ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.250.2018:17
sp. zn. 7 As 250/2018 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2018,
č. j. 25 A 52/2018 - 14,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018, č. j. MSK 59439/2018, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Karviné ze dne 26. 2. 2018,
č. j. SMK/027599/2018, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o opravu úmrtního listu
jeho matky paní B. M. Žalobce v žalobě rovněž požádal soud o osvobození od soudních
poplatků.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 5. 6. 2018, č. j. 25 A 52/2018 - 14, žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků zamítl a současně ho vyzval k zaplacení soudního poplatku
ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. V odůvodnění krajský soud uvedl,
že dospěl k závěru, že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná. Předmětem sporu mezi
žalobcem a žalovaným je toliko tvar zápisu místa úmrtí jeho matky. Tvar zápisu matriční události
(včetně místa úmrtí) je stanoven §9 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou
se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Znění vyhlášky
odpovídá zápis provedený matričním úřadem, nikoli zápis, jehož se domáhá žalobce. Nadto
není myslitelná situace, kdy by určitý tvar zápisu místa úmrtí – bez sporu o skutečné místo
této události – mohl mít reálný dopad do právní sféry žalobce. Krajský soud proto spatřoval
v podané žalobě projev samoúčelného sudičství. Proto pro zjevnou neúspěšnost žaloby a zneužití
práva na soudní ochranu krajský soud žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost, ve které vyjádřil svůj nesouhlas s napadeným usnesením a žádal jeho zrušení. Současně
stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
III.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li
jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu,
jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27, publ. pod č. 3271/2015 Sb.
NSS). O žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků proto nebylo nutno rozhodovat.
V nyní souzené věci se ze stejných důvodů neuplatní ani §105 odst. 2 s. ř. s. o povinném
zastoupení advokátem (viz shora zmiňované usnesení rozšířeného senátu, konkrétně jeho
bod 29); Nejvyšší správní soud proto stěžovatele nevyzýval k doložení povinného zastoupení.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením právní otázky splnění
zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ze strany krajského soudu.
[8] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Z citovaného ustanovení vyplývá,
že jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků je, že návrh nesmí být zjevně
neúspěšný.
[9] Pojem „zjevná neúspěšnost“ není v s. ř. s. nijak definován. Nejvyšší správní soud obsah
tohoto pojmu vyložil ve své judikatuře. Např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads
19/2005 - 105, publikovaném pod č. 909/2006 Sb. NSS, zdejší soud uvedl, že „zjevná neúspěšnost
návrhu by měla být zjistitelná bez pochyb, měla by být nesporná a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo
prováděno dokazování“. O zřejmě (zjevně) bezúspěšné uplatňování práva se pak jedná zejména
tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele je nepochybné, že mu ve věci nemůže být
vyhověno (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 154/2012 - 20,
srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 7. vydání, Praha:
C. H. Beck, 2006, str. 637). Závěr o zjevné neúspěšnosti může soud učinit například v případech,
kdy jde o věc výslovně vyloučenou z meritorního přezkoumání (viz např. rozsudky zdejšího
soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 - 135, či ze dne 29. 4. 2014, č. j. 5 As 86/2013 - 13).
[10] V nyní projednávané věci stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž nebylo vyhověno
jeho žádosti o opravu úmrtního listu jeho matky paní B. M. Stěžovatel se v řízení domáhal,
aby místo úmrtí nebylo zapsáno ve tvaru „K., část R.j, č. p. X“, ale ve tvaru „LDN O., K., část R.,
V. X“.
[11] Podle §9 odst. 1 písm. a) vyhlášky se místo matriční události v zápise uvede názvem
obce, a je-li členěna na části, též názvem její části, popřípadě i názvem katastrálního území,
a číslem popisným nebo evidenčním; shoduje-li se název obce s názvem části obce, část obce
se neuvádí. Podle odst. 2 věty první téhož ustanovení nemá-li místo matriční události číslo
popisné nebo evidenční, připojí se k názvu obce bližší označení místa matriční události.
[12] Předmětem sporu mezi stěžovatelem a žalovaným byl toliko tvar zápisu místa úmrtí paní
B. M., nikoliv jeho správnost. Zápis provedený matričním úřadem v úmrtním listu ve tvaru
„K., část R., č.p. X“ je přitom správný a v souladu s §9 odst. 1 písm. a) vyhlášky.
[13] Z tohoto důvodu je zřejmé, že krajský soud nepochybil, když dospěl k závěru o zjevné
bezúspěšnosti žaloby stěžovatele. Navíc jak správně uvedl krajský soud, tvar zápisu místa
úmrtí matky stěžovatele aniž by zde byl spor o místu této události nemohl mít reálný dopad
do jeho právní sféry, což stěžovatel ostatně v žalobě ani netvrdil.
[14] Krajský soud proto rozhodl v souladu se zákonem, jestliže žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků zamítl.
[15] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[16] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. lze navrhovateli na návrh ustanovit zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, jsou-li u navrhovatele splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků;
jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků přitom je, že návrh, tj. v tomto případě
kasační stížnost, nesmí být zjevně neúspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost směřující proti usnesení, jímž krajský soud důvodně nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků v řízení o zjevně bezúspěšné žalobě, je nutno označit rovněž
za zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
[18] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, Nejvyšší správní soud nevyhověl jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[19] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu