatele, že by mu vznikla vážná újma v důsledku
nuceného zapojení do ozbrojeného konfliktu. Služba v armádě, ač nedobrovolná, není důvodem
pro udělení azylu či doplňkové ochrany (viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2015,
čj. 5 Azs 158/2015-24).
[12] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[13] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátkou Mgr. Dagmar Rezkovou
Dřímalovou, která mu byla ustanovena městským soudem již v řízení o žalobě; toto zastoupení
pokračovalo i v následném řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 poslední věta s. ř. s.). Náklady
spojené se zastoupením, tj. hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování, hradí v takovém
případě stát. NSS přiznal ustanovené zástupkyni odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní
služby spočívající v podání kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 4
písm. d) a §7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhradu hotových výdajů ve výši
300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, a dále částku odpovídající DPH ve výši 21 %,
celkem tedy 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu