ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.12.2018:28
sp. zn. 7 Azs 12/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: S. H., zastoupena
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 Az 14/2016 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 14. 3. 2016, č. j. OAM-890/ZA-ZA14-ZA05-2015, zamítlo žádost žalobkyně o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji
zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 Az 14/2016 - 39.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti
stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud se odklonil od ustálené judikatury v otázce posouzení
požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle §12 písm. b) zákona
o azylu a požadované intenzity a důkazního břemene ve vztahu k obavám z hrozby závažné újmy
podle §14a zákona o azylu. Městský soud se nedostatečně vypořádal s hlavní žalobní námitkou,
podle které žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Nesprávným způsobem pak městský
soud posoudil také námitku, že žalovaný pochybil, pokud stěžovatelce neudělil humanitární azyl.
Na ten sice neexistuje právní nárok, judikatura správních soudů však klade určité nároky
i na výkon správního uvážení, kterým žalovaný nedostál.
[4] Stěžovatelka dále uvedla, že k udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 a odst. 2
písm. b) zákona o azylu postačuje naplnění hrozby mučení či krutého a nelidského zacházení
nižší intenzity než v případě odpovídajícím §12 písm. b) zákona o azylu, zejména nemusí být
prokázáno pronásledování. Stěžovatelka přitom dostatečně prokázala, že v případě návratu
do Arménie se jí nedostane ochrany od státních orgánů před nebezpečnými praktikami vymahačů
dluhů. Městský soud poté nesprávně posoudil také otázku udělení doplňkové ochrany podle
§14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, neboť se nevypořádal se skutečností,
že stěžovatelka má v České republice rodinné a soukromé zázemí, žije zde již od roku 2004
a přistěhovala se za ní téměř celá rodina. V zemi původu přitom již skoro nikoho nemá a návrat
by jí ztížil také vysoký věk a špatný zdravotní stav.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle
tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon;
(4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které
mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] Městský soud podle stěžovatelky nedostatečně vypořádal námitku nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného. Otázkou zjišťování skutkového stavu se judikatura zdejšího soudu
opakovaně zabývala, srov. např. rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ.
pod č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, či ze dne 17. 6. 2004,
č. j. 3 Azs 23/2004 - 63. Otázkou dostatečně zjištěného skutkového stavu se městský soud
dostatečně zabýval v rámci vypořádání námitek vztahujících se k jednotlivým formám
mezinárodní ochrany, když přezkoumal stěžejní skutková zjištění, na nichž žalovaný postavil své
rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žalovaný tyto okolnosti komplexně zhodnotil a vyvrátil
stěžovatelčino tvrzení o hrozícím pronásledování.
[9] Městský soud nepochybil ani při posouzení námitky nebezpečí hrozícího ze strany
věřitele. Přezkoumatelně totiž vyložil, že pronásledování ze strany soukromých osob nemůže být
azylovým důvodem podle §12 zákona o azylu, což je závěr souladný s judikaturou Nejvyššího
správního soudu (viz např. usnesení ze dne 24. 5. 2017, č. j. 6 Azs 82/2017 - 22). Stěžovatelčiny
obavy městský soud posoudil souladně s judikaturou také pohledem důvodů podle §14a odst. 1
a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. K tomu totiž Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval,
že obava z věřitelů není bez dalšího azylově relevantním důvodem ani důvodem udělení
doplňkové ochrany (viz shodně usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 7 Azs 355/2017 - 23).
Ve stěžovatelčině případě žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné nevyvstaly (viz např.
rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48).
[10] K námitce, že vycestování by pro stěžovatelku znamenalo zasažení do jejích rodinných
vazeb a měla jí být udělena doplňková ochrana podle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu,
Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že kromě výjimečných případů nejsou rodinné vazby
cizince v České republice důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu
(viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, či ze dne 21. 5 . 2010, č. j. 6 Azs 5/2010 - 57). Stěžovatelka přitom
v žalobě pouze namítala, že žalovaný toliko konstatoval, že její vycestování není v rozporu
s mezinárodními závazky, což městský soud vypořádal poukazem na to, že žalovaný se naopak
rodinnými poměry stěžovatelky zabýval.
[11] Námitky věku a zdravotního stavu, jež mají zakládat důvod pro udělení doplňkové
ochrany, stěžovatelka vznáší poprvé teprve v kasační stížnosti, a jsou proto nepřípustné
ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Stejně tak námitku týkající se humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu stěžovatelka uplatnila poprvé až v kasační stížnosti, a proto jde rovněž o námitku
nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu