ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.262.2018:36
sp. zn. 7 As 262/2018 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, č. j. 19
Ad 13/2018 – 28,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhala
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 25. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/17893-923.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České
republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 24. 10. 2017, č. j. 580088/2017/OOI, kterým jí
nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení z důvodu, že stěžovatelka
měla nájemní smlouvu k předmětnému bytu uzavřenou na dobu určitou do 30. 11. 2016, tedy
v době vydání rozhodnutí užívala byt bez právního titulu k užívání. Žalobkyně v žalobě rovněž
požádala soud o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 1. 6. 2018, č. j. 19 Ad 13/2018 – 28, rozhodl tak,
že výrokem I. žalobkyni zcela osvobodil od soudních poplatků a výrokem II. zamítl její návrh
na ustanovení zástupce. Krajský soud odůvodnil rozhodnutí neustanovit žalobkyni zástupce tím,
že zastoupení advokátem není nutné k ochraně jejích práv. Vycházel z §35 odst. 9 s. ř. s.,
který stanoví podmínky, jejichž kumulativní naplnění je nutné, má-li dojít k ustanovení zástupce
účastníku řízení. Musí jít o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně práv tohoto
účastníka. První podmínku žalobkyně podle krajského soudu splňovala, nezbytnost ustanovení
zástupce však neshledal, neboť z obsahu žaloby dovodil, že žalobkyně se bez problémů orientuje
v hmotněprávních i procesních předpisech, zná svá práva a je schopna samostatně sepsat
dostatečně odborné podání k soudu, které je vnitřně systematizované a obsahuje veškeré
podstatné formální i materiální náležitosti. Nadto poznamenal, že žalobkyně u něj podala již více
žalob v obdobných případech, a proto neměl pochybnosti o jejích znalostech v dané
problematice.
II.
[3] Proti výroku II. tohoto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost. Stěžovatelka je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení
zástupce. Namítla, že nemá právní vzdělání. Dále má za to, že nadále splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, což doložila vyplněným formulářem Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Požádala
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li
jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu,
jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27, publ. pod č. 3271/2015 Sb.
NSS). O žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků proto nebylo nutno
rozhodovat. V nyní souzené věci se ze stejných důvodů neuplatní ani §105 odst. 2 s. ř. s.
o povinném zastoupení advokátem (viz shora zmiňované usnesení rozšířeného senátu, konkrétně
jeho bod 29); Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku nevyzýval k doložení povinného
zastoupení.
[5] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatelky na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku
ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[6] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů
stěžovatelky advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatelka brojí proti
usnesení o neustanovení zástupce a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně nijak
složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť obecně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na které
je rozhodnutí krajského soudu postaveno, tedy že je schopna orientovat se v právních věcech
a reagovat na požadavky soudu. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty
a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatelky nezbytně nutné (srov. také dřívější
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterými byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti za obdobné procesní situace, a to usnesení
ze dne 27. 8. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 15, výrok I. rozsudku ze dne 15. 2. 2018,
č. j. 5 As 14/2018 – 15, a výrok I. rozsudku ze dne 20. 2. 2018, č. j. 9 As 26/2018 - 16). Nejvyšší
správní soud proto návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podstatou projednávané věci je otázka, zda stěžovatelka je schopna dostatečně hájit svá
práva v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, tj. zda byla v této věci naplněna druhá
podmínka pro ustanovení zástupce podle citovaného §35 odst. 9 s. ř. s.
[10] Krajský soud stěžovatelce sice přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl
však k závěru, že v jejím případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud s tímto závěrem souhlasí.
[11] Jak správně konstatoval krajský soud, žaloba stěžovatelky obsahuje všechny zákonem
předepsané formální náležitosti, včetně rozhodujících skutkových okolností a právní argumentace
zpochybňující rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení z důvodu užívání bytu stěžovatelkou
bez právního důvodu. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci
v dané problematice se Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem nedomnívá,
že by k ochraně práv stěžovatelky v řízení před krajským soudem bylo nezbytné zastoupení
ustanoveným advokátem (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62).
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek
pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu