ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.244.2018:20
sp. zn. 9 As 244/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně:
BMC Brno, s.r.o., se sídlem Holzova 1828/39, Brno, zast. Ing. Mgr. Romanem Chyťou,
advokátem se sídlem Přívrat 1454/12, Brno, proti žalovanému: Ústřední inspektorát Státní
zemědělské a potravinářské inspekce, se sídlem Květná 504/15, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 4. 2018, č. j. SZPI/AI728-97/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č. j. 62 A 70/2018 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví uvedeném rozhodnutí žalovaný změnil rozhodnutí Státní zemědělské
a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně, ze dne 2. 5. 2017, č. j. SZPI/AI728-82/2016, tak,
že byla žalobkyni (dále jen „stěžovatelce“) uložena pokuta ve výši 500 000 Kč za porušení
povinnosti stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady
č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, kterého se měla dopustit
tím, že uváděla na trh ve formě prodeje potravinu se zavádějícími informacemi o složení: bonjour
JAHODA, ovocná pomazánka.
[2] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“). Současně požádala, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek.
[3] Krajský soud shora specifikovaným usnesením žalobě odkladný účinek nepřiznal.
V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka nedoložila aktuální stav svého hospodaření a majetku
přesto, že k tomu byla soudem vyzvána. Tvrzenou újmu nemůže nijak doložit torzo výpisu
z jednoho bankovního účtu, na němž je záporný zůstatek cca 14 milionů Kč. Z toho toliko
vyplývá aktuální stav na jejím účtu. Není však zřejmé, zda se jedná o jediný její účet, jaký majetek
dále vlastní, jaké má pohledávky, dluhy či náklady. Nelze rovněž přehlédnout, že s aktuálním
záporným zůstatkem na účtu stále podniká a soudu není zřejmé, proč by nemohla podnikat,
kdyby byl záporný zůstatek o 0,5 milionu Kč vyšší. Stěžovatelka nerozkryla a nedoložila svůj
aktuální majetek a závazky, ač ji tížilo důkazní břemeno a byla povinna transparentně soudu
osvědčit tvrzení o dopadu zaplacení stanovené částky na svou podnikatelskou činnost.
[4] Stěžovatelka brojí proti unesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku žalobě
kasační stížností. Namítá, že nepřiznáním odkladného účinku by na její straně došlo k nepoměrně
větší újmě, než jaká přiznáním může vzniknout jiným osobám. Řízení zasahuje do sféry dvou
subjektů – stěžovatelky a žalovaného, tedy de facto České republiky, která bude i příjemcem
uložené pokuty, která disponuje značným objemem finančních prostředků a částka 500 000 Kč
je pro ni bagatelní, zatímco pro stěžovatelku se jedná o značnou částku a má možnost ohrozit její
ekonomickou stabilitu. Poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu ze dne 10. 8. 2017,
č. j. 30 Af 48/2017 - 37 a nutnost jednotnosti rozhodovací činnosti soudů.
[5] Je pravda, že doložila výpis z účtu se záporným zůstatkem. Nesporné ovšem je, že jej
musela uhradit a bylo by zcela neúčelné tuto ztrátu prohlubovat. Krajský soud poukazuje
na navýšení záporného zůstatku o 0,5 milionu Kč, ale v daném případě se nejedná pouze o čísla,
nýbrž o reálné peněžní prostředky, které bude muset uhradit. Žádá o přiznání odkladného účinku
a zrušení usnesení krajského soudu.
[6] Žalovaný ve vyjádření upozorňuje na mimořádný charakter odkladného účinku
a odkazuje na usnesení NSS ze dne 27. 10. 2011, č. j. 6 Ads 129/2011-114. Má za to,
že stěžovatelka neunesla břemeno důkazní. Odkazuje na své rozhodnutí, ve kterém se zabýval,
zda je pokuta likvidační. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je nepřípustná.
[8] Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v §104 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle odst. 3 písm. c)
je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.
[9] Citované ustanovení zákona nepřipouští podat kasační stížnost proti usnesení
o nepřiznání odkladného účinku žalobě; ke stejnému výkladu dospěla i ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu. K procesně obdobné situaci se NSS vyjádřil v usnesení ze dne
17. 3. 2005, č. j. 2 As 10/2005 - 46, v němž uvedl, že „[r]ozhodnutí o odkladném účinku žaloby jako
procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li
zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má proto i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě
stěžovatele - návrh na přiznání odkladného účinku žaloby zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá
postup soudu při rozhodování o věci samé.“ V usnesení ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 As 61/2012 - 37, NSS
konstatoval, že „[p]rávě ze skutečnosti, že účinek rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě,
ať již pozitivní anebo negativní, je časově omezen právě jen dobou trvání řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu, lze dovozovat, že se jedná o rozhodnutí, která jsou podle své povahy dočasná. Na uvedeném
závěru nic nemění ani to, že mohou mít i trvalé následky.“
[10] Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud, a to např. v usnesení ze dne 9. 6. 2005,
sp. zn. III. ÚS 156/05, kde shledal, že „[r]ozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud
rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému
návrhu vyhoví či nikoli. Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.“
[11] Uvedená judikatura je aplikovatelná i na posuzovaný případ. Kasační stížnost stěžovatelky
směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o přiznání odkladného
účinku žalobě. V souladu s §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost směřující
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, jímž je i rozhodnutí o nepřiznání
odkladného účinku žalobě.
[12] Pro úplnost soud poznamenává, že nepřehlédl, že krajský soud stěžovatelku nesprávně
poučil o možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost. Nesprávné poučení
krajského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, však nemůže
její přípustnost založit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36).
[13] Kasační stížnost stěžovatelky směřovala proti usnesení, které je podle své povahy
dočasné, a proto ji soud podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu