ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.285.2018:37
sp. zn. 8 Azs 285/2018-37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Milana Podhrázkého a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: T. H. P.,
zastoupené advokátem Mgr. Markem Čechovským, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3,
Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2015, čj. MV-147571-5/SO/sen-2014, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018,
čj. 9 A 34/2015-74, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Žalobkyni se u k l á d á zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 1. 2015, čj. MV-147571-5/SO/sen-2014, zamítla odvolání
žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 10. 2014, čj. OAM -4939-38/PP-2013,
kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu dle zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, jejíž součástí je i návrh na přiznání odkladného účinku. Ten stěžovatelka odůvodňuje
předně tím, že jí v případě nutnosti opustit území ČR hrozí nenahraditelná újma. Žije v ČR
přerušovaně již 16 let a má zde vytvořeno veškeré rodinné, sociální a kulturní zázemí. Na území
ČR žije prakticky celá její rodina včetně šestiletého syna (F. P., nar. X), který je občanem ČR,
navštěvuje Základní školu na Praze 10 (U Vršovického nádraží) a zde taktéž dochází
k praktickému lékaři. S ohledem na jeho státní příslušnost není možné, aby se stěžovatelkou
vycestoval, jelikož není oprávněn ve Vietnamu pobývat. V ČR by musel zůstat sám, neboť jeho
otec je nekontaktní a o syna se nikdy nestaral. Syn stěžovatelky by se tak dostal do tíživé životní
situace odporující čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte. Na území domovského státu stěžovatelka
žádné relevantní zázemí nemá a na vycestování a následný pobyt by musela vynaložit nemalé
finanční prostředky. Zásadní újma vyplývající ze situace, kdy by ztratila možnost pobývat na
území ČR a musela opustit syna, nemůže být srovnatelná s újmou, která by mohla vzniknout
někomu jinému a rovněž nemůže být dotčen veřejný zájem. Stěžovatelka odkazuje též na
rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 73/2011-100, podle něhož by v případě nepřiznání
odkladného účinku bylo zasaženo do práva stěžovatele bezprostředně se účastnit řízení a být
v kontaktu se svým zástupcem. Argumentuje rovněž usnesením městského soudu ve skutkově
obdobné věci (sp. zn. 1 A 98/2016), podle něhož pokud nemůže dojít k zásadnímu ohrožení
veřejného zájmu, je klíčové respektovat práva nezletilých, která mohou být rozhodnutím dotčena.
[4] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí
být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva základní předpoklady. Soud přizná žalobě
(kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže (i) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže (ii) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby kasační stížnosti mohl být
odkladný účinek přiznán, musí navrhovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu čj. 1 As 27/2012-32 a čj. 6 Ads 99/2013-11), který musí konkretizovat, jakou
újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze
na osobě a situaci stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných v dané věci stěžovatelkou
dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. jsou zde naplněny.
[8] Stěžovatelka v nyní posuzované věci předně splnila svou povinnost tvrdit újmu, kterou
by pro ni znamenal výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní
soud doposud nemá k dispozici správní spis a k návrhu se ani nevyjádřila žalovaná, která
je se situací stěžovatelky jistě dobře obeznámena. Za těchto okolností proto lze při posouzení
návrhu na přiznání odkladného účinku vycházet z tvrzení samotné stěžovatelky, pokud
jde o zásah do jejího rodinného a soukromého života. Rodinný život stěžovatelky je ostatně
popsán i v odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu.
[9] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se závěry dovozovanými stěžovatelkou z citované
judikatury, podle nichž by fakticky odkladný účinek měl být přiznán kasační stížnosti v zásadě
u každého cizince, který se domáhá zrušení rozhodnutí, s nímž je spojeno nucené ukončení jeho
pobytu na území ČR. V žádosti o přiznání odkladného účinku je nutné vylíčit individualizované
a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují;
nelze pouze obecně argumentovat právem na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu čj. 2 Azs 271/2015-32). Tak tomu ostatně bylo i ve stěžovatelkou odkazovaném
usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 73/2011-100. Obecně platí, že samotné právo
stěžovatele účastnit se osobně řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu se svým zástupcem
pro přiznání odkladného účinku nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
čj. 8 Azs 262/2018-24, čj. 2 Azs 271/2015-32, případně čj. 6 Azs 302/2018-24).
[10] Nejvyšší správní soud se tak musel i v dané věci zabývat tím, zda v případě stěžovatelky
existují nějaké další individuální okolnosti způsobilé odůvodnit přiznání odkladného účinku její
kasační stížnosti. Takovou výjimečnou okolností je zde právě skutečnost, že stěžovatelka
je matkou šestiletého dítěte, které je občanem ČR, žije zde a mimo jiné i navštěvuje základní
školu. Soud nepřehlédl, že syn stěžovatelky dle pravomocného soudního rozhodnutí občanství
získal na základě souhlasného prohlášení stěžovatelky a J. B., který byl zapsán jako otec dítěte,
ačkoliv věděl, že jeho biologickým otcem není, za což převzal od osoby vietnamské národnosti
částku ve výši 1 000 Kč, jakožto část přislíbené celkové odměny ve výši 60 000 Kč, což činil
s vědomím a cílem zajistit pro dítě české občanství a pro stěžovatelku povolení k dlouhodobému
pobytu (za tento skutek byl J. B. odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze
dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 T 134/2013, pro úmyslný trestný čin napomáhání k neoprávněnému
pobytu na území republiky). Otázka, zda výše uvedené představuje obcházení zákona a současně
neumožňuje vyhovět žádosti stěžovatelky o vydání povolení k přechodnému pobytu, však
představuje samotné meritum sporu, jímž se soud v řízení o návrhu na přiznání odkladného
účinku nemůže zabývat. Pro posouzení tohoto návrhu je naopak podstatné, že matrikový otec
nezletilého se jím stal za výše uvedených okolností, a proto se jako logické jeví tvrzení
stěžovatelky, že otec není se synem v kontaktu a neprojevuje o něj zájem. Soud nemá
pochybnosti o tom, že povinnost opustit nezletilého syna by pro stěžovatelku představovala újmu
zásadní intenzity (srov. též stěžovatelkou zmiňovaný čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Uvedené
ostatně nezpochybňuje ani žalovaná.
[11] Z podkladů, které má Nejvyšší správní soud v dané věci k dispozici, nevyplývá,
že by stěžovatelce svědčil jiný titul k pobytu na území ČR, než oprávnění navazující na řízení
o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu (viz §87y zákona o pobytu cizinců). Nelze
tedy vyloučit, že pokud by nedošlo k odložení právních účinků napadeného rozhodnutí do doby
meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, byla by stěžovatelka skutečně nucena ještě před tímto
rozhodnutím ČR opustit. Jak v této souvislosti připomněl Nejvyšší správní soud např. v usnesení
čj. 5 As 73/2011-100, „je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel
donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže být podle názoru
Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží
lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon
nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc
vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.“ V daném případě tak Nejvyšší správní soud shledal
příčinnou souvislost mezi právními účinky napadeného rozhodnutí a možným vznikem
intenzivní újmy stěžovatelce.
[12] Pokud jde o další předpoklady přiznání odkladného účinku, je třeba zdůraznit, že je vždy
na žalovaném správním orgánu, aby zpochybnil důvodnost návrhu na přiznání odkladného
účinku, tedy aby tvrdil (osvědčil), že přiznání odkladného účinku se nepřiměřeným způsobem
dotkne práv třetích osob a bude v rozporu s veřejným zájmem. Pokud tak neučiní, nevede
to automaticky k vyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku. Pasivita žalovaného však
zvyšuje pravděpodobnost, že soud nebude schopen zjistit existenci okolností bránících přiznání
odkladného účinku a návrhu vyhoví. Žalovaná v dané věci netvrdila, že by přiznání odkladného
účinku mohlo být v rozporu s právy třetích osob, a ani soudu není taková skutečnost známa.
K rozporu s důležitým veřejným zájmem žalovaná rovněž nic neuvedla. Soud si je nicméně
vědom existence veřejného zájmu na tom, aby na území ČR pobývali pouze cizinci
disponující platným pobytovým oprávněním. K zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
ovšem nestačí pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, nýbrž je nutné vážit s pomocí
testu proporcionality intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího stěžovatelce
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
čj. 5 As 17/2008-131). Soud si je vědom, že v dané věci došlo podle pravomocného soudního
rozhodnutí k výše již popsanému skutku (zajištění české občanství dítěti stěžovatelky za úplatu).
Uvedené je nicméně třeba vážit ve vztahu k základnímu právu stěžovatelky (zde zejm. právo
na rodinný život). V dané věci popsaný veřejný zájem nedosahuje takové intenzity, aby jej bylo
možno považovat za „důležitý“ ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. a v důsledku toho návrh na přiznání
odkladného účinku zamítnout. Svou intenzitou nemůže převážit nad případnými důsledky, které
by opuštění ČR pro stěžovatelku mělo. Jakkoliv je výše zmiňované a trestním soudem popsané
jednání nežádoucí a je v zájmu ČR chránit se před neoprávněně pobývajícími cizinci na svém
území, hrozící újma stěžovatelky zde ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. převažuje.
[13] S odkazem na již existující judikaturu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
čj. 2 Afs 77/2005-96) je nutno ještě dodat, že v případě přiznání odkladného účinku dle §107 s. ř. s.
se do rozhodnutí o kasační stížnosti pozastavují účinky nejen ve vztahu k napadenému rozsudku
krajského soudu, ale odkladný účinek kasační stížnosti působí i ve vztahu k rozhodnutí žalované
(napadenému žalobou u městského soudu). Přiznání odkladného účinku odsouvá účinky
rozhodnutí žalovaného správního orgánu po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí
přezkoumávána. Ztotožní-li se kasační soud s krajským soudem v tom, že rozhodnutí žalovaného
bylo v souladu se zákonem, pak bude povinností stěžovatelky respektovat důsledky rozhodnutí
žalovaného, které u soudu napadla. Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez
návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly
důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 s. ř. s.). Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[14] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku, a to podle
položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, ve výši
1 000 Kč. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem
poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto současně rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku II. tohoto usnesení.
[15] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080528518.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. října 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: