ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.267.2018:29
sp. zn. 6 Azs 267/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobkyně:
Mgr. O. G., zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, 110 00
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad
Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2017,
č. j. OAM-115/ZA-ZA12-VL11-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2018, č. j. 1 Az 78/2017 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 8. února 2017 žádost o udělení mezinárodní ochrany,
kterou odůvodnila tím, že chce být s rodinou, zejména s nezletilými dětmi. V České republice
mají dlouhodobý nebo trvalý pobyt či mezinárodní ochranu manžel žalobkyně, její dvě nezletilé
děti, matka a bratr. V zemi původu nejprve žila v obci Charcyzk v Doněcké oblasti, tuto obec
opustila v srpnu 2014 kvůli bombardování a poté žila do odjezdu do ČR v květnu 2015 poblíž
Kyjeva a v Zakarpatské oblasti.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12 –
14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
neudělil. Konstatoval, že důvodem žádosti žalobkyně je snaha o legalizaci pobytu v České
republice, kde žije její rodina, a obavy kvůli probíhající válce na Ukrajině. Žalobkyni však nehrozí
pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu ani vážná újma odůvodňující udělení doplňkové
ochrany. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu až v únoru 2017, byť
na území ČR pobývala již od roku 2015. Žalobkyni objektivně nic nebrání vycestovat zpět na
Ukrajinu a vyřídit si případný pobyt v ČR s využitím standardních mechanismů. Žalobkyně sice
trpí chronickou žilní nedostatečností, žádné závažné zdravotní problémy či dokonce ohrožení
života však v řízení nedoložila. Přestože dříve pobývala i v Doněcké oblasti zasažené ozbrojeným
konfliktem, před odjezdem ze země původu žila žalobkyně v konfliktem nezasažené západní části
Ukrajiny.
[3] Žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze (dále
jen „městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem. Městský soud se zcela ztotožnil
s posouzením žalovaného, který odpovídajícím způsobem vyhodnotil, že v případě žalobkyně
nejsou splněny podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Žalobkyně výslovně
uvedla, že důvodem jejího odchodu z Ukrajiny nebyly žádné problémy s ukrajinskými státními
orgány či bezpečnostními složkami, ale pouze snaha zůstat s rodinou v České republice. Městský
soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že před odjezdem z vlasti žila žalobkyně v západní části
Ukrajiny, možnost vnitřního přesídlení žalobkyně tudíž je nejen reálná, ale i relativně
neproblematická.
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včas kasační
stížnost. Namítá, že žalovaný zjistil nedostatečně skutkový stav. Dále má za to, že v jejím případě
nastaly natolik výjimečné okolnosti, že odůvodňují udělení humanitárního azylu. Napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v něm nelze nalézt úvahy a hodnocení žalovaného
ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu dle §14
zákona o azylu. Stěžovatelka se dále domnívá, že v řízení před žalovaným vyšlo dostatečně
najevo, že v případě vycestování stěžovatelky je dána reálná hrozba vážné újmy, a tedy důvod
pro udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku.
Je přesvědčen, že se ve správním řízení vypořádal se vším, co stěžovatelka uvedla a obstaral
si dostatečné informace pro své rozhodnutí. Stěžovatelkou vytýkané vady plynou
pouze ze skutečnosti, že městský soud nepřisvědčil její argumentaci.
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost vyhodnotil jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky (k výkladu
tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Jelikož usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá
pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), konstatuje Nejvyšší správní
soud pouze stručně, že rozhodnutí žalovaného je zcela přezkoumatelné, městský soud všechny
žalobní námitky vypořádal správně a obě rozhodnutí jsou opřena o dostatečně zjištěný skutkový
stav. Stěžovatelka vytýká napadenému rozhodnutí nedostatečně zjištěný skutkový stav, neuvádí
však žádné konkrétní námitky ani nepoukazuje na žádné skutečnosti, které by žalovaný pominul
či vyhodnotil nesprávně.
[7] Pokud se jedná o otázku naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu dle §14
zákona o azylu, na udělení této formy mezinárodní ochrany není právní nárok a lze ji přiznat
jen v případech hodných zvláštního zřetele, a i v takových případech je přiznání humanitárního
azylu věcí správního uvážení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015,
č. j. 1 Azs 200/2014 - 27). Mezi obvyklé důvody udělování humanitárního azylu lze zařadit
například situaci osob zvláště těžce postižených či zvláště těžce nemocných; nebo osob
přicházejících z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou
lidskými či přírodními faktory. Stěžovatelka žádné konkrétní okolnosti hodné zvláštního zřetele
netvrdí. Napadené rozhodnutí není v této části nepřezkoumatelné, neboť žalovaný
se podmínkami pro udělení humanitárního azylu zabýval. Konstatoval, že stěžovatelka je dospělá,
plně svéprávná a její zdravotní stav nevyžaduje žádnou vysoce specializovanou zdravotní péči,
která by stěžovatelce nemohla být poskytnuta v zemi původu. Žalovaný se věnoval i otázce
zdravotního stavu syna stěžovatelky, s jeho závěry stěžovatelka nijak věcně nepolemizuje.
[8] Zbývá dodat, že Nejvyšší správní soud se v nedávné minulosti opakovaně zabýval
bezpečnostní situací na Ukrajině, přičemž dospěl k závěru, že ozbrojený konflikt se nedotýká
celého území, a nelze tudíž předpokládat, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti
na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný
pouze ve východní části země, jehož intenzita i v dotčených oblastech výrazně klesá
(srov. např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, usnesení ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, usnesení ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 - 28, či usnesení
ze dne 10. 12. 2015, č. j. 8 Azs 131/2015 - 24, ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Azs 267/2015 - 23,
nebo ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 118/2016 - 36). Také kasační námitky ve vztahu k hrozbě
vážné újmy jsou zcela obecné a nijak nezpochybňují argumentaci městského soudu,
že stěžovatelka žila před odjezdem ze země původu v západní části Ukrajiny (která není zasažena
ozbrojeným konfliktem), neměla žádné problémy s ukrajinskými státními orgány a stěžejním
důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je sloučení s rodinou, která žije dlouhodobě
na území České republiky.
[9] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti, které jsou nadto
pro jejich vysokou obecnost na hranici projednatelnosti. Napadený rozsudek městského soudu
zároveň odpovídá požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost
soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91). Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu