ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.63.2018:33
sp. zn. 6 As 63/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. T. W., zastoupen
JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 2. 2018, č. j. MV-144061-7/KM-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, č. j. 8 A 35/2018 - 23,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, č. j. 8 A 35/2018 - 23, se r uší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení usnesení Městského soudu
v Praze (dále „městský soud“) ze dne 21. 2. 2018, č. j. 8 A 35/2018 - 23 (dále „napadené
usnesení“), jímž městský soud postoupil žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2018,
č. j. MV-144061-7/KM-2017 (dále „napadené rozhodnutí“) Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
[2] Napadeným rozhodnutím žalovaný podle ustanovení §16a odst. 6 písm. a) zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), potvrdil postup Krajského ředitelství policie
Ústeckého kraje, ve věci vyřízení žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném
přístupu k informacím ze dne 18. 11. 2017. Žalovaný popsal, že žalobce požadoval informace
o přehledu videozáznamů pořízených Policií ČR v obci Kovářská, v areálu bývalého podniku
Benar (Sponit) v letech 2012 až 2017; ke každému záznamu žádal o stručný popis toho,
co je na něm zachyceno včetně údaje o délce záznamu, data jeho pořízení, kdo jej pořídil,
na jakém médiu byl záznam prvotně uložen, kdy a na jaké médium byl záznam
přenesen, kdo o přenesení záznamu a z jakého důvodu rozhodl, zda a kdy byl záznam vymazán,
kdo o tom a z jakého důvodu rozhodl, a v rámci jaké věci byl záznam pořízen a uchováván.
Dále žádal o poskytnutí kopií veškerých písemností, v nichž jsou vyžádané údaje zachyceny.
Povinný subjekt na žádost reagoval vyrozuměním ze dne 1. 12. 2017, ve kterém vysvětlil,
že žádost rozčlenil do tří částí. Nadřízený orgán po posouzení postupu povinného subjektu
dne 21. 12. 2017 vydal rozhodnutí o tom, že povinný subjekt nepostupoval v souladu
se zjištěným skutkovým stavem a přikázal povinnému subjektu žádost znovu vyřídit. Povinný
subjekt proto žádost znovu posoudil, a to sdělením ze dne 5. 1. 2018, ve kterém žalobci poskytl
informace k videozáznamu ze dne 30. 6. 2016 a část informací k dalším dvěma videozáznamům;
ve zbytku vydal rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Proti tomuto postupu
podal žalobce stížnost podle §16a zákona o svobodném přístupu k informacím, v níž namítal,
že neobdržel kopie všech písemností, v nichž jsou zachycena vyžádaná metadata. Žalovaný
se s postupem povinného subjektu ztotožnil, neboť vysvětlil, že ten žalobci zaslal veškeré
informace, kterými disponoval. Ve vztahu k metadatům žalovaný vysvětlil, že ta představují data,
která poskytují informace o jiných datech; v tomto případě je třeba odlišovat pojem metadata
od pojmu informace dle §3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný
na závěr zdůraznil, že v rámci přezkumu postupu žalovaného nemůže zkoumat, zda-li ze strany
příslušníků povinného subjektu nedošlo vymazáním dotčených videozáznamů či písemným
nezaznamenáním některých skutečností k porušení zákona.
[3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu k městskému soudu. Namítal,
že žádost o informace nebyla zcela vyřízena. Nebyly mu totiž poskytnuty informace o tom,
že některé z videozáznamů byly vymazány, kdo o tom rozhodl a proč. Nebyly poskytnuty
písemnosti, které tyto informace obsahují. Došlo tedy k nevyřízení žádosti o informace. Stejné
výtky měl i k poskytnutým informacím o videozáznamu ze dne 30. 7. 2016. Napadené rozhodnutí
dále označil za nepřezkoumatelné, neboť v něm chybí úvahy, kterými se žalovaný řídil. Další
vadu spatřoval v tom, že nebyl zjištěn skutkový stav věci.
[4] Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že v dané věci je povinným
subjektem Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, který jako správní orgán prvního stupně
zasáhl do práv žalobce. Místně příslušným je tak Krajský soud v Ústí nad Labem
podle ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
II. Kasační stížnost a vyjádření
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost.
Stěžovatel specifikoval, že kasační stížnost podává z důvodu nesprávného posouzení právních
otázek městským soudem (§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Uvedl, že napadené rozhodnutí
představuje rozhodnutí o stížnosti podle ustanovení §16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném
přístupu k informacím. Takové rozhodnutí je nutné považovat za rozhodnutí vydané v prvním
stupni, tudíž místně příslušným je Městský soud v Praze.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil,
že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky řízení obsažené v ustanovení §105
odst. 2 s. ř. s., a je proti napadenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104
s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
a že kasační stížnost je důvodná.
[9] Pro posouzení věci Nejvyšší správní soud považuje za stěžejní určit, co je předmětem
řízení, neboť od správného určení předmětu řízení se musí odvíjet navazující úvahy, mj. o místní
příslušnosti. Stěžejním pro stanovení předmětu věci je petit žaloby – srov. přiměřeně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009 - 197. Z obsahu žaloby ze dne
7. 2. 2018 přitom bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného
vydané podle ustanovení §16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím.
[10] Určením místní příslušnosti správního soudu v případě, kdy je žalobou napadáno
rozhodnutí vydané podle ustanovení §16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném
přístupu k informacím, se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 11. 2013,
č. j. Nad 65/2013 – 25, podle kterého „V posuzované věci podle žalobního tvrzení se žalobce, byť tak činí
dílem zmatečně, domáhá výslovně přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2013,
č. j. 74/2013-OT-OSV/2, toto rozhodnutí tedy považuje za rozhodnutí dle §65 s. ř. s., navrhuje jeho zrušení
pro nezákonnost. Za této situace je proto třeba přisvědčit názoru Krajského soudu v Praze s tím, že uvedené
rozhodnutí žalovaného je třeba považovat za rozhodnutí vydané v I. stupni, proti tomuto rozhodnutí žalobce brojí.
Ve smyslu ust. §7 odst. 2 s. ř. s. je tak příslušným k rozhodnutí o takto podané žalobě soud, v jehož obvodu má
žalovaný správní orgán (ministerstvo spravedlnosti) sídlo, tedy Městský soud v Praze.“ Na tyto závěry navázal
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 As 236/2017 – 53, v němž vyložil,
že „Dále je vhodné korigovat vyjádření žalovaného o ztotožnění rozhodování nadřízeného orgánu dle §16a
odst. 4 ZSPI s rozhodováním ve druhém stupni. Nadřízený orgán rozhoduje o informační stížnosti v postavení
prvostupňového orgánu, neboť nerozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. Nad 65/2013 25).“
[11] Nejvyšší správní soud má za to, že se jedná o totožnou situaci, která je popsána ve věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nad 65/2013. Stěžovatel napadá rozhodnutí
o stížnosti vydané podle ustanovení §16a zákona o svobodném přístupu k informacím;
v takovém v případě žalovaný vystupuje v pozici orgánu prvního stupně, neboť nevede odvolací
řízení ve smyslu ustanovení §16 téhož zákona. V takovém případě je nutné místní příslušnost
správního soudu odvozovat podle sídla žalovaného, zde v Praze. Místně příslušným soudem je
proto Městský soud v Praze.
[12] Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.
O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu